Doněck (od našeho zpravodaje) – Za vesničkami s přízemními domky, malými zahradami a dekorativními okny v typickém ruském stylu se zvedají obrovské haldy strusek a uhlí, těžební věže, vysoké komíny a také továrny vypadající zdálky jako roztodivná monstra ze sci-fi hororů.
Novinářská cena 2014
Denně detailně sledujeme události na Ukrajině. Podpořte Aktuálně.cz a jeho ukrajinské zpravodajství v Novinářské ceně.
HLASOVAT MŮŽETE ZDE >> Děkujeme!
Cestování po vedlejších silnicích v ukrajinském Donbasu je projížďkou historií hornictví. Kraj bohatý na uhlí, plný oceláren a hutí, kde se všechno točí kolem dolů a horníků.
Region na okraji Evropy v minulých letech nikoho moc nezajímal. Teď sem - na Donbas - hledí celý svět.
Doněck a okolí se změnily v oblast, o níž se přetahuje Kyjev s Moskvou. Americká, evropská i ruská média přinášejí zprávy z Doněcku skoro denně.
Naposledy dnes. Že si tu zřídili stan Němci, aby s nedalekým Slavjanskem vyjednali propuštění zajatých členů mise OBSE, mezi nimiž je i jeden Čech.
Reportér Aktuálně.cz živě z Ukrajiny
Reportér Martin Novák vyrazil na východ Ukrajiny. Po spuštění protiteroristické operace ve Slavjansku odpovídal čtenářům Aktuálně.cz přímo z místa v online rozhovoru.
Před pár dny vedení takzvané Doněcké lidové republiky oznámilo bojkot květnových mimořádných prezidentských voleb. A ukrajinští radikálové z Pravého sektoru zase to, že tady, na východě Ukrajiny, budují "speciální prapor Donbas".
"Jsme unavení"
Z Donbasu a jeho centra Doněcka pocházel svržený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč.
Mluví se tu převážně rusky, protože od rozvoje průmyslu v šedesátých letech devatenáctého století i později se sem stěhovali za prací lidé z nejrůznějších koutů tehdejšího ruského impéria.
Revoluci na kyjevském Majdanu a přechod vlády do rukou proevropské opozice tady lidé přijímají s rozpaky, ačkoliv podle posledního průzkumu si většina obyvatel Doněcka přeje zůstat na Ukrajině a jen pětina je pro připojení k Rusku.
"Lidé jsou tady už unavení. Ztrácejí trpělivost. Ekonomika jde dolů, platy jsou nízké. Vláda v Kyjevě navíc jako jeden z prvních kroků schválila zákon o ukrajinštině jako jediném státním jazyku. To se lidí tady dotýká, protože jejich přirozeným jazykem je ruština," říká Alexandr Tyškevič. Doněcký lékař je potomek českých přistěhovalců, jeho předkové se kdysi usadili v oblasti západně od Kyjeva, on sám se narodil v Donbasu.
"Musí přijít nějaký kompromis, nějaká dohoda o federalizaci. Aby nikdo nevnucoval nic druhému. Jinak nevím, co se stane. Může být i válka a statisíce uprchlíků, možné je všechno," míní Tyškevič, který je zároveň předsedou krajanského sdružení Česká hromada v Donbasu. Ta zahrnuje asi dvacet rodin s českými kořeny.
Kraj miliardáře
Doněcká oblast vytváří zhruba patnáct procent ukrajinského HDP. Někteří místní se domnívají, že do ukrajinského rozpočtu dávají příliš mnoho a dostávají příliš málo.
Nekorunovaným králem Donbasu je průmyslový magnát Rinat Achmetov, majitel mnoha podniků pod hlavičkou společnosti System Capital Management. Jeho slovo tady platí skoro jako zákon.
"Nečekejte, že vám něco řeknou lidé, kteří pro něj dělají. Mají zákaz mluvit," říká český podnikatel, který žije ve stovky kilometrů vzdáleném Charkově, ale Doněck dobře zná.
Achmetovův majetek je odhadován na více než pětadvacet miliard dolarů. Andrej Babiš nebo Zdeněk Bakala jsou ve srovnání s ním chudáci. Ukrajinec by si mohl koupit několik Agrofertů a ještě by mu zbylo.
V Doněcku jsou jeho peníze vidět. Centrum města se za poslední roky změnilo k nepoznání. Vyrostla například velká pravoslavná katedrála, nákupní centra, věžáky ze skla a ocele nebo létající talíř připomínající Donbass Aréna, kde hraje své zápasy fotbalový klub Šachťar Doněck.
Čemu věří Donbas
Ještě před dvaceti lety psal o Doněcku legendární polský novinář a autor cestopisů Ryszard Kapuscinski toto: „V některých čtvrtích leží haldy uhlí a strusky přímo v ulicích. Černý prach se usazuje na zdech domů a na fasádách dlouhé řady jednotvárných činžáků tvoří tmavé čmouhy a rezavě hnědý lišej. (…) Viděl jsem ženu, která prodávala kravská kopyta. Dá se z nich udělat polévka, na kopytech je tuk.“
Něco takového už sice v Doněcku vidět není, nespokojenost ale přetrvala. Úřad místního gubernátora obsadili vzbouřenci, kteří vyhlásili Doněckou lidovou republiku a chtějí, aby se po referendu 11. května stala nezávislou.
