Rusesabagina čelí obvinění z financování terorismu a dalších činů vztahujících se ke genocidě z roku 1994, jako je ozbrojená loupež, únos, žhářství a pokus o vraždu. Jeho případ ilustruje dvojí tvář současného rwandského režimu a vývoj, kterým si země za posledních dvacet let pod vládou prezidenta Paula Kagameho prošla.
Rusesabagina žil dlouhodobě v exilu, v Belgii získal občanství a ve Spojených státech povolení k pobytu. Loni v srpnu byl ale podle vlastních slov unesen a dopraven do hlavního města Rwandy - Kigali. "Svázali mi nohy a ruce a zavázali mi oči," řekl podle agentury Reuters loni v listopadu před soudem.
Disident měl v Dubaji nastoupit do letadla, které ho mělo odvézt do Burundi. Místo toho se probral ve Rwandě, kde byl okamžitě zatčen. Úřady ale pochybení odmítají. "Nikdo neunesl Paula Rusesabaginu (…), byl zadržen na legálním místě poté, co mu bylo oznámeno obvinění," nechal se loni slyšet prokurátor Jean Cabin Habimana.
Během krvavé stodenní genocidy v roce 1994 zemřelo kolem milionu lidí. Jak se z hrdiny, který zachránil přes 1200 životů, stal nepřítel státu? Podle těch, kdo věří v jeho nevinu, je odpověď nasnadě. Opovážil se veřejně kritizovat prezidenta Kagameho. Ve videu na serveru YouTube Rusesabagina dokonce Rwanďany vyzval k ozbrojenému odporu vůči vládě.
Dvacet sedm let u moci
Prezident Kagame vyrostl v uprchlickém táboře v Ugandě, kam s matkou utekl ještě jako malé dítě, těsně před rwandským prohlášením nezávislosti v roce 1962. Gerilový velitel Rwandské vlastenecké fronty (milice založená v Ugandě, která pomohla ukončit genocidu, ale sama se měla účastnit i masového vraždění. Dnes vládnoucí strana, pozn. red.) z 90. let minulého století je dnes mnohými vnímán jako hrdina, který před 27 lety zastavil genocidu.
Tento výklad se prezident i rwandské úřady snaží dlouhodobě přiživovat. Případné existující mezery nikdo veřejně nekomentuje.
Údajné zločiny, kterých se Kagame podle některých kritiků v tehdejším chaosu sám dopustil, už dnes nikdo zřejmě neprošetří. Nejzávažnější nařčení přitom tvrdí, že dohlížel na masové zabíjení.
Od roku 1994 Kagame působil jako viceprezident země, v roce 2000 stanul v jejím čele. Je oceňován za ekonomické úspěchy, ke kterým Rwandu za uplynulá desetiletí dovedl. Kagame zemi otevřel zahraničnímu byznysu, hrubý domácí produkt (HDP) roste o sedm procent ročně. Často zaznívá, že metropole Kigali patří mezi nejčistší a nejbezpečnější města v Africe.
Kagamemu se v uplynulých desetiletích dařilo bojovat s chudobou, o čemž v minulosti přednášel i na vyhlášených západních univerzitách. Podíl chudých lidí činil v roce 2001 až 59 procent obyvatel, ukazují rwandské statistiky. Loni před pandemií se pohyboval na 39 procentech.
V minulosti nicméně někteří akademici tvrdili, že Rwanda své úspěchy zřejmě nadsazuje, jak popsal například list Financial Times.
99 procent hlasů
Během Kagameho vlády vyrostly školy a nemocnice, poklesla úmrtnost dětí a zpřístupnilo se zdravotní pojištění. Prosazuje zelenou politiku i rovnost pohlaví, polovinu členů rwandského parlamentu dnes tvoří ženy.
Americký prezident George W. Bush Kagameho nazval "mužem akce", britský expremiér Tony Blair "vizionářským vůdcem". Do země díky němu plynou peníze z USA, Evropské unie i mezinárodních institucí. Jen Světová banka poslala od roku 1994 přes čtyři miliardy dolarů.
V roce 2013 Kagame tvrdil, že na prezidenta už znovu kandidovat nebude. Přesto o čtyři roky později potřetí zvítězil ve volbách poté, co mu referendum umožnilo znovu kandidovat i po uplynutí druhého mandátu. V čele Rwandy může teoreticky stát až do roku 2034.
