Girkin ve videu z minulého víkendu vypočítává, kolik skladišť munice ruské armády v posledních dnech zničili Ukrajinci, patrně s použitím amerických střel HIMARS a další moderní západní techniky. Dělá něco, co mnoho jiných Rusů ani nezkusí.
Z někdejšího obdivovatele prezidenta Vladimira Putina se stal jeho nesmiřitelný kritik. Nyní ho Kreml na východ Ukrajiny nepouští.
Girkin complains Russian anti-aircraft weapons (presumably S-400 that boasted such capability on paper) have been unable to shoot down HIMARS missiles, leading to "10 Russian munition storage facilities destroyed and serious human losses on our side".
— Christo Grozev (@christogrozev) July 10, 2022
Příběh je to v mnohém fascinující. Jeho hvězdnou chvílí byl rok 2014, kdy se o něm poprvé dozvěděla širší veřejnost. Tehdy v čele oddílu čítajícího 52 mužů obsadil město Slovjansk v Doněcké oblasti a prohlásil se jeho novým vojenským velitelem. Nechal popravit několik proukrajinských aktivistů a zahájil boj proti v té době značně dezorganizované ukrajinské armádě.
Později se vychloubal, že jeho akce znamenala začátek války na Donbasu. "Spoušť války jsem zmáčkl já. Kdyby náš oddíl nepřešel hranici, tak by všechno skončilo jako v Oděse nebo Charkově. Bylo by pár desítek mrtvých a popálených, hodně pozatýkaných, a tím by to skončilo," řekl nacionalistickému serveru Zavtra.
Začátky v Podněstří
Igor Girkin se ve Slovjansku neocitl náhodou, vlastně k tomu celý život směřoval. Potomek sovětské vojenské rodiny studoval moskevský archivní institut a už od roku 1989 byl známý v prostředí rekonstrukcí historických bitev, kde většinou hrál roli důstojníků protibolševické Bílé armády. Ale nezůstal jen u rekonstrukcí.
Igor Girkin na záběrech z let 2014 a 2019:
Když v roce 1991 vypukla občanská válka v Podněstří, spolu s kamarádem koupili na černém trhu dvě sto let staré pušky a vyrazili bojovat na straně ruskojazyčných separatistů. Podle svých vzpomínek Girkin vyrobil i první separatistický "tank", buldozer s navařenými ocelovými pláty.
V srpnu 1992 se vrátil do Moskvy, ale už v listopadu vyrazil bojovat do Bosny na straně Srbů.
Posléze usoudil, že by přece jen měl raději získat formální vojenský výcvik, a v roce 1993 na rozdíl od většiny moskevských mladíků té doby nastoupil povinnou vojenskou službu. Po jejím skončení podepsal profesionální smlouvu.
Bojoval v první čečenské válce. V roce 1998 přestoupil do elitních zvláštních jednotek ruské tajné služby FSB. Sloužil v Dagestánu, znovu bojoval v druhé čečenské válce. Současně publikoval články na zmíněném serveru Zavtra, kde kritizoval podle něj příliš mírnou politiku Moskvy na Kavkazu. Což bylo s podivem - coby důstojník FSB mohl pod svým jménem publikovat materiály na serveru, který kritizoval Kreml z nacionalistických pozic. Ale nejspíše jeho nadřízení sdíleli podobné názory.
V roce 2013 opustil FSB v hodnosti plukovníka a nechal se zaměstnat jako šéf bezpečnostní služby "pravoslavného oligarchy" Konstantina Malofejeva, muže, který měl blízko k nacionalistům a který dodnes financuje například fungování ultrapravoslavné televize Cargrad. V jeho službách v létě 2013 objížděl Ukrajinu s ostatky svatých, zapůjčených z řeckého ostrova Athos, a podle jeho vlastních slov na Krymu jednal i s předáky proruských skupin.
Když na jaře Rusko anektovalo Krym, byl zde i Girkin. Vystupoval jako důstojník FSB a pomáhal při obsazování ukrajinských vojenských objektů.
Tam také dal dohromady svůj oddíl, se kterým později vyrazil do Slovjansku. Dodnes panují spory, nakolik to byla akce schválená, nebo dokonce nařízená Kremlem. Britský odborník na Rusko Mark Galeotti se domnívá, že v Moskvě z jeho kroků nebyli nadšeni a že to byla spíše sólová akce oligarchy Malofejeva, který tak chtěl dokázat svou loajalitu a užitečnost pro Kreml. Na druhou stranu si lze jen stěží představit, že by po Rusku mohly putovat nákladní vozy s ozbrojenými lidmi a úřady by o tom nevěděly. O překročení hranice ani nemluvě.
