"Drží ho jako vězně. Není to spravedlivé, je to nelidské. Příšerné ubytování, je to nějaký malý imigrační hotel," stěžovala si na ubytovací podmínky svého syna Dijana Djokovičová. Tenista měl v pokoji údajně brouky a dostával špatné jídlo. O zlepšení jeho podmínek usilovala i srbská vláda.
Po čtyřech dnech soud rozhodl o obnově víza, které bylo sportovci odebráno poté, co přijel do země bez očkování proti koronaviru. To je přitom v Austrálii podmínkou pro vstup.
Mužská tenisová jednička mohla Park Hotel, který se používá jako detenční centrum, opustit. Více než třicet dalších mužů však stejnou možnost nemá.
"Je to depresivní. Tenhle člověk je tu dva dny, spousta lidí kvůli němu protestuje a mluví se o něm v médiích. My jsme tu devět let. Taky jsme lidi, taky máme rodiny, život a sny," vysvětloval minulou neděli australské televizi ABC News Zahid Hussain, jeden ze zadržovaných žadatelů o azyl.
Park Hotel je v provozu od roku 2020, kdy do něj bylo přesunuto 30 až 45 lidí z pobřežních nebo ostrovních detenčních center. Do nich jsou v Austrálii umisťováni lidé, kteří překročí hranice a nedostanou vízum nebo je zamítnuta jejich žádost o azyl. Od roku 2013 do této kategorie spadají všichni migranti, kteří připlují do Austrálie lodí nebo na člunu. Úřady argumentují, že může jít o zločince či pašeráky. Délka detence navíc není nijak ohraničená.
Uprchli před Tálibánem nebo už v dětství
Mezi těmito žadateli o azyl jsou podle médií lidé prchající před násilím, politickým útlakem i nezletilé děti. "Přišel jsem o své mládí, oslavy po maturitě i čas strávený s rodinou. Vadí mi, že mě systém neoznačuje mým jménem, ale jako vězně," říká pro francouzský web Brut Media Adnan Choopani, který prchl kvůli svému etnickému původu z Íránu v patnácti letech.
Dnes je mu 24 let a tvrdí, že mu úřady nikdy nesdělily, proč ho dlouhé roky drží v detenčním zařízení.
"Nespáchali jsme žádný zločin. Jenom jsme připluli lodí," líčí australské stanici Jamal, který před více než osmi lety utekl z Afghánistánu před Tálibánem. Předtím podle svých slov pomáhal Spojeným státům v protirežimních akcích proti teroristickému hnutí. "Dělal to proto, aby udržel zbytek světa v bezpečí. Když sám potřeboval pomoc, tak nejenže jsme ho opustili, ale poslali jsme ho na místo s podmínkami připomínajícími mučení," říká jeho právnička Alison Battissonová.
Dlouhý pobyt v místě, ze kterého nesmí odejít, přispěl u Jamala k rozvinutí psychických problémů, a dokonce se pokusil o sebevraždu upálením. Přežil, ale má na 51 procentech těla popáleniny třetího stupně.
This photo speaks for itself.. pic.twitter.com/nQnVBoKBT6
— Mehdi Ali (@MehdiAli98) January 12, 2022
Právnička se kromě Jamalova případu starala také o 110 Afghánců, kteří v loňském roce potřebovali utéct ze země kvůli opět nastupujícímu Tálibánu. Nakonec prý bylo jednodušší pomoci jim. "Je to neuvěřitelné porovnání, ale je snazší utéct Tálibánu než být propuštěn z australského detenčního centra."
Život mezi brouky
Pro detenční centrum v Melbourne se vžily přezdívky jako rakev nebo akvárium. Jeho obyvatelé, stejně jako Djokovičovi příbuzní, si dlouhodobě stěžují na nevyhovující podmínky.
Vyvážení odpadků je nepravidelné, takže místo zapáchá a po pokojích údajně pobíhá hmyz. Nejdou ani otevřít okna, která jsou někdy začerněná, aby nebylo vidět ven. Uvěznění lidé taky v jídle občas najdou červy nebo dostanou plesnivý chléb.
Nemohou se ani vzdělávat. "I Nelson Mandela mohl v době apartheidu ve vězení studovat, ale v roce 2021 v Austrálii studovat nesmíme," říká kurdský aktivista Mostafa Azimitabar, který byl loni propuštěn na dočasné vízum.
Uprchlíci si stěžují také na nedostatek lékařské péče. Zahidu Hussainovi, který trpí ustupujícími a krvácejícími dásněmi, kvůli nimž nemůže pořádně kousat, slíbily úřady pomoc už v roce 2019. Dosud dostal jen ústní vodu a prášky proti bolesti, za další ošetření si musí zaplatit sám. Což je v detenci a bez možnosti práce složité.
Australské úřady se však hájí, že zadržení lidé podle nich dostávají vhodné jídlo, na místě je čisto, mají přístup k internetu a jsou jim umožněny různé aktivity.
Australský imigrační systém
Uprchlíci v Park Hotelu sdílejí ještě jednu podobnost s Novakem Djokovičem. O jejich vízu nebo propuštění může rozhodnout jediný člověk, který v tomto případě stojí i nad soudy - ministr pro imigraci Alex Hawke.
Ten v pátek ráno vízum, které tenistovi přiřkl soud, odebral. Znamená to, že se Djoković do země další tři roky nepodívá.
Zároveň s tím ale ministr Hawke není povinen žadatele o azyl propustit. "Tady vidíte v praxi zlou povahu našeho imigračního systému," uvedl pro magazín Vice George Newhouse, který pomáhá coby právník lidskoprávním aktivistům. "Jde o velkou moc, která ničí lidské životy a bývá zneužívána z politických důvodů."
Právnička Carolyn Graydonová doplňuje, že dodržování lidských práv uprchlíků navíc nejde v Austrálii ani právně vymáhat. "Nikdo z nich nepředstavuje riziko pro australskou komunitu. Většina z nich byla označena za uprchlíky. Není tu žádný důvod, proč by měli být vězněni a proč by neměli být okamžitě propuštěni," tvrdí.
Někteří z nich doufají, že Djokovičův případ přivede pozornost i k jejich situaci. Vyzývají ho k tomu, aby využil své slávy a "hájil jejich svobodu". Podle stanice ABC také mnoho zadržených vyjádřilo sportovci podporu, protože to, co sami zažívají, "by nikomu nepřáli".