V roce 2017 pro něj oficiálně hlasovalo skoro 99 procent voličů. "Na sociálních sítích můžete vidět, že Rwanda, a zejména prezident Kagame, je populární mezi mladými Afričany. Líbí se jim na něm, že umí konat," uvedl loni Kagameho poradce Jean-Paul Kimonyo.
Výzkumníci sledující vývoj ve Rwandě často předpovídají, že Kagameho vládu jednou ukončí až jeho smrt nebo násilný převrat.
Mizející oponenti
Obrázek úspěšné africké země ale poněkud kazí vnitropolitická realita. Hovoří se o častém zastrašování, represích a porušování lidských práv. Svoboda slova podle odborníků skoro neexistuje. Tři roky poté, co Kagame v roce 2011 ohlásil mediální reformy, nařídil ukončit činnost místní odnože britské stanice BBC. V dokumentu odvysílaném v zahraničí totiž dala prostor i Kagameho kritikům.
Ve volbách v roce 2017 proti němu mohli stanout pouze dva protivníci. Ostatním, kteří měli větší šanci uspět, to volební komise neumožnila.
Americká nevládní organizace Freedom House, která monitoruje úroveň demokracie a vlády práva, Rwandu hodnotí jako "nesvobodnou zemi". V jejím hodnocení politických práv a občanských svobod získala pouze 22 bodů ze sta.
Podle německého serveru Deutsche Welle, který loni rekapituloval 20 let Kagameho vlády, je prezident v zemi vnímán jako "benevolentní diktátor, jenž sleduje nesobecké cíle pro rozvoj země".
Kagameho pohled na demokracii je vidět například v tomto prohlášení: "Největším problémem, kterému Afrika čelí, není nedostatek demokracie, ale chudoba a závislost, která přichází s nedostatečným rozvojem."
Už roky se objevují zprávy o drobných zločincích popravovaných bez soudu a o neprošetřených případech nezvěstných, zabitých nebo pozavíraných novinářů, aktivistů, členů opozice a Kagameho kritiků.
Vláda nařčení odmítá. Když byl na sklonku roku 2013 zabit disident a exšéf tajné policie Patrick Karegeya, komentoval jeho smrt prezident slovy: "Rwanda tohoto muže nezabila. Ale přeju si, aby to byla udělala."
"Zrada s sebou nese následky," uvedl také.
Prezident si pohrává s mezinárodní celebritou
I hrdinovi z Hotelu Rwanda Rusesabaginovi dnes hrozí smrt. Pokud se trestu vyhne, bude to nejspíš proto, že se na proces upírá tolik zahraničních očí. Už jen fakt, že k soudu došlo, ale značí, jak jistý si je prezident Kagame ve své pozici.
"Kagame pomocí Rusesabaginova procesu ukazuje, že si může pohrávat i s mezinárodní celebritou, jejímiž přáteli jsou vládní úředníci z USA a hollywoodské osobnosti. Kagame tím vysílá zlověstnou zprávu všem svým kritikům," vysvětluje v článku pro magazín Foreign Policy Anjan Sundaram, který se s Rusesabaginou v roce 2015 setkal ve Washingtonu.
Rusesabagina je populární osobností v zahraničí i napříč etniky ve Rwandě. Sám patří k Hutuům. Jeho reputaci se Kagameho režim snaží očernit už léta pomocí tvrzení, že si historky o svém hrdinství vymyslel. Že od Tutsiů, které schoval v hotelu a zachránil jim tak život, bral peníze a některé z nich ve skutečnosti obětoval milicím.
Rusesabagina v roce 1994 ukryl v luxusním hotelu, kde pracoval jako manažer, více než 1200 lidí. Zejména Tutsiů. Za sto dní bylo povražděno na 800 tisíc Tutsiů a umírněných Hutuů. Na masakrech se podílela skupina Demokratické síly pro osvobození Rwandy. Hollywoodský snímek Hotel Rwanda měl premiéru o deset let později.
Podle článku ve Foreign Policy je nynější soud pod vlivem autoritářského prezidenta fraškou. "Soud s Rusesabaginou již připomíná frašku, protože se začal obviňovat. Pravděpodobně jde o dohodu, kterou musel přijmout, pokud nechce skončit mrtvý," vysvětluje autor s tím, že obžalovanému bylo upřeno i právo zvolit si sám mezinárodně uznávaného obhájce. Místo toho mu byl vládou přiřazen právník, který u soudu ani nevznesl námitku proti způsobu, jakým byl Rusesabagina zadržen.
"Je to zápletka, kterou by Franz Kafka hrdě vykonstruoval pro sužovaného protagonistu svého románu Proces," tvrdí.
