Praha - Evropská rada pro výzkum (ERC) udělila 302 vědcům z Evropy a dalších zemí tzv. Advanced granty pro nejprůlomovější výzkumné projekty v různých oborech.
O celkem 680 milionů eur, které si vybraní badatelé letos rozdělí, se ucházeli špičkoví vědci ze čtyřiadvaceti zemí včetně České republiky.
Z tuzemska uspěl jako jediný Eduard Feireisl z Matematického ústavu Akademie věd ČR, který se zabývá matematickou termodynamikou tekutin. Aktuálně.cz se proto zeptalo předsedy Akademie věd Jiří Drahoše, proč máme mezi evropskou elitou jediného zástupce a jak si česká věda v zahraniční konkurenci vlastně stojí.
Aktuálně.cz: Evropská rada pro výzkum udělila za rok 2012 celkem 302 pokročilých grantů. Česko si připsalo jediný úspěch. Není to málo?
Jiří Drahoš: Je to velký individuální úspěch i ocenění kvalit části české matematiky, jediný získaný grant pro ČR ale za úspěch považovat nemohu.
Já sám jsem již dříve ve svém dopise řadu špičkových vědců z Akademie věd vyzýval, aby se o grant ERC pokusili. Jak je ale vidět, úspěšnost mého apelu nebyla dostatečná. Grantů by mělo být víc.
A.cz: V čem je chyba?
To nelze jednoznačně říct. Odborné komise, které jednotlivé žádosti posuzují, hodně dbají na originalitu a průlomový charakter projektu, což jsou kritéria, která není jednoduché naplnit. Může se také stát, že jsou kvalitní výzkumné projekty našich vědců těsně před dokončením a badatelé v tuto chvíli teprve přemýšlejí o dalších tématech.
Již se také stalo, že některé české projekty byly komisemi hodnoceny jako velmi kvalitní, ale na samotný grant nedosáhly. V těchto případech poskytuje od roku 2012 finanční pomoc MŠMT v rámci programu ERC.CZ. Snad bude i tento program motivací pro naše vědce.
Nejlepší jsou Maďaři. Mají šmrnc, který nám chybí
A.cz: Přesto například Kypr patří s ohledem na počet obyvatel k neúspěšnějším. Čemu za to vděčí a nemohli bychom se inspirovat tam?
V případě Kypru je to určitě dáno migrací tamních vědců na špičková zahraniční pracoviště. Hodně jich pracuje třeba ve Spojených státech. Nejde tedy o vyloženě kyperský výzkum ani projekty.
Za zmínku také určitě stojí velká úspěšnost Maďarů, jsou nejlepší ze skupiny východoevropských zemí, a to nejen v grantech ERC. Otázkou je, proč zrovna oni. Možná jsou prostě schopnější, mají více odvahy a fantazie, ten "šmrnc", který nám občas chybí.
A.cz: Jak je na tom česká věda ve srovnání s uplynulými roky?
Česká věda nestagnuje, jde kupředu. Stoupá počet kvalitních vědeckých publikací i zaregistrovaných patentů, ale i výstupů v dalších kategoriích. Musíme si ovšem uvědomit, že držet krok s vyspělým světem není snadné, protože ani ten nestojí na místě.
Problémem některých oborů může být třeba nedostatečné přístrojové vybavení - ve fyzice, chemii, molekulární biologii nebo genetice jsou špičkové přístroje absolutně nezbytné. Ale ani nejlepší přístroj vám nepomůže, nemáte-li vysoce kvalifikované lidi s nápady - to je to vůbec nejdůležitější.
Držet krok se světovou špičkou se nám v některých oborech daří lépe, v jiných hůře. Za Akademii věd mohu říci, že máme světové vědce prakticky ve všech disciplínách, ale mohlo, či spíše mělo by jich být více.
Obecně se nám daří v již zmíněné matematice, fyzice či chemii, máme ale také například výborné historiky. Těch oborů s kvalitními vědci je opravdu hodně a nerad bych je vyjmenovával - určitě bych někoho vynechal.
Pokud jde o typ ERC grantu, který získal Eduard Feireisl, nejúspěšnější jsme byli v roce 2008, kdy na něj dosáhli dva čeští vědci, Josef Michl a Detlef Schroeder, pak až předloni, kdy uspěl fyzik Tomáš Jungwirth.
Fascinující krása vědy v obrazech:
Stát nevidí rozdíl mezi zlatem a rezavým železem
A.cz: Věčným tématem jsou peníze. Akademie věd současný systém rozdělování prostředků na vědu kritizovala, proč?
Český systém tzv. kafemlejnku, který je založen na tabulkovém přidělování bodů za vědeckou činnost, je nespravedlivý. První problém je v tom, že "kafemlejnek" hází do jednoho pytle instituce s různým typem financování, tedy například vysoké školy na jedné straně a veřejné výzkumné instituce na straně druhé.
Další problém je v tom, že se hodnotí zejména kvantita, nikoliv kvalita. Třeba takový užitný vzor, který zručný technik vytvoří za pár týdnů, může mít v "kafemlejnku" stejnou váhu - a přinést autorům stejné finance - jako unikátní kniha, na níž kolektiv autorů pracoval celá léta.
Je to, jako kdyby někdo posuzoval stejně kilogram zlata a kilogram rezavého železa. "Unikátní" systém používaný v Česku nefunguje nikde jinde na světě.
A.cz: Akademie věd v roce 2010 vládě navrhla změny. V čem by měly spočívat? Jak to s návrhem vypadá dnes?
Jsme přesvědčeni, že kvalitu výzkumu jednotlivých týmů nebo pracovišť mají hodnotit panely respektovaných zahraničních odborníků tak, jak je tomu ve všech ostatních civilizovaných zemích. Akademie věd už takový systém delší dobu používá.
Namísto akceptování námi navrhovaných změn však vzniká nová Metodika 2013. Ta se marně snaží systém "kafemlejnku" vylepšovat. Mimochodem, "kafemlejnek" se tomuto systému říká proto, že jen mechanicky semele veškeré výsledky výzkumu a vyprodukuje za ony výsledky peníze, to vše víceméně bez ohledu na kvalitu posuzovaných prací.
A.cz: Hovoří se také o nedostatečné spolupráci průmyslu s vědeckou obcí, jak to vnímáte vy?
Tak předně si je potřeba říci, že zájem o spolupráci musí být oboustranný. Vědci přece nemohou být zodpovědní za inovace v soukromých firmách. O to se musí snažit především podniky. Inovace je ekonomický, nikoliv vědecký termín a průmysl může za inovaci oprávněně označit i změnu barvy výrobku - vědecký aspekt této inovace je samozřejmě nulový.
Neříkám, že by stát do průmyslového výzkumu neměl vůbec investovat, je ale nutné zvážit, jak je s těmito prostředky nakládáno.
Připomínám, že v roce 2011 byla situace taková, že 20 procent veřejných rozpočtových výdajů šlo do podnikatelského sektoru, ale jen 1,8 procenta podnikatelských výdajů skončilo v podpoře výzkumu na vysokých školách a ústavech Akademie věd. V absolutních číslech jde o poměr zhruba 5,5 mld. k 580 mil. Kč, což považuji za velmi nevyvážené.
