Praha – Nedůvěra a nervozita provází jednání světových mocností a Íránu o jaderném programu. Byť stojí obě strany, obrazně řečeno, těsně pod vrcholem.
Konečná dohoda má být podepsána v červnu: Írán slíbí, že nebude vyvíjet jaderné zbraně. Na oplátku se zbaví všech - nebo alespoň drtivé většiny - ekonomických sankcí.
Západ (a nejen on) je ale nervózní. Svědčí o tom i čerstvé zveřejnění podezřelého obchodu, který se měl uskutečnit v České republice.
Spojené státy a další západní země se bojí, zda se Íráncům dá věřit a zda skutečně podrobí mezinárodní kontrole svůj jaderný program (představme si, co by pro západní politiky znamenalo, kdyby s pompou uzavřeli dohodu, a pak se zjistilo, že Teherán podvádí a dál část svých nukleárních zařízení tají a buduje).
Nervózní je Izrael, obávající se neúčinnosti dohody a atomové bomby v rukou svých nepřátel.
Nervózní jsou i některé arabské země, soupeřící na Blízkém východě s Íránem o vliv.
České kompresory
Podle agentury Reuters české úřady v lednu zamezily vývozu kompresorů firmy Howden ČKD Compressors s.r.o. do Íránu. Kvůli jejich případnému použití pro obohacování uranu na vysokou úroveň, potřebného k sestrojení atomové bomby.
Reuters se přitom odvolává i na nejmenovaného představitele českého státu.
Dva měsíce před termínem podepsání klíčové dohody s Íránem tak kauza znovu otevírá otázku: Nakolik je vůbec možné sledovat vývoz takzvaného zboží dvojího využití? Materiálů využitelných pro zbrojení, ale rovněž pro jiné účely.
Kompresory se používají i pro přepravu plynu. Reuters uvádí, že dokumentace íránské strany byla podezřelá.
Export zboží dvojího využití do Íránu není povolen. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN už v roce 2004 zapověděla veškeré kontrakty, které mohly islámské republice v jaderném programu pomoci.
A vyzvala všechny státy, aby v exportu zabránily "nestátním aktérům", tedy všem firmám a obchodníkům.
Z řady zemí Evropské unie ale i přes embargo zboží dvojího využití proudilo či stále proudí.
Írán dostával ještě loni tuny oxidu hlinitého, použitelného pro výrobu a provoz centrifug na obohacování uranu. Z mnoha států. Například z Německa, Belgie, Francie, Maďarska. Švýcarská společnost Glencore prodávala oxid hlinitý Íránu až do prosince 2012.
Německá firma Herrenknecht AG dodávala islámské republice techniku na hlubinné vrty, která umožňuje umístění jaderných zařízení pod zem. Z Německa rovněž do Íránu směřovaly speciální vysokotlaké ventily, několik podezřelých obchodů prověřovali vyšetřovatelé ve Velké Británii a Španělsku.
I Česko už podobný případ zažilo. V době, kdy byl Miloš Zeman premiérem, musela ZVVZ Milevsko v roce 2000 zrušit kontrakt na dodávku vzduchotechniky pro Íránskou atomovou elektrárnu v Búšehru.
Česko není nepřítel
Nové české zablokování dodávky kompresorů je pikantní v tom, že vztahy mezi Prahou a Teheránem se po dlouholetém období vzájemného chladu zlepšují.
Loni na podzim přijel do české metropole náměstek íránského ministra zahraničí Madžíd Tacht-Ravančí a při setkání s úzkým okruhem novinářů si pochvaloval, že je dokonce možné po letech uvažovat o povýšení styků na úroveň velvyslanců (zastupitelské úřady obou zemí nyní vedou pouze chargé d'affaires kvůli sporům o vysílání íránského exilového Rádia Farda z Prahy na konci devadesátých let).
O několik týdnů později přijela do Česka i skupina poslanců íránského parlamentu.
"Česká republika se v rámci skupiny dvaceti zemí severní, střední a východní Evropy stala třetím největším obchodním partnerem Íránu po Švédsku a Dánsku," řekl loni autorovi tohoto textu v rozhovoru bývalý íránský chargé d'affaires v Praze Gholám Réza Derikvand.
I přes to, že česká vláda patří k největším zastáncům Izraele ve světě a Miloš Zeman se ne zrovna diplomaticky vyjadřuje o islámu. Obojí samozřejmě íránskému vedení nesedí, ale při obchodech je zjevně ochotno tyto skutečnosti pominout.
Dohoda ještě není
Dohoda mezi mocnostmi a Teheránem je na spadnutí. Firmy z celého světa už se řadí na startovní čáře a ucházejí se o podíl na obrovském íránském trhu.
Díky ropě a plynu země nebude mít nikdy zcela nouzi o peníze, ani v případě nízkých cen těchto surovin.
Čerstvý "český případ" a spory kolem zboží dvojího využití ale ukazují, že ani jedna dohoda – byť zásadní, průlomová – nemusí všechny problémy kolem obchodování s Íránem vyřešit.
Ostatně i Barack Obama, íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí a další státníci si nechávají únikový východ otevřený.
Podle Obamy rozpory přetrvávají. Chameneí zase zdůrazňuje, že Američanům se nedá věřit, a nelze si tedy mnoho pozitivního slibovat.
