Devětadvacetiletá Duginová zemřela v sobotu při explozi auta nedaleko Moskvy, přičemž se spekuluje, že cílem byl její otec, ultranacionalista Alexandr Dugin. Ruská tajná služba FSB tvrdí, že pachatelkou zločinu je ve skutečnosti ukrajinská občanka, která poté odjela do Estonska. K útoku se ale přihlásili údajní ruští partyzáni a hovoří se i o dalších motivech.
Je možné, že útok na Darju Duginovou spáchala partyzánská skupina Národní republikánská armáda, když jsme o ní doteď neslyšeli?
Nevím, ve veřejném prostoru se zmínky o ní objevily až teď a podle vyjádření bývalého poslance Ilji Ponomarjova má jít o skupinu partyzánů, která chce svrhnout Putinův režim. Nelze vyloučit, že část ruských nacionalistů s panslovanskými idejemi opravdu nesouhlasila s válkou proti Ukrajincům, tedy slovanským bratrům. Alexandra Dugina mohli vnímat jako zrádce, který se spolčil s putinským režimem.
Já tomu ale příliš nevěřím. Podle mě je pravděpodobnější verzí vnitřní boj kolem Vladimira Putina nebo v Kremlu se zapojením některých frakcí ruských zpravodajských služeb. V pozadí většiny násilných úmrtí veřejných činitelů (v Rusku) je nějakým způsobem angažován stát, některé jeho agentury nebo části agentur. Federální služba bezpečnosti (FSB) je ohromná organizace, která má celou řadu oddělení, intrikujících proti sobě. Byť jde o spekulaci, tak je to podle mě nejpravděpodobnější, i na základě toho, jak probíhaly podobné atentáty a nájemné vraždy od začátku Putinovy vlády.
Nese tedy útok na Duginovou podobné znaky jako útoky v minulosti?
Jistě, takových úmrtí najdeme celou řadu, byť byly spáchány jinými operačními prostředky - Alexandr Litviněnko byl otráven, Natalja Estěmirovová byla umučena a pohozená u cesty, Galina Starovojtovová a Anna Politkovská byly zastřeleny.
Teď tu máme sérii podivných sebevražd oligarchů a velitel ruské armády v Čečensku generál Gennadij Trošev spadl s civilním letadlem, což se tváří jako běžná letecká nehoda a možná i byla. Ale je to něco, co zapadá do kontextu postsovětského Ruska 90. let a i potom putinského Ruska.
Mohl se stát Dugin nepohodlným pro režim nebo určitou frakci?
Určitě. Nevím, jestli pro režim jako takový, ale pro některou frakci mohl být nepohodlný. Je to viditelná a excentrická postava a výbuch auta je skutečně spektakulárním způsobem, jak zabít člověka. Cílem může být varování nebo odvedení pozornosti, to je ještě těžké hodnotit. Podotýkám, že jak už to s ruskými neprůhlednými nedemokratickými způsoby bývá, nikdy se nedozvíme úplnou pravdu o tom, jak atentát proběhl.
Pokud by za útokem nebyli partyzáni, proč by bývalý poslanec Státní dumy Ponomarjov přečetl prohlášení, kde se k útoku skupina hlásí?
Často to tak bývá u celé řady teroristických organizací - hlásí se k atentátům a akcím, na kterých vůbec neměly podíl. Čímž neříkám, že Národní republikánská armáda je teroristická organizace, pokud vůbec existuje. Dělají to jenom proto, aby na sebe upozornili.
To do značné míry platí i pro Ponomarjova, který je pro mě celkem kontroverzní postavou. Celá řada opozičníků jsou ruští nacionalisté a Ponomarjovova vyjádření například o Čečencích se nijak neliší od prorežimních nacionalistů.
Existuje v Rusku nějaký zdokumentovaný odboj nebo partyzánské skupiny?
Myslím si, že reálně ne. Je tam celá řada opozičně smýšlejících lidí, ale že by byl skutečně nějaký organizovaný pozemní ozbrojený odboj postavený na Rusech, to považuji za téměř vyloučené.
Může mít smrt Duginové nějaký dopad na invazi, když ruská tajná služba FSB prohlásila, že za útokem stojí Kyjev?
Nemyslím si. Samozřejmě že z toho Ukrajinu obviňují. Ta to ale odmítla a nutno dodat, že Státní bezpečnost Ukrajiny (SBU) nebo jiná ukrajinská agentura by musela prokázat zpravodajské umění hodné zlatých časů izraelského Mosadu, aby v době vzájemné války zabila na území agresora kremelského prominenta. Ukrajinská strana má úplně jiné starosti než zabíjet ruské ideology či jejich dcery.
Nebude to mít žádné dopady. Ve finále by Rusové zesměšnili spíš sami sebe tím, že nedokázali zabránit atentátu nedaleko Moskvy na jednoho z prominentů.
Tomáš Šmíd
- Politolog, bezpečnostní analytik a expert na Rusko, který působí na vysoké školy AMBIS.
- Zabývá se výzkumem ozbrojených konfliktů, organizovaným zločinem a zahraničně bezpečnostními problémy v postsovětském prostoru.
- Je autorem či spoluautorem několika monografií, mimo jiné Organizovaný zločin v Ruské federaci (2009) nebo Rusko jako geopolitický aktér v postsovětském prostoru (2006).
Vnímají běžní Rusové válku jinak, když dochází k výbuchům i u Moskvy nebo na Krymu?
Válka se jim začíná přibližovat tím, jak se jim domů vracejí mrtví vojáci. Přestože se Ruskem zabývám celý život, tak mě nepřestává překvapovat, že když sledujete vyjádření matek, které přišly o syny, tak jim jakoby plně nedochází, o co jde. Pláčou nad ztrátou svých synů, zlobí se na stát, že jim nevyplatil pohřebné, ale nevyslovují se proti agresi. Mají postoj, který říká: Klidně, ať tam ruská armáda vítězí, ať je Rusko velké a Ukrajinu potrestáme, ale ať tam neumírá můj syn, ať to dělají profesionálové.
Ani smrt, která zasáhla jejich rodinu, nezafunguje tak, aby jim došlo, že ta invaze sama o sobě je zločinná, absurdní a nesmyslná. A že mezinárodní politické cíle se mají prosazovat úplně jinak než ozbrojenou agresí.
Takže neexistuje žádný důvod, kvůli kterému by většina Rusů změnila názor na invazi?
Očí se postupně otevírá víc a víc a celá řada Rusů má strach se veřejně vyjadřovat. Ti, co byli proti hned od začátku, Rusko často opustili. Ale uvědomte si, že 70 procent Rusů nemá cestovní pas a obrovské procento z nich přijímá informace pouze z Prvního kanálu ruské státní televize.
