Surová výpověď vojáka o vylodění v Normandii: Kluci zvraceli, Němci pálili odevšad

Martin Novák Klára Španělová Jiří Kropáček Radek Dragoun Martin Novák, Klára Španělová, Jiří Kropáček, Radek Dragoun
8. 6. 2024 22:49
Lze si představit, co vidělo, slyšelo a cítilo 160 tisíc vojáků, kteří se 6. června 1944 vylodili v Normandii a šli vstříc minám a německé palbě? Deník Aktuálně.cz se to pokouší zprostředkovat díky výpovědi zdravotníka Raye Lamberta, který se vylodil mezi prvními na pláži Omaha. Citace, některé zkrácené a upravené, pocházejí z jeho knihy Každý z nás byl hrdinou.
Infografika: Aktuálně.cz | Ilustrace: Klára Španělová

1/8

Nalodili jsme se na loď Henrico v očekávání, že invaze začne druhý den. Dostali jsme informace o terénu a předpokládané obraně nepřítele, abychom věděli, jak to zhruba bude na pláži vypadat.

Seznámili jsme se s odhady, jak vysoké budou naše ztráty. Patnáct procent, někteří lidé ze štábu očekávali ještě víc.

Kvůli špatnému počasí velení invazi o den odložilo. Celou noc a většinu dalšího dne jsme jen seděli a čekali.

2/8

O dva dny později jsme zakotvili patnáct kilometrů od francouzského pobřeží. Vyšel jsem na palubu, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. V dálce začalo svítat.

Z podpalubí zazněl hlasitý povel: „Je čas! Jdeme na to!“

Po sítích jsme sešplhávali do člunů. Výsadkové čluny Higgins měřily deset metrů a měly tři a půl metru na šířku. V každém bylo kolem třiceti mužů. Snažili se postavit tak, aby si trochu ulevili od těžké výstroje, kterou byli ověšeni vpředu i vzadu.

3/8

Nezvracel jsem, podle stavu mé uniformy by to ale nikdo nehádal. Kvůli silnému větru a počtu mužů namačkaných ve člunu byla posetá prskanci zvratků. Někteří muži stále zvraceli. Obtěžkáni výstrojí a zbraněmi jsme byli vedle sebe tak namačkaní, že nikdo nemohl spadnout na podlahu člunu. Vlny s námi házely tak, že nešlo neustále nevrážet do svých sousedů.

Měl jsem pocit, že každou chvíli ztratíme rovnováhu a sesypeme se na pozvracenou hromadu.

4/8

První dělostřelecké granáty, které dopadly blízko nás, jsme skoro nezaregistrovali kvůli hluku motoru našeho člunu. Viděl jsem v dálce záblesky na obloze. A naše lodě za námi také pálily směrem na pláž.

5/8

Na pláž jsme měli dorazit v šest hodin, ale myslím, že bylo tak půl sedmé. Zvedl jsem hlavu a podíval se dopředu, co je před námi. Všude byl kouř. Hustý kouř se linul přes duny vpředu. Neviděl jsem, kde končí voda a kde začíná pevnina. Záblesky rozsvěcovaly oblohu všude kolem.

6/8

Něco mě trefilo do pravé ruky. Asi střepina granátu, prošlo mi to loktem. Říkám si jen: Běž a nezastavuj! Zastavit znamená zemřít.

Vstoupil jsem do nějaké prolákliny a ponořil se pod hladinu. Doufal jsem, že mě bude těžší zasáhnout. Ale pak se dno prudce zvedalo, takže jsem jen rychle běžel. Kousek ode mne plulo na hladině tělo. Tváří dolů, trup roztrhaný jako hadrová panenka.

Ve vodě kousek ode mne se zmítal voják. Snažil jsem se ho dotáhnout, ale nešlo to. Noha se mu zamotala do ostnatého drátu.

Příliv sílil, což znamenalo, že ubývalo pláže. Každý kousek souše byl smrtelný, bez jakékoliv ochrany. Nepřítel pálil z minometů, děl a kulometů. Všude byli odstřelovači.

7/8

Mnozí z těch, kteří dostali zásah hned po výstupu z člunu, se vysílením zastavili na okraji pláže. Stali se tak snadným terčem. Se stoupajícím přílivem navíc hrozí nebezpečí, že se utopí. Mnoho mužů se utopilo pod váhou jejich výstroje. Nad hladinu trčely jen nohy. Mnoho našich vojáků zasáhli do hlavy odstřelovači schovaní za útesy.

Pravá ruka mi krvácela, ale necítil jsem bolest. Pak kousek ode mne vybuchl granát. Cítil jsem prudký náraz do levého boku. Uniformu jsem měl roztrženou, pod kůží jsem viděl maso. Za mnou explodoval výsadkový člun.

