Zahraničí

Grafika: Ruce pryč od Koreje. V této válce se zabíjeli i Američané s Číňany

Aktualizováno 27. 7. 2023 17:06

V červnu 1970 Severokorejci pod vedením Kim Ir-sena zahájili invazi na jih. Začala tak krvavá korejská válka, do které se zapojily Spojené státy, Čína i další země. Tři roky trvající konflikt poloostrov i rodiny rozdělil dodnes. Přesně před 70 lety podepsali zástupci severu a jihu na hranici v Pchanmundžomu dohodu o příměří.

Korejská válka

V roce 1945, po druhé světové válce, skončila okupace Koreje Japonskem. Po kapitulaci Japonska sever Korejského poloostrova obsadila sovětská armáda, jih americká. Na severu Sověti začali budovat mocenský systém podle stalinského vzoru. Vybrali si jako vhodného vůdce Kim Ir-sena, který prošel výcvikem v Rudé armádě v SSSR.

Po zemědělské reformě v roce 1946 a přerozdělení vlastnictví půdy odešlo mnoho Korejců na jih. Odchod většiny potenciálních odpůrců usnadnil Kim Ir-senovi udržení moci. V letech 1945 až 1951 uteklo ze severu na jih 1,5 milionu Korejců. 9. září 1948 vyhlásil Kim Ir-sen KLDR, na jihu vznikla Korejská republika. Sovětská i americká armáda se z poloostrova stáhly.

Jak Kim přemlouval Stalina

Sovětskému diktátorovi Stalinovi se do války dlouho nechtělo a opakovaně odmítal výzvy Kima, aby konflikt podpořil.

Názor změnil Stalin na jaře 1950. Sovětský svaz už v té době měl atomovou bombu, v Číně vyhráli občanskou válku komunisté a v americkém plánu obrany klíčových strategických zemí, který zveřejnil ministr zahraničí USA Dean Acheson, Jižní Korea chyběla.

V dubnu prohlásil Kim v Moskvě:

Severokorejská invaze

Ráno 25. června 1950 překročily hranici podél 38. rovnoběžky severokorejská 105. tanková brigáda a sedm pěších divizí.

Jihokorejský odpor se rychle zhroutil, Severokorejci už 28. června dobyli hlavní město Soul.

Na konci července Jižní Korea kontrolovala jen malou oblast kolem přístavu Pusan na jihovýchodě poloostrova. Byl to totální kolaps a Kim Ir-sen byl jen malý krok od dobytí celé Koreje.

Americká protiofenziva

Američané tvořili základ mezinárodních sil OSN. Jejich zásah schválila Rada bezpečnosti díky tomu, že Sovětský svaz zasedání bojkotoval a Čínu zastupovala vláda na Tchaj-wanu.

V silách OSN vstoupili do války v Koreji vojáci patnácti zemí. Kromě Američanů jich nejvíce poslaly Filipíny, Kanada, Velká Británie, Turecko, Nizozemsko, Austrálie a Nový Zéland.

15. září 1950 brzy ráno se americká námořní pěchota pod vedením generála Douglase MacArthura vylodila v přístavu Inčchon západně od Soulu. Drtivý útok severokorejská obrana nevydržela a 28. září Američané vstoupili do Soulu.

Americká ofenziva se nezastavila a zaháněla severokorejské vojáky stále více na sever. 20. října Američané a další vojáci sil OSN dobyli Pchjongjang a 26. listopadu stáli na čínsko-severokorejské hranici na řece Jalu. Tentokrát byl na pokraji zkázy severokorejský režim.

Počty vojáků v jednotkách OSN

USA

Filipíny

Kanada

Velká Británie

Turecko

Nizozemsko

Austrálie

Nový Zéland

Legendární vylodění v Inčchonu i oplakávání mrtvých. Unikátní snímky z korejské války

Čínská intervence

Čínský vůdce Mao Ce-tung vyslal postupně během října a listopadu přes hranici 250 tisíc vojáků. Síly OSN nebyly v těžkém terénu a za extrémního mrazu schopny čínské početní převaze čelit. V mimořádně krvavé bitvě v údolí řeky Čchongčchon ztratila americká druhá divize tři tisíce mužů.

5. prosince 1950 Čínská lidová armáda za podpory severokorejských vojáků vstoupila do Pchjongjangu. Na Nový rok 1951 Číňané zahájili útok na Soul, 4. ledna do města vstoupily dvě čínské divize.

Stabilizace fronty a příměří

Vojska OSN vedená Američany zahájila operaci Rozparovač, poslední velkou pozemní akci války. Soul dobyla zpět 14. března, Číňané utrpěli obrovské ztráty.

Válka pokračovala ještě déle než dva roky, ale frontová linie už se příliš nehýbala. 27. července 1953 podepsali zástupci severu a jihu na hranici v Pchanmundžomu dohodu o příměří.

Americká převaha ve vzduchu

Ačkoliv na straně Severní Koreje bojovali i sovětští letci v čínských uniformách, oblohu ovládli americké stroje B-29 Superfortress, F-84 Thunderjet a F-86 Sabre.

Američané nelítostně bombardovali i nevojenské cíle v Severní Koreji. Včetně elektráren, přehrad, průmyslových podniků nebo skladů. Pchjongjang byl nálety srovnán se zemí z devadesáti procent

Oběti války

Obvinění z nasazení biologických zbraní

V květnu 1951 zveřejnily Sovětský svaz, Čína a Severní Korea obvinění, že americká armáda v Koreji záměrně rozšířila epidemii tyfu a neštovic. V únoru 1952 následovalo obvinění, že americká letadla shazují bomby s bakteriemi nebezpečných nemocí, včetně dýmějového moru.

Některé zajaté americké piloty Severokorejci donutili, aby vypověděli, že takové bomby používají. Na začátku 90. let se po otevření sovětských archivů ukázalo, že obvinění byla součástí propagandy Moskvy a Pekingu.

Československo a korejská válka

Československo jako komunistická země a součást východního bloku podporovalo Severní Koreu. Zvěčnil to režisér Jiří Menzel ve filmu Skřivánci na niti, kde novináři Rudého práva nabádají dělníky v kladenské Poldovce, aby před fotografem provolávali hesla Ruce pryč od Koreje a Ami, go home.

Československo neposílalo Kim Ir-senovi zbraně, ale ošacení pro vojáky, například spodní prádlo, zimní kabáty, boty. Od dubna 1952 fungovala na severu československá polní nemocnice.