Armáda ve službách Ježíše Krista
Girkin se později v jednom rozhovoru přiznal, že osobně nechal popravit dva proukrajinské aktivisty Jurije Poplajvu a Jurije Ďjakovského, jejichž těla se stopami brutálního mučení byla v dubnu 2014 nalezena v řece nedaleko Slovjansku. Stejně nemilosrdný byl i vůči vlastním lidem. V květnu 2015 nechal zastřelit dva lidi obviněné z rabování. Odkázal se při tom na Stalinův dekret z roku 1941.
Tvrdil, že buduje armádu podle carského vzoru, a tak například zakázal svým vojákům používat sprostá slova. "Nazýváme se pravoslavnou armádou a jsme hrdí na to, že nesloužíme zlatému teleti, ale Ježíši Kristovi, našemu Pánovi. Používání sprostých slov bylo odjakživa těžkým hříchem. Ponižuje nás to a vede armádu k porážce," stojí v jeho výnosu.
Nicméně nakonec se musel ze Slovjansku stáhnout. K jeho porážce vedlo především to, že ukrajinská armáda se probrala z prvotního šoku a posílena o dobrovolnické prapory město obklíčila.
Girkin se obracel na Rusko, aby ho zachránilo, ale tam zjevně doufali, že separatisté zvítězí sami a Kreml se kromě dodávek zbraní nebude muset příliš angažovat. Počátkem července Girkin nařídil evakuaci města a dorazil do Doněcku, kde byl jmenován ministrem obrany samozvané Doněcké lidové republiky. Tam se ovšem dostal do konfliktu s jinými vůdci separatistů a především s lidmi, které sem poslal Kreml.
Tehdy také došlo ke katastrofě malajsijského Boeingu 777 nad Doněckou oblastí. Na stránce na ruské sociální síti VKontakte, vedené pod jeho jménem, se nejdříve objevila zpráva: "A další ptáček s ukrajinskými vojáky nedoletěl." Když o pár hodin později vyšlo najevo, že separatisté nesestřelili ukrajinský vojenský letoun, ale civilní let MH17 s 298 lidmi na palubě, příspěvek byl smazán. Nizozemská prokuratura nyní obvinila Girkina ze spoluviny na tragédii.
Válku musíme nazývat válkou
Ten čelil v létě 2014 ještě jiným problémům. Ukrajinská armáda začala v srpnu osvobozovat města od separatistů a ohrožovala i Doněck. Girkin tehdy nařídil připravit evakuaci a chtěl nechat odstřelit několik jedenáctipatrových paneláků u vjezdu do města, aby tak zabránil postupu ukrajinské armády.
To už bylo pro Kreml příliš. Vojenskou porážku separatistů nemohl připustit, ale současně se nehodlal zabývat nezávislými veliteli separatistů, jako byl Girkin. Došlo tedy k dohodě, že Moskva na Ukrajinu poslala své regulérní jednotky s těžkou technikou, které následně uštědřily ukrajinským silám porážku v kotli u města Ilovajsk a prakticky zastavily ukrajinský postup. Výměnou za to ale musel odejít Girkin a někteří další polní velitelé. Ti, kteří to nepochopili, jako třeba Alexandr Bednov s přezdívkou Batman, byli zlikvidováni.
Igor Girkin se vrátil do Moskvy s v pořadí již třetí manželkou, divadelní tanečnicí v Doněcku Miroslavou Reginskou, a snažil se začít politickou kariéru. Založil hnutí Novorusko, brzy se ale s velkou částí svých souputníků rozhádal. Byl také jedním ze zakladatelů organizace Všeruské národní hnutí, která ale dnes prakticky neexistuje. Navrhovala návrat monarchie, ale té konstituční, s přísným dodržováním svobody slova a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.
Po zahájení ruského útoku na Ukrajinu letos v únoru se Girkin stal jeho velkým kritikem. Ne že by s ním nesouhlasil. Naopak, kritizuje Kreml za nedostatečné nasazení armády. "V pátek bude mimořádné zasedání našeho Státního nesmyslu (míní tím ruský parlament - pozn. red.). Prý tam schválí ultimátum Ukrajině. Opravdu? Skutečně v Kremlu pochopili, že VÁLKU je potřeba nazývat VÁLKOU a ve válce je potřeba bojovat?" napsal Girkin v pondělí na svém kanálu na Telegramu, který sleduje přes 400 tisíc lidí.
