Na opravu fontány finančně přispěli město Leamington, české ministerstvo obrany i soukromí dárci z celého světa - z Česka, Nového Zélandu, Švédska nebo Polska. "A toho si ceníme nejvíce," říká Jiří Pavel, syn stejnojmenného hrdiny z bojů u francouzského přístavu Dunkerque.
Respekt a úctu Britů k památce československých válečných veteránů, kteří bojovali v leteckých či pozemních silách Velké Británie, vyjádřila při odhalení opravené fontány i starostka Leamingtonu Heather Calverová. "Na to, co pro nás Češi udělali a co si při nacistickém teroru po likvidaci Reinharda Heydricha vytrpěli, nesmíme zapomínat. Nikomu jinému se v druhé světové válce nepodařilo zlikvidovat tak vysoce postaveného nacistického pohlavára," řekla.
Podle Jiřího Pavla začali Britové respektovat Čechoslováky právě až po zlikvidování Heydricha. "Teprve potom nás uznali jako partnery v boji s nacismem a odstoupili od ponižující mnichovské dohody. Vděk Čechům od současné generace Britů je ostatně dodnes v Leamingtonu patrný (během druhé světové války byla ve městě dislokována československá obrněná brigáda - pozn. red.). A platí to samozřejmě i obráceně," říká za potomky československých hrdinů žijících ve Velké Británii.
Ukázalo se to i při sbírce na opravu leamingtonské fontány se jmény sedmi československých parašutistů, kteří se podíleli na Heydrichově likvidaci: Jana Kubiše, Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Josefa Bublíka a Jaroslava Švarce.
"Jakási postarší paní z Nového Zélandu nám například na opravu fontány poslala deset liber. A stejně zareagovaly desítky drobných dárců ze Švédska, Polska, Británie, ale i z Česka. Jen z českého projektu Čtení pomáhá jsme obdrželi sto tisíc korun," jmenuje namátkou Pavel. Jeho otce věznili komunisté, takže po okupaci armádami států Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval i s rodinou do Velké Británie.
Český voják zachránil i malého chlapce
Britské úřady na konci minulého měsíce také udělily pomníku status národní památky, což uvítali hlavně členové leamingtonského Spolku přátel fontány (většinou jde o potomky válečných hrdinů, kteří emigrovali z komunistického Československa). Status fontáně zajišťuje trvalou technickou i finanční péči. Britové přitom financují opravy pouze těch válečných hrobů či pomníků, kde leží ostatky vojáků.
Právě díky zrekonstruované fontáně se ale lidé v Leamingtonu na Čechy podle Pavla vyptávají. Zajímají se o osudy vojáků a stejně tak o okolnosti vzniku fontány v roce 1968.
"Zrovna nedávno mě kontaktoval starší pán a prý má na Čechy z let druhé světové války ty nejlepší vzpomínky. Jednomu z českých vojáků vděčí dokonce za život. Jako čtyřletý kluk spadl při klukovské hře ze svahu do zdejší řeky Leam a začal se topit. Na nedaleké lavičce seděl naštěstí český voják s dívkou a ten pro něj i v uniformě do řeky skočil a vytáhl ho," vypráví Pavel.
Pomník byl před padesáti lety postaven po dohodě československých vojáků, kteří žili roztroušeně po celém světě. "Připadali si v zahraničí odstrčení a osamělí. Do vlasti se kvůli komunistům vrátit nemohli, a tak se dali dohromady," líčí Pavel historii unikátního pomníku.
"Dohodli se, že by měli uctít památku všech Čechoslováků, kteří válku s nacismem nepřežili. Vznikl tak nápad na fontánu ve tvaru vrchlíku padáku, na němž budou měděné cedulky se jmény sedmi parašutistů, kteří se podíleli na likvidaci Reinharda Heydricha a padli pak v obklíčení v kryptě pražského kostela Cyrila a Metoděje."
Fontána ale s léty velmi zchátrala, takže se šedesátičlenný spolek snažil přijít na způsob její opravy. "Spíše ale záchrany," dodává syn hrdiny od Dunkerquu.
Nasbíralo se skoro tři čtvrtě milionu korun
Opravu fontány Jiří Pavel vyčísluje na 25 tisíc liber (bezmála 740 tisíc korun). Polovinu z této částky uhradilo město Leamington. Spolek přátel leamingtonské fontány pak požádal prostřednictvím českého velvyslanectví v Londýně o finanční příspěvek i české ministerstvo obrany, které poslalo čtvrt milionu korun, což je asi 8600 liber.
"Jde o jednu z našich priorit. A vždy se přitom snažíme připomínat konkrétní jména lidí," vysvětluje Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany.
"Jen slovenské ministerstvo vnitra na naši prosbu ani neodpovědělo. Škoda. Nešlo nám o peníze, ale o zájem," lituje Jiří Pavel.
Slovenský stát se na údržbě hrobů či pomníků Čechoslováků v zahraničí podílí podle informací Aktuálně.cz jen velmi sporadicky. O to více se o památku na hrdinství předků starají desítky slovenských občanských spolků. Jeden z nich například vybudoval před rodným domkem Josefa Gabčíka v Poluvsie pomník tomuto parašutistovi.
Slovenští politici nemají podle slovenského historika Martina Drobňáka ze Spolku vojenské historie Beskydy objektivní vztah k historii československého státu. "A příklad s opravou leamingtonské fontány to jen dokresluje. Je mi to líto," říká Drobňák. I jeho spolek se na druhé straně velmi aktivně podílí na údržbě pomníků a hrobů československých vojáků.
O rozpačitém vztahu slovenských politiků ke společnému státu Čechů a Slováků hovoří i další český badatel Jaroslav Čvančara.
Fontánu zkrášlují i růže z Lidic
Zrekonstruovaný pomník se skládá z několika částí: z fontány s vrchlíkem padáku a jmény sedmi parašutistů a z pamětní desky s připomínkou, že je věnován československým letcům a patriotům, kteří položili životy v boji s hitlerovským Německem. Tedy i vojákům z východní fronty anebo hrdinům, kteří zahynuli v protinacistickém odboji doma v Československu.
"Fontána však nepřipomíná jen tu sedmičku kluků z krypty," vysvětluje Pavel, jehož otec se velmi dobře znal s Adolfem Opálkou. Nově je pak u památníku záhon třiceti keřů lidických růží, které do Leamingtonu poslal Památník Lidice.
Jedna věc přesto nedá Pavlovi spát a sužuje ho stejně jako jeho otce, který zemřel loni v pětadevadesáti letech. "My, děti válečných hrdinů, tu nebudeme věčně. Trápí mě proto otázka: kdo tu štafetu po nás převezme?" říká muž.
"Zrovna nedávno jsem se setkal v Londýně se skupinou českých vojenských veteránů z Afghánistánu, Iráku či Bosny. Výborní kluci, avšak o fontáně nevěděli zhola nic. Bylo by dobré, kdyby radní z Leamingtonu viděli, že je o naši fontánu zájem i z české strany. Její osud ležel tátovi před smrtí hodně na srdci."
Veterán z Afghánistánu Miloš Prášil, s nímž se Jiří Pavel při příležitosti oslav konce první světové války setkal v Londýně, říká, že do britské metropole přijel tak trochu demonstrativně. Vzal s sebou i kamarády, dva z nich na vozíku a tři s trvalými následky z bojů.
"Aby zkrátka Britové věděli, že ctíme naše předky, kteří bojovali v britském letectvu i pozemních silách. Příští rok proto určitě zamíříme i k leamingtonské fontáně," dodává Prášil.
