Infobox
Při poslední návštěvě v Praze odpovídal Alexandr Milinkevič na otázky čtenářů Aktuálně.cz - přečtěte si rozhovor a prohlédněte si video ZDE
Další aktuální rozhovory
Praha - Alexandr Milinkevič je ikonou běloruské demokratické opozice. Držitel Sacharovovy ceny za přínos lidským právům, kterou uděluje Evropská unie, v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozorňuje, že běloruský autoritativní prezident Alexandr Lukašenko je v krizi, protože mu přestaly chodit "dárečky z Moskvy".
V úterý jste se setkal s prezidentem Bushem. O čem jste spolu hovořili?
Byl to krátký rozhovor a prezident Bush řekl, že Bělorusko zůstává v centru zájmu USA. Myslím, že říkal pravdu, protože když ve svém projevu vyjmenovával problematické země, jako první uvedl Bělorusko a když mluvil o vězněných disidentech, jako první uvedl našeho Alexandra Kozulina. Jsem velmi vděčný Američanům, že dlouhá léta podporují demokratizaci v naší zemi. Vždy šlo o morální politiku.
Prezident Bush na tiskové konferenci také vyzdvihl českou aktivitu při demokratizačním procesu v Bělorusku. Jak podporu Česka vnímáte vy?
Česko je jednou z nejaktivnějších zemí v boji za svobodu v Bělorusku. Česká diplomacie v Minsku, vláda i parlament vždy otevřeně podporovaly opozici. Možná to Česku částečně škodí v ekonomických vztazích, ale zdá se mi, že si Češi vybrali politiku budoucnosti. Až se staneme svobodnou zemí, tak to všechno doženeme. Vnímám, jak běloruští studenti, kteří byli vyhnáni z univerzit, studují v Česku. Teď jednáme o tom, aby lidé, kteří u nás ztratili z politických důvodů zaměstnání, mohli přijet k vám a získat zde na nějakou dobu práci.
Zatímco Vy jste hovořil s Bushem, Bělorusko nedávno navštívil nepřítel USA, íránský prezident Ahmadínežád. Co bylo cílem jeho návštěvy?
V Sovětském svazu existovalo heslo "Proletáří všech zemí, spojte se", a tohle je taková inovovaná verze: "Diktátoři všech zemí, spojte se". Bělorusko se spojuje s dalšími zeměmi, kde není demokracie. Hledá kontakty ve Venezuele, Íránu nebo Severní Koreji. Málo víme o čem mluvili, ale bojíme se, aby Bělorusko nebylo vtaženo do podpory terorismu nebo aby neprodávalo zbraně těmto režimům. A taky je tu určitě praktický důvod. Lukašenko hledá alternativy odkud dovážet ropu a plyn a v tomto případě se může Írán hodit.
Dá se pozorovat nějaká změna v chování Lukašenka od posledních voleb?
Ano, po posledních volbách je trochu jiný. Snaží se vystupovat více inteligentně. Přestal ministrům tykat a už během tiskové konference neříká novinářům: "Ty půjdeš do vězení". Ale dělá to dál, pomocí soudu. Snaží se vystupovat seriózně. Myslím, že pochopil, že zdroje k rozvíjení běloruského modelu už nejsou.
Když jsme spolu naposledy mluvili, vytýkal jste Alexandru Kozulinovi, že se odmítl podílet na sjednocení opozice. Teď jste však i vy odmítl stanout v čele pětičlenného opozičního výboru.
Tenkrát, před volbami v roce 2006, se sjednotily všechny politické strany a stovky neziskových organizací. Jen Kozulin se se svojí stranou nepřipojil. Ale teď to byl kongres ne demokratických sil, ale pouze politických sil. Na tom kongresu nebyly neziskové organizace, které mne podporují, protože já jsem nestraník. Nepustili tam experty, intelektuály, novináře nebo spisovatele. Já jsem jim říkal, že to je velká chyba, protože chceme-li sjednocovat, tak se musíme účastnit všichni.
