Přestože ghanská vláda přijala zákony tvrdě postihující obchodování s dětmi a všechny formy moderního otrokářství, stále se nedaří tento jev vymýtit. Ve své reportáži to tvrdí zpravodaj agentury Reuters.
Matku dlouho neviděl, ale pozná ji
Setkal se v Ghaně například s dvanáctiletým Emmanuelem Nkorbem. Ten netušil, jak vysokou částku jeho matka za něho dostala. Ví jenom to, že jí slíbili peníze, když se ho vzdá a předá ho obchodníkům s dětmi.
"Je to už dlouho, co jsem ji naposledy viděl," svěřil se Emmanuel. "Vlastně ani nevím, co všechno si pamatuji. Ale vím, že když maminku uvidím, poznám ji," říká.
Když ho obchodníci koupili, začal pracovat ve městě Yeji, které leží na břehu Volty, největšího umělého jezera na světě, které poskytuje živobytí tisícům rybářů. Emmanuel nedostával žádný plat, ale říká, že ho rybaření bavilo.
Musel se potápět pod hladinu, aby rozmotával rybářské sítě, které se tak často zaplétají do pahýlů stromů na dně jezera. Pod vodou byl vždy co nejdéle, dokud to jeho plíce vůbec mohly vydržet. Nedbalá práce by mohla způsobit, že se síť přetrhne. A za to ho vždy čekal výprask.
Nyní žije v centru pro prodané děti v Madině a tvrdí, že je mu tam dobře, protože to je místo, kde mu podle něj nikdo nic špatného nedělá.
Obchod s lidmi kvete v nejchudších oblastech světa a Ghana není výjimkou. Na 600 dětí se v minulých třech letech podařilo zachránit z rybářských osad v rámci programu organizovaného Mezinárodní organizací pro migraci (IOM).
Rybáři, horníci, sluhové
Pracovníci této organizace se soustředili hlavně na rybářské oblasti, ale říkají, že prodané děti pracují po celé Ghaně na tržištích, "na černo" v dolech jako horníci nebo jako posluhovači v domácnostech.
Ghanské zákony zakázaly obchod s lidmi teprve loni v prosinci. Ale někteří chudí rodiče bez jakéhokoliv vzdělání i nadále své potomky prodávají. Ti jsou často nadřízenými biti a mají zakázáno mluvit o svých rodičích.
Ceny a sliby obchodníků jsou různé. V rybářských osadách nabízejí rodičům jako první splátku okolo půl miliónu cedi, což odpovídá asi 1230 korunám. "Další peníze jim naslibují," říká Joseph Rispoli, ředitel programu Mezinárodní organizace pro migraci v Ghaně.
Rodiče předávají děti rybářům, kteří nabízejí práci, vzdělání a střechu nad hlavou buď u sebe doma nebo u někoho jiného. Otcové a matky často znají ty, komu děti prodávají.
Realita je ale oproti slibům dosti tvrdá. Děti chodí v otrhaných hadrech, vzdělání se jim nedostane, často se stanou oběťmi zneužívání. Jejich "majitelé" s nimi zacházejí jinak než s vlastními dětmi.
Obchod s dětmi je deformací tradice, kdy chudé rodiny vysílaly děti k bohatým příbuzným, aby jim pomohli.
"Dřív jste si mohli dítě kdykoliv vzít zpátky domů, když vám přišlo, že se s ním nezachází dobře. Věc je ale jiná, když v ní hlavní roli hrají peníze. Z dětí se stává zboží," popisuje současnou situaci Sharon Abbeyová, sociální pracovnice a ředitelka centra v Madině.
