Jak dopadly eurovolby: Na "zemětřesení" vydělali zastánci EU, populisté posílili málo

Ondřej Houska Ondřej Houska
27. 5. 2019 6:53
Evropané ve volbách do Evropského parlamentu potrestali tradiční strany. Vůbec poprvé v dějinách přišli o většinu evropští lidovci a socialisté. Největší část voličů od nich ale neodešla ke krajní pravici nebo k jiným tvrdým kritikům Evropské unie, jak odhadovaly některé předpovědi. Naopak – výrazně posílily strany, které lidovcům a socialistům vyčítají malou odvahu při dalším postupu evropské integrace.
Šéfka Národního sdružení Marine Le Penová.
Šéfka Národního sdružení Marine Le Penová. | Foto: Reuters

Evropští lidovci (EPP, v Česku k nim patří TOP 09 se starosty a KDU-ČSL) a socialisté (S&D, včetně českých sociálních demokratů) sice opět budou z hlediska počtu europoslanců na prvních dvou místech, ztratili ale desítky mandátů ve prospěch liberálů (ALDE, jejich členem je i ANO) a Zelených (k nim nejspíš zamíří piráti).

"Musíme se změnit, abychom byli schopní skutečně konat," prohlásila jedna z hlavních postav liberálů, dánská eurokomisařka Margrethe Vestagerová. Na mysli měla hlavně nutnost boje s klimatickými změnami nebo s faktem, že se řada velkých společností, jako jsou internetové giganty Google či Facebook, vyhýbá placení daní.

Strany, které ostře kritizují EU, naopak v proběhnutých volbách posílily jen mírně a obsadí zhruba čtvrtinu křesel. "Zásadní zprávou je, že nárůst podpory extremistů není příliš podstatný," řekl agentuře Reuters Guntram Wolff, šéf bruselského analytického centra Bruegel.

V součtu tedy jasně zvítězily proevropské síly, jsou ale rozdrobenější než kdykoliv předtím. Hledání většiny tak může být složité.

Příkladem přesunu voličské podpory je Německo, kde Zelení získali víc než pětinu hlasů a skončili na druhém místě za konzervativním blokem CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové. Poprvé v historii dokázali v celostátních volbách porazit sociální demokraty. Zelení přitom kritizují velké strany za to, že jsou k uprchlíkům příliš tvrdé. Chtěli by taky například co nejrychleji ukončit provoz uhelných elektráren.

Pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD) získala jen zhruba desetinu hlasů, což je pro ni zklamání.

Voliči rozbili monopol

Otázkou je, jakou dají proevropské síly v Evropském parlamentu většinu. Lidovci, socialisté a liberálové mají dohromady zhruba 430 europoslanců. V Evropském parlamentu, který má 751 členů, by to na většinu stačilo. Do počtů ale budou určitě chtít promluvit i Zelení.

Je možné, že socialisté, liberálové a zelení se budou snažit o vytvoření společného bloku, který by zatlačil lidovce do pozadí, byť bez nich by většinu nesložili. Měli by pak ale větší slovo při obsazování klíčových postů, například nového předsedy Evropské komise. Toho na návrh lídrů států EU volí právě europoslanci.

Voliči "rozbili monopol" lidovců a socialistů, prohlásila Margrethe Vestagerová.

Zároveň ale platí, že volby do Evropského parlamentu jsou výsledkem 28 různých volebních soubojů - neexistuje jednotná kampaň se stejnými tématy, ale drtivá většina občanů hlasuje podle svých domácích politických preferencí.

"Osudy" stran jsou tak napříč Evropskou unií velmi různé. Například ve Španělsku či v Nizozemsku triumfovali socialisté, kteří naopak utrpěli drtivou porážku v Německu či ve Francii. Lidovci zaznamenali velké vítězství třeba v Rakousku, ztratili ale v Itálii či Francii.

Vítězkou francouzských voleb se stala Marine Le Penová a její strana Národní sdružení, která těsně porazila blok francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Le Penová ale dostala o něco méně hlasů než při posledních eurovolbách před pěti lety, které taky vyhrála.

