Prvním, velmi důležitým jsou příjmy z prodeje drog. Afghánistán je největším světovým producentem opia, které je základní surovinou pro výrobu heroinu. Velká část makových polí se nacházela v posledních letech buď pod kontrolou Tálibánu, nebo z nich hnutí mělo zisky.
OSN ve své světové zprávě za rok 2020 uvedla, že loni si Tálibán takto přišel na téměř půl miliardy dolarů. Obchodníci a pašeráci platí tálibáncům výpalné a ti jim na oplátku poskytují bezpečnost. Opium se pašuje přes Írán a Pákistán.
Po roce 2001 Američané naléhali na novou afghánskou vládu, aby opiová pole zlikvidovala a donutila farmáře, aby přešli na jiné plodiny. Zemědělci ale protestovali, protože z ničeho jiného nemají takové zisky. Čtyřiaosmdesát procent veškerého opia na světě pocházelo loni právě z Afghánistánu.
"Obchod s opiem je jednoznačně největší položkou ve financování Tálibánu. Díky rozsáhlé produkci přitom afghánští obchodníci nabízejí drogy za atraktivní ceny, takže se prodává a tím dostává více peněz i Tálibán," řekl agentuře Reuters bývalý ředitel kábulské pobočky Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu Cesar Gudes.
Štědří sponzoři
Tálibán také zdaňuje zisky Afghánců, kteří - často v primitivních podmínkách - těží železnou rudu, měď, zlato i ropu. Pro islamisty to znamená roční zisk v řádu stamilionů dolarů. Tálibánci vybírali také cla za průjezdy nákladních automobilů jejich oblastmi a "daně" museli platit i farmáři, kteří pěstují jiné plodiny než opium.
To by samo o sobě nestačilo, Tálibán ale může počítat i se štědrostí svých sponzorů ze zahraničí. Peníze jim posílají sympatizanti z bohatých zemí v Perském zálivu, jako jsou Saúdská Arábie, Katar nebo Spojené arabské emiráty. Tyto sumy se taktéž pohybují ve stamilionech dolarů ročně.
Část peněz lze obtížně vysledovat, protože k jejich předání slouží systém známý jako havála. Spočívá v tom, že někdo složí u soukromého bankéře nebo směnárníka hotovost a tu si vyzvedne příjemce na jiném místě v jiné zemi u spolupracovníka odesílatele. Obnos neprochází přes žádné účty, a nelze jej tedy dohledat. Dárci Tálibánu kromě oblasti Perského zálivu pocházejí také z Pákistánu, Malajsie nebo Indonésie.
Nouze o zbraně není
V 90. letech, kdy se Tálibán dostal k moci, přicházela klíčová podpora ze sousedního Pákistánu. Ten dodával zbraně, peníze a i mnoho vojáků radikálního hnutí pocházelo právě odtud, často z afghánských uprchlických táborů. Šlo o uprchlíky, kteří utekli ze země kvůli sovětské invazi v 80. letech.
Po útocích 11. září 2001 ale dostal tehdejší pákistánský prezident Parvíz Mušaraf od USA ultimátum: buď jdete s námi, nebo s Tálibánem. Islámábád si vybral Američany, ale spekuluje se o tom, že vlivná rozvědka ISI kontakty s tálibánci nikdy nepřerušila a pomáhá jim i teď.
Tanky nebo letadla Tálibán nepoužívá, ale o ruční zbraně nebo raketomety nouzi nemá. Stále jich v Afghánistánu zbylo mnoho z doby sovětské invaze. Navíc postupně padaly do rukou ozbrojenců i americké zbraně, ukořistěné od afghánské armády. U tálibánců lze proto spatřit jak ruské AK-47, tak americké M-16.