Na barikádách se pohybují muži v maskách a s holemi v rukou. Všude jsou nápisy „pryč s EU a USA“, „stop fašismu“, „banderovci neprojdou“. Tito lidé jsou skálopevně přesvědčení, že opozici, jež se svržením Janukovyče vytvořila v Kyjevě přechodnou vládu, tvoří hlavně fašisté a banderovci, kteří chtějí ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny pronásledovat. A že jde o spiknutí, které pomáhají organizovat Evropa a Amerika.
V parku před obsazenou budovou jsou panely s texty a fotkami, přesvědčující kolemjdoucí o zločinech banderovců. Na rozdíl od jiných zemí to tady vypadá, jako kdyby druhá světová válka skončila předevčírem.
Na barikády! Za lepší život
Představitelem vedení takzvané Doněcké lidové republiky je Jevgenij Rudakov. Roky pracoval jako slévač v nedaleké továrně. Říká, že už má všeho dost a žádným politikům nevěří, proto chce samostatnou Doněckou republiku.
"My jsme druhou světovou válku vyhráli, můj děda došel v roce 1945 do Berlína. A dnes to vypadá, jako kdybychom ji prohráli. Jak se žije v Německu a jak u nás. Vydělávám málo peněz a poměry v továrnách jsou příšerné. Sami si musíme za své peníze kupovat nářadí a vybavení. Ukrajina je zkorumpovaná země, kde není možné si normální prací vydělat. Moje osmnáctiletá dcera chce podnikat a další věci, jako každý mladý člověk. Tady to prostě není možné," říká Rudakov.
Omlouvá se za to, že vypadá jako bezdomovec, ale prý se týden nemyl, protože neustále něco organizuje v obsazeném sídle a není tam teplá voda.
Na barikádách je kvůli tomu, aby se život obyčejných lidí zlepšil. Chce pryč od Kyjeva, nevěří ani nové vládě, ani Janukovyčovi.
"Musíme být samostatní, aby naše daně zůstávaly tady. Později se rozhodneme, zda chceme žít v nezávislém státě, nebo v nějakém spojení s Ruskem. Já v Rusku kdysi pracoval a vydělal jsem si víc než tady na Ukrajině," říká Jevgenij Rudakov a dodává, že nikdo nemá právo ho označovat za teroristu nebo extremistu, protože on je tady doma celý život.
Hlídka u Lenina
Na nedalekém náměstí zase skupinka aktivistů ve stanech hlídá Leninovu sochu. To kdyby ji nějací její odpůrci chtěli srazit z podstavce, jak se to stalo od prosince v několika ukrajinských městech.
"Do Evropské unie nechceme, potřebujeme být s Ruskem. Pro něj pracuje náš průmysl a jdou tam naše výrobky," míní muž v červeném stanu s logem Komunistické strany Ukrajiny.
Pravdu má, byť částečně. Vzájemný obchod Ukrajiny a Ruska má sice klesající tendenci a naopak ukrajinský vývoz do EU stoupá, ale podniky na jihovýchodě Ukrajiny jsou s ruským trhem stále do značné míry svázány.
Přerušení těchto vazeb by pro některé východoukrajinské podniky znamenalo citelný pokles obratu, problémy nahradit dodavatele (například v součástkách do letadel) by ovšem měli i Rusové.
Odkaz Stachanova
Lenin o Donbasu v době občanské války po roce 1917 prohlásil, že bolševici musejí tento region dobýt, protože bez něj je vytvoření socialismu těžko myslitelné. Později se symbolem „socialistické pracovitosti“ stalo jméno zdejšího horníka Alexeje Stachanova, který údajně překonával rekordy v těžbě (podle některých historiků ale byly statistiky falšované), a dal tak vzniknout dnes poněkud úsměvnému termínu stachanovci.
Hrdost na hornickou historii města a na tradici "tvrdé práce" je tu stále patrná. Soch a památníků horníků je tady i v okolí požehnaně.
"Zatímco v Kyjevě na Majdanu lidé protestovali a demonstrovali, my jsme tady pracovali," přesvědčuje Jevgenij Rudakov.
Jak to všechno dopadne? Bude Donbas samostatný, nebo tam nakonec vstoupí ruští vojáci podobně jako na Krym?
Mluví se například o tom, že místní oligarchové používají hrozbu oddělení Doněcké a sousední Luhanské oblasti k tomu, aby si na Kyjevu vymohli větší pravomoci pro sebe.
"Donbas by možná mohl být samostatným státem, spolu s Luhanskou oblastí by to bylo kolem osmi milionů obyvatel. Tedy normální stát. Ale nevěřím, že se to stane. Já si myslím, že většina lidí ani nechce k Rusku. Kyjev musí udělat kompromisy a přistoupit na nějaké uspořádání Ukrajiny, které bude pro všechny přijatelné, a nikdo se nebude cítit jako poražený," říká Alexandr Tyškevič.