Některá média uváděla, že tento kongres znamenal rozkol v opozici
To není rozkol, ale fakt, že různé skupiny mají různé strategie. Klidně můžete realizovat tři strategie najednou, ale lepší by samozřejmě byla jen jedna. Ale konkurence strategií je taky dobrá.
Proč nesouhlasíte se strategií, která byla na kongrese avizována?
Na kongrese byla vybrána špatná strategie, strategie čekání, místo strategie boje nebo usilování. V té strategii jsou hlavně různé kulaté stoly nebo dialogy s vládou, ale já tuto strategii nesdílím, a polovina strany a většina nevládních organizací také ne. Řekl jsem, že nevstoupím do té pětice, protože s nimi nesouhlasím, ale budu s nimi spolupracovat. Pokud budou něco organizovat, tak se k nim také přidám. Demokratičtí aktivisté si budou moci vybrat, mohou se účastnit toho i toho. Tenhle kongres nevymyslel strategii jak do procesu zapojit podnikatele, studenty a neziskové organizace.
Jaká je vaše strategie?
Spolupracovat s lidmi nejen během kampaně, ale dlouhodobě. Využívat občanské iniciativy i v malých městech a stát se pro lidi pochopitelným a užitečným. Chci vyjít z politického ghetta.
Kdy vy osobně očekáváte změnu režimu? Kdy přijde revoluce?
Můžeme naplánovat teroristický akt, ale ne revoluci. A my nejsme teroristé. Chceme, aby byla revoluce co nejdřív, ale teď je pro nás hlavní zorganizovat revoluci v hlavách lidí. Bělorusko je nejvíce "zkomunizovaná" republika bývalého Sovětského svazu, ale na druhou stranu je také nejvzdělanější a nejvíce technologicky vyspělá. Myslím, že režim dlouho nevydrží, protože ztrácí podporu lidí na vedoucích místech. A také přestaly vládě přicházet dárečky z Moskvy.
Mluvil jste o revoluci v hlavách lidí. Je vidět, že se lidé méně bojí, že má revoluce více příznivců?
Strachu je teď méně, ale nemůžu říct, že by se celá země přestala bát, když se stále více mladých zapojuje do našich aktivit. Vím, že když teď probíhá demonstrace a na jedné straně stojí policie a KGB s kamerami, tak kdysi si lidé zakrývali tváře, ale teď k té kameře přicházejí a říkají, klidně si nás natočte, my se nebojíme. Lidé se dokonce přestali bát jít do vězení na deset nebo dvacet dní. Říkají, jaký bych to byl revolucionář, kdybych neseděl ve vězení.
Nemůže vést cesta k demokratizaci například přes ekonomické reformy?
Například v Číně se rozvíjí malé a střední podnikání, přesto se režim nezměnil. Ale za ekonomickými reformami vždy musíme sledovat politické změny, protože jinak se rozvoj země zastaví. Myslím, že pro tuhle vládu není nejhorší, že třeba propustí politické vězně nebo že by nechali nějaké noviny znovu vycházet. Pro ně by bylo nejtěžší uspořádat čestné volby. Po těch posledních totiž pochopili, že čestné volby už nikdy nemohou vyhrát. Ale vítám jakoukoliv snahu o transformaci. Protože pokud by se represe zesilovaly, tak to skončí špatně, dojde i na krev, a to bych nechtěl.
Nedávno prezident Lukašenko ohlásil přípravy ekonomické reformy a privatizace. Opravdu se může uskutečnit?
Byl bych velmi rád, kdyby Lukašenko začal provádět reformy, protože reformy znamenají liberalizaci. Zatím však jenom likviduje malé a střední podnikání, stejně jako Lenin likvidoval buržoazii. Reformy nejsou, ačkoliv je to jedna z podmínek spolupráce s EU. Já jsem mu napsal dopis, ne každému v opozici se to líbilo, že pokud začne demokratizace a liberalizace, jsem mu ochoten pomoci s kontakty na Západě. Jsem připraven udělat všechno, aby se naše země stala demokratickou. Evoluce je lepší než revoluce, ale nevěřím, že to ten režim udělá.
