Praha/Brusel - "Američané stále přemýšlejí stejně jako na konci 80.let. Věří, že technika vyřeší politické i strategické problémy", říká v exkluzivním rozhovoru pro on-line deník Aktuálně.cz Nicole Gnesottová z Evropského institutu pro bezpečnostní studia.
Ten je oficiální evropskou agenturou pod Evropskou komisí. Gnesottové tým je podle jejích slov ale placen za nezávislé závěry.
Na tradiční americké pojetí zahraniční politiky, známé ještě ze Studené války, si vzpomněla poté, co poprvé slyšela o plánu Washingtonu postavit v Česku a Polsku radarovou a raketovou základnu.
Někdejší vysoce postavená zaměstnankyně francouzského ministerstva zahraničí dala Aktuálně.cz rozhovor krátce předtím, než dnes začaly v Bruselu rozhovory mezi Radou NATO a Ruskem.
Tématem je právě radar a základna v Česku a Polsku. Projekt, který naráží na rozhodný odpor Moskvy. Místopředseda ruské vlády Sergej Ivanov dnes jednoznačně odmítl návrh, že by Rusko mohlo spolupracovat s USA v protiraketové obraně.
A: Kdo má pravdu: Ti co říkají, že s radarovými základnami v Polsku a České republice bude Evropa bezpečnější? Nebo ti druzí, kteří v tom vidí špatný krok?
Kdyby bylo jasné, že radary zajistí Evropě větší bezpečnost, nikdo by o nich nediskutoval. Výhody a nevýhody těchto zařízení v ČR a Polsku? Nikdo nezná správnou odpověď.
Já osobně nevěřím, že s těmito dvěma radary bude starý kontinent imunní vůči nukleárnímu útoku. Nevím, jak dnes tyto protiraketové systémy fungují. Stojí velké peníze a pořád probíhají testy. Bezpečnost Evropy od II. Světové války závisela na zastrašování. Takže nemyslím, že dva radary učiní Evropu bezpečnější. Naopak můžou velmi zkomplikovat vztahy s Ruskem, které jsou už teď velmi složité.
Strach z ruské reakce
A: Jak moc by se vztahy s Moskvou mohly zhoršit?
Pokud američané budou dál rozmisťovat vojenskou techniku, hrozí, že Rusové odstoupí od dohody o omezení počtu raket středního a krátkého doletu z konce 80.let, což není zrovna dobrá zpráva pro evropskou bezpečnost. Pravděpodobně by to rozjelo závody ve zbrojení. Rusové si totiž myslí, že jsou podvedeni. NATO jim slíbilo, že nebude rozmisťovat vojenskou techniku na území nových členů, včetně ČR a Polska. Nemůžeme Rusko opominout, jsou to naši sousedé. Navíc Rusové jsou velmi nápomocní při vyjednávání s Íránem.
A: Jde o politický krok současné administrativy? Nebo je vybudování radarů součástí většího plánu?
Američané mají strategický plán na dvacet let dopředu. Podle této vize budou státy tzv. širšího blízkého východu plné bláznů s nukleárními zbraněmi. A USA musejí sestavit alianci demokratických zemí.
Já s jejich vizí nesouhlasím. Pokud Íránci chtějí mít nukleární schopnosti, myslím, že to je kvůli okolním zemím s jaderným arzenálem. Pákistán pro ně představuje hrozbu, Indie a Izrael to samé. Tato vize nového bipolárního světa demokracií na severu a bláznů na jihu je tedy moc jednoduchá, aby byla pravda. Írán je sice problém, nelze ale tvrdit, že všichni muslimové chtějí jadernou bombu.
Amerika umí překvapit
A: Jaký je Váš názor na to, že Bushova administrativa zahajuje rozhovory s Polskem a ČR rok před prezidentskými volbami, nehrozí, že se postoj nového šéfa Bílého domu změní ?
Téma protiraketové obrany bylo aktuální dlouho před vládou George Bushe. Kořeny sahají do doby Reagana. Bush pouze pokračuje, stejně jako komunita amerických stratégů navazuje na své předchůdce. Teď navýšil rozpočet na protiraketovou obranu na jedenáct miliard dolarů, což není málo. Chce protlačit instalaci radarů u svých nejlepších spojenců. Příliš podpory doma Bushova administrativa nemá. To ale neznamená, že příští administrativa bude v rukou Demokratů a rozhodne jinak. Američané umějí překvapit.
A: Vy osobně souhlasíte s tím, aby celá problematika radarů byla projednána na úrovni EU a NATO, nebo stačí bilaterální dohody mezi Polskem, ČR a USA ?
Myslím, že se to musí projednat úplně všude! Hlavně uvnitř NATO. Projednat se ale musí i v EU, protože ne všechny země 25 jsou součástí NATO. To neznamená, že nemají být informovány. Ke stolu je potřeba zasednout i s Ruskem. Různé vnímání a obavy můžou totiž způsobit mnohem větší problémy, než jakými americké základny vlastně jsou.
Česká republika má samozřejmě právo podepsat si jakoukoliv dohodu, ale je potřeba si uvědomit, že dnes už žádná země není ostrovem. Všichni máme sousedy.
A: Jak v Evropě česká vláda zatím obstála v tématu radar?
Někteří stoupenci radaru říkají: aspoň bude mít ČR bilaterální dohodu s USA, což Praze zaručí větší bezpečnost, než kterou slibuje členství v NATO. A to je podle mě velmi zvláštní argument. Protože pokud věříte ve vizi kolektivní bezpečnosti Severoatlantické aliance, nepotřebujete se posilovat vzájemnou dohodou s Američany, kteří jsou navíc tahouny NATO. A nebo v NATO nevěříte a jdete po vlastní cestě. A to by byla v případě ČR zvláštní pozice.
Co vyváží tisíce střel?
A: Je otázka radaru tak velký problém, že by se v něm dala najít historická paralalela s událostmi 20.století ?
Ne. Ačkoliv je to velmi důležité a zároveň mediálně vděčené, velkým tématem dneška není evropská bezpečnost, ale situace na Blízkém východě. Evropa by byla mnohem bezpečnější, pokud by dokázala najít řešení pro tento region. Pokud by Írán, arabské státy a Izrael našly společnou řeč, tak by to zlepšilo evropskou bezpečnost víc než tisíce raketových střel a radarových základen.
A: Je vůbec pravděpodobné, že NATO americký protiraketový systém do svého vlastního systému nezačlení ?
V NATO teď probíhá diskuse. Pokud Američané chtějí konsensus, musejí vyjednávat. Trvá to dlouho a musíte mít dobré důvody, a to teď USA zrovna nemá. Severoatlantická aliance navíc teď zpracovává studii, která má za cíl zjistit, jaké jaderné hrozbě vlastně státy NATO čelí . Takže musíme nejdřív počkat na závěr této studie, protože pokud řekne, že nám nic nehrozí, tak pak nepotřebujeme protiraketový systém. Takže Američané chtějí řešení před tím, než se NATO rozhodne. A myslím, že studie bude hotová příští rok. Ale znovu: trvá to. Takže chtějí bilaterální dohody, protože jsou rychlejší a méně komplikované. Ale teď když se to téma stává tolik důležitým, nezbyde jim než vyjednávat.
