Olmert ve své výpovědi dodal, že první schůzku ohledně Libanonu absolvoval už 8.ledna 2006. Tedy čtyři dny poté, co nastoupil na místo někdejšího premiéra Ariela Šarona. Další konzultace s armádou měl v březnu, dubnu, květnu a po únosu izraelského vojáka Gilada Šalita palestinskými radikály.
Olmerta podle deníku Haarec zajímalo, jestli má armáda připraveny plány, jak v takových případech reagovat. Důstojníci se premiéra ptali, proč je chce vidět. Odpověděl, že s rozhodnutím o reakci nechce čekat až na únos vojáků, píše Haarec.
Jmenování Perece bylo správné
Olmert vybral jeden z relativně "umírněných" plánů. Spočíval v leteckých útocích a omezené pozemní operaci. Cílem operace pak bylo podle předsedy izraelské vlády naplnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1559, která počítá s odzbrojením Hizballáhu a rozmístěním libanonské armády podél hranic s Izraelem.
Dosazení Amira Perece do funkce ministra obrany popsal jako správný krok. Vysvětlil to tím, že řízení ministerstva obrany připadlo Straně práce během koaličních jednání.
Winogradova komise plánuje, že do konce března vydá o výsledcích svého zkoumání předběžnou zprávu. Úřad izraelského premiéra odmítl zprávu o výpovědi Ehuda Olmerta komentovat.