V hluku jsme se vůbec neslyšeli. Gestikulovali jsme rukama jako nějací jeskynní pravěcí lidé. Ztratil jsem pojem o čase, vůbec jsem neměl ponětí, kolik může být hodin a jak dlouho na pláži jsme. Všude byl kouř a zmatek, absolutně nešlo odhadnout, jak se bitva vyvíjí.

8/8

Můj kolega zdravotník ke mě táhl zraněného muže a najednou upadl. Spadla mu helma, kulka mu prošla hlavou. Zemřel okamžitě. Rozdíl mezi životem a smrtí byl na té pláži tenčí než vlas.

Ztratil jsem mnoho krve, byl jsem zraněný na ruce a na stehně. Kolem poledne jsem střídavě upadal do bezvědomí a zase jsem se probíral. Vojáci mne naložili a s dalšími raněnými poslali na člunu zpět do Anglie.

Ukázalo se, že obrana nepřítele je mnohem silnější, než jsme očekávali. Miny byly rozeseté po celém pobřeží. Našim ženistům se nepodařil výsadek, mnozí z nich leželi mrtví v příboji. Všude kolem nás vybuchovaly gejzíry vody.

Příběh Raye Lamberta je pouze jedním z příběhů 160 tisíc spojeneckých vojáků, kteří se vylodění v Normandii pod kódovým označením operace Overlord 6. června 1944 zúčastnili. Do největší námořní invaze v historii Spojenci poslali zhruba pět tisíc vyloďovacích a útočních plavidel včetně 277 minolovek.

Vylodění bylo první fází bitvy o Normandii, která vedla k postupnému zhroucení nacistického Německa pod tlakem ze Západu i Východu. Spojenci museli překonat takzvaný Atlantický val, na jehož budování měla okupační německá armáda čtyři roky času.

„Na začátku byla hranice mezi úspěchem a nezdarem velmi těsná. Konečný triumf zastínil skutečnost, že Spojenci byli zpočátku ve velkém nebezpečí a unikli jen o vlásek,“ tvrdí britský vojenský historik Lidell Hart, autor Dějin druhé světové války. Spojenci nicméně měli leteckou převahu. „Vděčili za mnoho palebné podpoře lodních děl, ale rozhodujícím faktorem bylo letectvo,“ uvádí Hart.

Infografika: Aktuálně.cz | Ilustrace: Klára Španělová

1/4

Zdravotník Ray Lambert se vylodil na osmikilometrové pláži Omaha. Tento úsek nacistická armáda velmi dobře bránila, Spojenci zde utrpěli nejtěžší ztráty celého dne D.

2/4

Kromě pláže Omaha se Spojenci vylodili také v dalších čtyřech sektorech. Na UtahuOmaze Američané, Britové v sektorech SwordGold a Kanaďané v sektoru Juno. Několik hodin před vyloděním asi 1200 letadel přepravilo za nepřátelské linie tři výsadkové divize.

3/4

Nacistická obrana stála na Atlantickém valu, což byl systém opevnění budovaný v letech 1942 až 1944. Jeho úkolem bylo zastavit případné vylodění nepřítele již na pláži. Nacisté ho však nestihli včas dokončit. Spojenci si během operace Overlord vybrali ty úseky, které patřily k nejhůře opevněným.

4/4

Hned první den invaze se podařilo Spojencům proniknout do vnitrozemí a už 10. června všechny své jednotky propojili do souvislého pobřežního pásu o šířce 90 kilometrů a hloubce až 20 kilometrů. K 12. červnu bylo na francouzském pobřeží již 320 tisíc spojeneckých vojáků.

Obsazením pobřeží operace neskončila. Tvrdé boje se vedly například v ulicích města Caen, které bylo jedním z nejdůležitějších cílů počáteční fáze invaze. Spojencům se město podařilo dobýt až na začátku srpna. Caen zůstal z více než poloviny zničený. Operace Overlord skončila na konci srpna osvobozením Paříže. Na začátku září pak Spojenci dosáhli Bruselu, Antverp a německé hranice.

Den D, tedy 6. červen 1944, bývá historiky označován za začátek konce druhé světové války. Od této chvíle dochází k zatlačování nacistického Německa do defenzivy, čímž dochází k oslabování jeho pozic na východní frontě. Porážka nacistů je nevyhnutelná. Na konci dubna 1945 říšský kancléř Adolf Hitler páchá sebevraždu, na začátku května Rudá armáda dobývá Berlín.

Srovnávací snímky, které vznikly před deseti lety

Na snímku z 6. června 1944 členové amerického výsadku pomáhají vojákům, jejichž vyloďovací čluny byly potopeny při nepřátelské palbě na pláži Omaha v blízkosti Colleville sur Mer. Vpravo snímek ze stejné pláže z roku 2014.Snímky: Reutersdalší1/16

Podívejte se na unikátní barevné a kolorované fotografie z největší kombinované - námořní, letecké a pozemní - vojenské akce v dějinách.

 

Právě se děje

Další zprávy