V Británii získal přes 30 procent hlasů Nigel Farage a jeho Strana pro brexit. Tradiční strany, tedy labouristé a především konzervativci, utrpěly debakl. Farage chce z EU odejít co nejrychleji bez jakékoliv dohody. Prosazuje tedy takzvaný divoký brexit a zpochybňuje, že by mohl mít vážné ekonomické dopady. Ještě víc hlasů než on ale v součtu získaly strany, které chtějí brexit zrušit a zůstat v unii. Pokud ale Británie z EU skutečně odejde, z Evropského parlamentu automaticky odejdou i všichni britští europoslanci.

Nejvýznamnější zisky hlásí protievropské strany v Itálii - volby tam jasně vyhrála Liga ministra vnitra Mattea Salviniho. Ani ona si ale nepřeje vystoupení Itálie z EU nebo eurozóny.

Vnitřní spory ve všech frakcích

Možná větším problémem než lehké posílení tvrdých euroskeptiků tak bude pro fungování unie zmiňované větší rozdrobení proevropského tábora. Souhlas Evropského parlamentu je dnes potřeba ke schválení prakticky všech návrhů, které se na evropské scéně objevují. Liberálové a Zelení budou výměnou za svou podporu jistě požadovat co největší obrat EU směrem k sociálnějším a ekologičtějším opatřením. Tyto názory zastávají i socialisté.

Jednotlivé evropské politické frakce navíc leckdy nejsou jednotné ani uvnitř. Příkladem je liberální ALDE, která se nyní spojuje s francouzským prezidentem Macronem.

České hnutí ANO, které v ní rovněž sedí, odmítá společný přístup k migraci nebo tlak na snižování škodlivých emisí oxidu uhličitého, což jsou přitom priority řady liberálních stran. Sám šéf ANO a premiér Andrej Babiš v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny připustil, že s řadou lídrů zastoupených v ALDE má "diametrálně odlišné názory".

Vnitřní spory mají ale prakticky všechny frakce, a to jak proevropské, tak ty, které EU kritizují. Týká se to i největších lidovců, tedy EPP. Před nimi stojí otázka, jestli budou dál spolupracovat s autoritářským maďarským premiérem Viktorem Orbánem, který opět jasně zvítězil ve volbách doma v Maďarsku.

Boj o křeslo po Junckerovi

Europoslance teď čeká ustavení vedení Evropského parlamentu a především volba nového předsedy Evropské komise. Z konzultací hlavních frakcí vyplyne, jestli budou trvat na tom, že se nástupcem Jeana-Clauda Junckera může stát pouze ten politik či politička, kteří svůj záměr oznámili už před evropskými volbami a kandidovali v nich.

Tento princip takzvaných vedoucích kandidátů (z německého Spitzenkandidaten) nemá oporu v evropských smlouvách a řada lídrů členských zemí ho odmítá. Podle jeho zastánců je ale demokratické, když občané předem vědí, kdo na post předsedy komise kandiduje.

Přestože o výsledku eurovoleb dominantně rozhodují národní témata a problémy v jednotlivých 28 členských zemích, letos se v kampani daly najít i společné motivy. Velkým tématem byl například boj s klimatickými změnami či zajištění bezpečnosti. Někteří politici taky volby prezentovali jako zásadní střet o budoucnost Evropy mezi pro- a protievropskými silami. To vše nejspíš vedlo k tomu, že poprvé po 40 letech účast v evropských volbách stoupla - v rámci celé EU k nim podle provizorních čísel přišlo víc než polovina voličů.

Podívejte se na sestřih z eurovoleb:

Někteří čeští politici krátce po zveřejnění výsledků voleb do europarlamentu nešetřili tvrdými slovy. Podívejte se na jejich reakce. | Video: Jan Horák, Kateřina Frouzová, Radek Bartoníček, Radek Dragoun, ČTK, Blahoslav Baťa
 

Právě se děje

Další zprávy