"Naše výpočty ukazují, že na místech, kde pobývá mnoho zvířat, je permafrost o čtyři stupně Celsia chladnější v porovnání s oblastmi, kde zvířata nejsou," vysvětluje Sergej Zimov, zakladatel Pleistocenního parku. Permafrost, tedy trvale zmrzlá půda, pohlcuje emise skleníkových plynů. S narůstajícími teplotami však permafrost začíná roztávat a emise se uvolňují zpět do atmosféry.
Tomu by mohla podle Zimova velká zvířata v parku zabránit. "Jak tato zvířata přežívají zimu? Dělají pořád to samé, jedí trávu. Ale aby se k ní v zimě dostali, musí nejdřív odstranit sníh. Nenarušený sníh je velmi dobrým tepelným izolátorem. Když ale zvířata sníh naruší, půda díky tomu rychle zmrzne," vysvětluje v dokumentu Pleistocenní park, který v české premiéře uvádí Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů AFO v Olomouci.
Sergej Zimov se proto v posledních dvaceti letech snaží zaplnit park co největším počtem velkých kopytníků, kteří dokážou v sibiřských podmínkách přežít a zároveň sníh dostatečně udupat. Nyní chová se svým synem Nikitou ovce, jaky, pižmoně, velbloudy a bizony.
"V pleistocénu tady žila hlavně čtyři zvířata - mamuti, bizoni, koně a jeleni," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Nikita Zimov. "Mamuty už mít nemůžeme a druh koně, který tu žil, také vyhynul, a tak chováme koně z Mongolska. Máme jeleny, ale ti sami nezvládnou vytvořit požadované prostředí," vyjmenovává.
"Zato bizoni dokážou prostředí upravit, a navíc v něm stále žít. Pro většinu zvířat je složité přežít bez pomoci v nízkých teplotách, ale bizoni pomoc nepotřebují," vysvětluje, proč jsou právě tato zvířata důležitá a proč jim je v dokumentu věnován velký prostor.
Stejně úspěšní v úpravě krajiny jsou podle Zimova i pižmoni. Ti jsou v parku zatím čtyři.
Deset milionů zvířat na ochranu permafrostu
Při ztrátě veškerého permafrostu by se do atmosféry uvolnilo až 500 gigatun oxidu uhličitého. Pro porovnání: v roce 2021 lidstvo podle odhadů vypustilo 36,4 gigatuny oxidu uhličitého, píše agentura Reuters.
Permafrost ukládá také metan, který zachycuje teplo až 84krát silněji než oxid uhličitý, avšak rychleji se rozkládá. Přesto odborníci označují plyn za "tikající bombu". "Nevíme, jak nebezpečný únik metanu je, protože nevíme, jak rychle se uvolňuje," líčí pro britský deník The Guardian Nikolaus Froitzheim z Bonnské univerzity. Domnívá se však, že pokud teploty stoupnou a větší část plynu se z permafrostu uvolní, tak "metan bude znamenat rozdíl mezi katastrofou a apokalypsou".
Zimovové proto mají velké plány. Park se nyní rozkládá přibližně na 20 kilometrech čtverečních, do několika let by měl být ale až sedmkrát větší. Zvýšit by se měl také počet zvířat - ze současných 150 na deset milionů. K tomu ale už bude zapotřebí minimálně 30 let.
Na jasné stanovení toho, jestli je experiment Zimovových úspěšný, je podle mladšího z dvojice ještě brzy. "Stále připravujeme vhodný ekosystém, hledáme pro náš účel správné druhy zvířat a pomalu jim vytváříme vhodné podmínky. Jsme ale na správné cestě," domnívá se.
Americký režisér dokumentu Luke Griswold-Tergis, který film v průběhu devíti let natáčel a pomáhal také s převozem zvířat na Sibiř, říká, že zpočátku byl k vizi ruských vědců skeptický. Jejich odhodlání ho však přesvědčilo, že mohou uspět. "I když se jim něco nepovede, pořád se snaží. Jsou velmi tvrdohlaví," uvedl pro Aktuálně.cz.
Vědci také doufají, že stejný postup zopakují v budoucnu i na dalším území, kde se vyskytuje permafrost. Zde ale mohou narazit. "Ohledně možnosti, že by se pokus rozšířil po Arktidě, jsem skeptická. Budoucnost klimatu spíš ovlivní, pokud se podaří lidi přesvědčit, aby snížili své emise," říká v dokumentu ekoložka Heather Alexanderová z americké Státní univerzity v Mississippi.
Podívejte se na trailer k dokumentu Pleistocenní park:
Obcházení byrokracie
Zimovové budují park bez finanční pomoci místní vlády, jakutské úřady jim před lety jen darovaly pozemek. "Když máte peníze od vlády, je to také zodpovědnost. Úřady chtějí za své peníze výsledky. Když ale máte vlastní peníze nebo vás financují soukromníci, je každé selhání jenom vaše," domnívá se Nikita Zimov.
Režisér Griswold-Tergis navíc dodává, že zatímco například ve Spojených státech by to nebylo bez povolení úřadů možné, v Rusku systém funguje jinak. "Občas lze ignorovat byrokracii. Mají jiné problémy než se zabývat bláznivými vědci za polárním kruhem, kteří si tam vozí zvířata," myslí si.
V Rusku podle něj zároveň nikdo neřeší zákony na ochranu přírody. "Při výzkumu permafrostu na Aljašce musíte získat spoustu povolení, a ani tak to nemusí vyjít. Američtí vědci proto jezdí do Ruska, kde mohou třeba přejet buldozerem vegetaci na pěti hektarech půdy, postavit věž na monitorování emisí a zkoumat, jak to bude vypadat za 20 let, až permafrost začne roztávat. A to tím, že sami roztávání způsobují," líčí dokumentarista.
To se ale může v budoucnu změnit, protože v loňském roce se Rusko přihlásilo ke klimatickým cílům o dosažení uhlíkové neutrality. Zároveň parku začaly věnovat víc pozornosti místní úřady. Není ale jasné, jak do všeho zasáhne ruská invaze na Ukrajinu a západní sankce.
"Před pěti lety si lidé v Rusku mysleli, že klimatická změna není skutečná. Ale to se teď mění a i my máme víc pozornosti. Arktické prostředí se proměňuje rychleji než jinde na planetě. Nemusíte být odborníci, abyste si toho všimli, všímají si toho i běžní lidé - vítr je slabší, sníh roztává rychleji, je tepleji, mizí ryby," vyjmenovává Nikita Zimov.
V současnosti ale rozvoj parku ustrnul, Griswold-Tergis to označuje za "vedlejší oběť války". Než začala invaze, byl podle něj Pleistocenní park na počátku velkého rozšiřování. To teď není možné. S ruskými vědci přerušily kontakty evropské vědecké časopisy, zastavil se převoz dalších zvířat a omezené je také financování ze zahraničí.
Zimov i Griswold-Tergis jsou ale přesvědčeni, že vědu zabývající se klimatickými změnami nepřeruší ani invaze. "Myslím si, že obnova divokého prostředí má velký potenciál. V budoucnu se lidé budou muset naučit, jak se vypořádat s měnící se přírodou, a jsem si jistý, že bez obnovy přírody nebudeme schopni žít na planetě udržitelně," uzavírá Zimov.
