Rehi na základě svých zkušeností, které získal při výcviku v estonské armádě, připravující se především na válku s Ruskem, glosuje situaci na frontě a snaží se předvídat, jaký bude další vývoj. Na sociálních sítích má vysokou sledovanost v mnoha zemích, například jeho kanál na YouTube odebírá 680 tisíc lidí.
Jeho předpovědi vývoje konfliktu se v minulosti často vyplnily. Například loni v létě při začátku protiofenzivy tvrdil, že ukrajinské ztráty jsou a budou velké. Deník The Kyiv Post Rehiho loni v lednu umístil na první pozici v žebříčku desítky válečných blogerů, které se při sledování dění na Ukrajině vyplatí odebírat.
Rehi míní, že Estonci jsou na obranu země připraveni a mají plán. Bezprostřední hrozbu ruského útoku ale nyní nevnímá, protože Moskva naopak své síly od estonské hranice stáhla.
Zůstane podle vás ukrajinská obrana a vůle se bránit pevná, i když válka trvá už dva roky?
Nejde jen o vůli a pevnost Ukrajiny, ale také Západu. Držet současné frontové linie je pro ukrajinské vojáky nyní nesmírně obtížné. Až neuvěřitelně obtížné při vědomí, jakou mají Rusové převahu a útočí na stovkách míst. Ruská armáda má ale také obrovské ztráty. Tak obrovské, že ve své taktice podle mě nemůže dlouho pokračovat.
Takže nesouhlasíte s názory, že válka se začíná klonit na stranu Ruska a ruského vítězství?
Nemyslím si to. Rusové teď mají strategickou iniciativu, to je naprosto jasné. Své vojáky ale nahrnuli na frontu jako maso do mlýnku, jinak se to nedá popsat, a takhle se válka nedá vyhrát. Počítají s tím, že vyvolají na Ukrajině strach z porážky a že Ukrajinci prostě podlehnou, vyčerpají se. Ukrajinci se ale zatím drží obdivuhodně. Ustoupili na několika desítkách kilometrů fronty, která je ale dlouhá přes tisíc kilometrů. Rusům trvalo šest měsíců, než dobyli Avdijivku. Jak říkám, tato taktika, při které oni sami neuvěřitelně krvácejí, nemůže fungovat donekonečna.
Panují teď v Estonsku nebo i v dalších pobaltských zemích větší obavy z ruského útoku než před dvěma lety po začátku invaze nebo před deseti lety po ruské anexi Krymu? Často jsou slyšet názory, že Rusko se ve skutečnosti nikdy nesmířilo s nezávislostí Litvy, Lotyšska a Estonska.
Ano, Rusko takto uvažuje, tak ať. My jsme v NATO i v Evropské unii a máme připravenou obranu. Na mnoha místech naší východní hranice jsme připraveni zničit všechno a všechny, kdo se ji pokusí překročit. Budeme se bránit, nebudeme vyjednávat.
Z našeho pohledu je situace lepší v tom, že nyní jsou ruské síly vázány na Ukrajině. Blízko estonské hranice leží město Pskov, kde mělo Rusko silnou 76. gardovou výsadkovou divizi. Bylo to obrovské soustředění vojsk. Teď jsou ruští vojáci na Ukrajině, takže armáda, která byla pro Estonsko hrozbou hned za hranicemi, tam není.
Takže nálada není nějak potemnělá?
Média publikují temné titulky, protože se to hodně kliká. Ze znalostí čísel a satelitních fotografií ale vyplývá, že ruská propaganda využívá strachu. Podívejme se na to v kontextu. Údajně mocná a silná ruská armáda - prý druhá nejsilnější na světě - postoupila za půl roku na Ukrajině jen o několik desítek kilometrů.
Estonsko má jako jedna z mála zemí NATO povinnou vojenskou službu, vy sám jste voják. Měly by podle vás i další země aliance zavést povinnou vojnu?
Ano. Nejde jen o to, že je pak k dispozici větší vycvičená síla proti Rusku, ale musím říci, že těch jedenáct měsíců změnilo můj život k lepšímu, člověk se pak lépe potýká s různými problémy a složitostmi. Je to dobrý trénink a příprava ve všech směrech.
Předpokládám, že při vojenských cvičeních na vojně každý Estonec myslí především na to, že se připravuje na válku s Ruskem?
Ano, připravujeme se na všechny eventuality. Strategie je taková, že všechno a všichni, kdo zaútočí z území východně od města Narva ležícího na hranici, musí být zničeni a zastaveni. Rychle.
Jaký moment byl pro vás jako pozorovatele a glosátora války na Ukrajině za ty dva roky nejdůležitější a hned si ho vybavíte jako podstatný nebo zlomový?
Pokud bych mohl vybrat třeba tři, tak prvním byl určitě ukrajinský útok na Kerčský most. Ukázal Rusům, že jejich logistika na Krymu je zranitelná. Tím druhým je asi úspěšné používání raket HIMARS a systémů protiletecké obrany Patriot - například to, jak rakety Patriot likvidují ruská letadla. Považuji je za takové "wunderwaffen" (zázračné zbraně). Nedávno Ukrajinci sestřelili sedm letounů během jednoho týdně. Jsou to zbraně, na které Rusové moc neumí reagovat, nemají na ně protizbraň. Kdybych měl přidat ještě třetí důležitý bod, tak tím byla vzpoura šéfa žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina. Ukázalo se, že ruský režim uvnitř není tak pevný, jak si mnozí mysleli.
A největší překvapení?
Postoj Západu ve srovnání s rokem 2014, kdy válka začala a kdy Rusko anektovalo Krym. Tehdy byla reakce vlažná, přijalo se několik málo sankcí. Teď je to jiné, Západ je víceméně jednotný a posílá Kyjevu zbraně. A znovu se musím zmínit o Prigožinově vzpouře i jako o překvapení. Asi nikdo nečekal, že se v Rusku uvnitř ozbrojených sil takovým způsobem nějaký člověk postaví ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Znovu se může objevit někdo, kdo se mu vzepře. (Prigožin několik týdnů po své vzpouře vůči ruskému armádnímu velení zahynul při zřícení letadla. - pozn. red.) Tamní režim je hromádka karet. Není tak pevný, jak vypadá.
Zatím se ale zdá, že Putin je odhodlaný pokračovat za každou cenu ve válce…
Válka určitě neskončí letos, ale nemyslím, že potrvá třeba deset let, nýbrž spíš méně let. Věřím v ukrajinské vítězství.
Zastáváte názor, že většina Rusů Putinovo rozhodnutí zahájit válku proti Ukrajině podporuje, nebo jen mlčí ze strachu před represemi?
Většina ho podporuje, o tom nemám pochyb. Není to jen Putinova válka nebo válka tamního režimu, je to ruská válka. Všichni Rusové za ni nesou odpovědnost.
