Když se Jennifer Ngo-Anhová blížila konci svého doktorandského studia neurovědy, začala se porozhlížet po dalších možnostech výzkumu. Přestože o vesmíru věděla jen to, že lidé byli na Měsíci a existuje něco jako Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), podala si přihlášku na výzkumnou pozici do americké vesmírné agentury NASA.
Protože nemá americké občanství, odmítli ji. Zároveň jí ale doporučili, aby se podívala na možnosti uplatnění v evropském vesmírném programu. "V tu chvíli jsem se dozvěděla, že vůbec něco takového v Evropě máme," vzpomíná na dny, kdy poprvé slyšela o svém budoucím zaměstnavateli.
Původně měla v Evropské kosmické agentuře (ESA) strávit rok, letos oslavila 13 let. "Od prvního dne mě to fascinovalo. A přetrvává to dodnes," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kdo je Jennifer Ngo-Anhová?
- Narodila se v Německu, kde později studovala medicínu. Protože ji zajímala více teorie než praxe, pokračovala ve studiu neurovědy v americkém Portlandu.
- Po škole pracovala jako vědecká pracovnice v Evropské kosmické agentuře (ESA). V současnosti je vedoucí Oddělení pro lidský a robotický výzkum.
- Cílem jejího výzkumu je vyvinout opatření, která by dovolila lidem zůstat déle ve vesmíru, aniž by to ohrozilo jejich fyzické a psychické zdraví.
- Jennifer Ngo-Anhová přijela do Prahy na debatu o ženách pracujících ve vesmírných programech, která proběhla na festivalu Czech Space Week. Ten pořádal kosmický inkubátor zemí Visegrádské skupiny a východní Evropy ESA Business Incubation Centre Prague.
Dnes už vede tým, který zkoumá psychické i fyzické zdraví astronautů a snaží se přijít na způsoby, díky nimž by mohli zůstat ve vesmíru delší dobu.
"Chtěli bychom se vrátit na Měsíc. Tentokrát ale ne na krátkou misi, jako byly mise Apollo. Chceme tam zůstat delší dobu a pracovat. Měsíc bychom použili jako přípravnou fázi cesty na Mars. Pokud všechno půjde dobře, tak okružní let na Mars a zpátky potrvá dva a půl až tři roky," popisuje plány ESA vědkyně.
Řídnutí kostí a větší pravděpodobnost rakoviny
Rok ve vesmíru je nyní považovaný za relativně bezpečný, a navíc většina astronautů stráví v rámci jednoho letu mimo Zemi zhruba šest měsíců. "Zatím nevíme, co by se stalo po delší době. Jestli by negativa exponenciálně rostla, nebo by se tělo přizpůsobilo a vybalancovalo by to," říká Ngo-Anhová.
Negativa, o kterých mluví, rozděluje do tří hlavních kategorií: účinky mikrogravitace na tělo, izolace a osamělost a nakonec radiace. Právě na jejich zmírnění nebo odstranění se svým týmem pracuje. "Nejzávažnější je radiace, která má kromě okamžitých negativních účinků i dlouhodobé dopady na zdraví a zvyšuje například riziko rakoviny," uvádí důvod, který je nyní největší překážkou dlouhodobých pobytů člověka ve vesmíru.
Co se děje s lidským tělem ve vesmíru?
- Zvýšení tlaku tělních tekutin na lebku
- Větší oční tlak, rozvoj dalekozrakosti
- Řídnutí kostí v těle
- Oslabení a ztráta svalové hmoty
- Problémy se spánkem, ztráta chuti k jídlu
- Vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny
- Poškození imunitního systému
Dopady izolace Ngo-Anhová testuje na dobrovolnících na opuštěných ostrovech nebo na vědcích na polárních stanicích.
A mikrogravitace, která označuje stav beztíže, způsobuje rovnou několik problémů - výrazně rychleji než na Zemi astronautům řídnou kosti, ochabují svaly a krev a tekutiny, které nejsou vlivem zemské gravitace taženy k zemi, se rovnoměrně rozšíří po celém těle. "Proto mají astronauti na záběrech z vesmíru nateklé obličeje," vysvětluje vědkyně.
I tento stav dokáže simulovat na Zemi. Na dva měsíce přiváže své subjekty k posteli, kterou mírně nakloní tak, aby jejich hlava směřovala dolů. "Testujeme všechno - od stravy přes různá cvičení až po způsoby, jak řešit konflikty a přizpůsobit se multikulturnímu prostředí," popisuje experimenty.
Phase one of a 60-day bedrest study started in Cologne, Germany, this week - the joint ESA-@NASA study is the first to put the participants in a spin. @DLR_en's short-arm centrifuge will be used test the use of artificial gravity.
— ESA (@esa) March 27, 2019
Read more: https://t.co/6w85M3H7yq pic.twitter.com/ixHtFlmmLO
Dobrovolníci získají za pomoc vědě dvacet tisíc dolarů, v přepočtu necelého půl milionu korun.
Aby mohli astronauti sami chodit
Na úspěch nebo neúspěch mise má přímý vliv především ochabnutí svalů. A to, když se astronauti opět dostanou do prostředí s gravitací, včetně té slabší na Měsíci či na Marsu. "Představte si, že dlouho cestujete v mikrogravitaci a najednou jste opět v prostředí s částečnou gravitací. Vaše tělo se na tuto změnu musí adaptovat. Bylo by katastrofální, kdybyste nebyli fyzicky schopni provést úkony, na které jste tak dlouho trénovali," vysvětluje možné problémy Ngo-Anhová.
Proto astronauti před samotnou misí a později i během ní pravidelně cvičí, ve vesmíru zhruba dvě až tři hodiny denně. Přesto po návratu na Zem nějakou dobu trvá, než se jejich tělo dostane zpátky do normálního stavu.
Exercise is a key component of football players' preparation for the Big Game. See how it's key to astronaut health in space. #SpaceBowl pic.twitter.com/FSIX3ibnQY
— ISS Research (@ISS_Research) January 26, 2017
"Když koukáte na záběry astronautů, kteří se vracejí z ISS a přistanou na poušti v Kazachstánu, tak vidíte, že jsou příliš slabí a musí je z kabiny vynést," uvádí příklad Ngo-Anhová.
Dříve se astronauti srovnávali s důsledky pobytu ve vesmíru až půl roku, nyní se situace i kvůli novým způsobům cvičení výrazně zlepšila. "Astronauti se vrátí do normálu velmi rychle. Obvykle stačí pár hodin a už mohou chodit. U někoho je tato doba delší, ale nikdy netrvá déle než dva týdny," vysvětluje jeden z přínosů svého výzkumu vědkyně.
Dosavadní rekord v nepřetržité době strávené ve vesmíru drží ruský kosmonaut Valerij Poljakov, který na kosmické stanici Mir zůstal v letech 1994 a 1995 více než rok, přesněji 437 dní a 18 hodin.
