S mentálním i fyzickým postižením žije i jednačtyřicetiletý Belgičan Soufiane El Amrani. Bydlí v Bruselu, od roku 2008 normálně pracuje a k tomu mluví několika jazyky. Coby vozíčkáře ho štve, jak je městská doprava v unijní metropoli bariérová. Chtěl by to politikům nějak důrazně sdělit. "Jak? No přece u voleb," říká.
Právě tuhle příležitost ale velmi pravděpodobně nedostane. V roce 2016 mu belgický soud určil opatrovníka, a když pak šel v roce 2019 Soufiane El Amrani volit, na místě zjistil, že nemůže. "Řekli mi, že coby člověk pod opatrovnictvím nemám právo volit," sdělil online deníku Aktuálně.
V takové situaci není sám. "Lidé, kteří jsou částečně nebo plně zbaveni právní způsobilosti, nemůžou v řadě zemí volit. A to navzdory tomu, že jejich státy ratifikovaly konvenci OSN, v níž se zavázaly, že toto a další práva lidí s mentálním postižením budou respektovat," prohlásila minulý týden lucemburská europoslankyně Monica Semedová při představování studie na půdě Evropského parlamentu.
Ze srovnání 29 států v Evropě, z toho 23 členů EU, vyplynulo, že jen pět zemí neomezuje lidem s mentálním postižením právo volit. V sedmi státech včetně Belgie a Česka je jim toto právo naopak odepřeno.
Omezení způsobilosti k právním úkonům
Formálním důvodem je nejčastěji přidělení opatrovníka, a tedy omezení způsobilosti k právním úkonům. Často ale lidé s postižením nevolí "jen" proto, že žijí v psychiatrických ústavech a jiných společných zařízeních, kde jsou hromadně považováni za nezpůsobilé k takovému úkonu.
El Amranimu belgický soud nařídil opatrovnici - je jí jeho matka - kvůli snížené schopnosti nakládat s penězi a tím omezení postarat se sám o sebe. "S penězi to mám tak, že jsem schopný je utratit během jednoho dne za úplné blbosti," říká.
"Matka proto dostává můj plat, platí za mě účty a poplatky a já mám jen kapesné na každý týden," pokračuje. "Nemůžu si sám otevřít účet v bance nebo podepsat smlouvu. V zásadě si můžu jen koupit sendvič. Ale i tak mi často ve druhé půlce týdne chybí peníze," dodává se smíchem.
Státy se většinou hájí tím, že musí stanovit nějakou hranici, od kdy je způsobilost člověka pro určité úkony ve společnosti omezená. Organizace Inclusion Europe to odmítá.
"My se vůbec nechceme vydávat touto cestou. Mohli bychom se pak dostat k otázce, jestli lidé bez postižení jsou vždy plně způsobilí posoudit svoje činy," říká Milan Šveřepa z Inclusion Europe. "Chceme po státech, ať práva lidí s mentálním postižením respektují. Jejich využití ať nechají na samotných lidech."
Případ Soufiana El Amraniho je o to bizarnější, že na druhém břehu Atlantiku, ve Spojených státech, volit může. Po rodičích má trojí občanství včetně amerického. "Takže v prezidentských volbách v Americe v roce 2020 jsem volil," upozorňuje Soufiane. "Joea Bidena," pokračuje.
Nejčastější překážkou je bydlení
Studie porovnávala podmínky lidí s mentálním postižením v sedmi oblastech. Kromě volebního práva šlo o možnost bydlet samostatně, získat práci nebo zapojit se do běžného vzdělávacího systému.
Ze srovnání vyšlo, že nejčastější bariérou je samostatné bydlení. Řada států nemá odpovídající nabídku sociálních bytů a miliony lidí tak končí v ústavech s hromadným bydlením. Ti, kteří žijí doma, jsou pak takřka ze sta procent závislí na pomoci svých rodičů a příbuzných.
Lepší se naopak dostupnost vzdělání. Přes 1,1 milionu dětí s nějakým mentálním omezením využívá asistentů a chodí spolu s ostatními do běžných škol. 700 tisíc dětí v Evropě naopak stále dochází do speciálních zařízení.
Česko patří k "horším"
Studie bodovala sledovaných 29 zemí od jedničky do desítky. Česko získalo 4,3 bodu z deseti možných. Patří tak mezi horší polovinu států, hlavně kvůli nedostatku bydlení - přes dvanáct tisíc Čechů s mentálním postižením žije v ústavech.
"Česku také chybí podpora od státu pro to, aby lidé s postižením mohli hájit svoje práva a vyjadřovat se k rozhodnutím, která se jich týkají," upozorňuje Šveřepa. "Lidé zbavení právní způsobilosti nemohli například donedávna ustavovat právní organizace. Nemohli se tím pádem stát legálně součástí nějakého procesu a například dostat příspěvek z veřejných rozpočtů."
Dobře si naopak Česko vede ve vzdělávání. Většina českých dětí s mentálním postižením chodí do běžných škol s ostatními dětmi. Celkově nejlépe dopadly severské státy Finsko, Švédsko a Norsko. Dostaly mezi sedmi a deseti body z deseti možných.
