Každý rok 4. června si obyvatelé Hongkongu připomínají výročí násilně potlačené demonstrace na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Letos se pietní setkání poprvé po třiceti letech konat nemohlo, úřady akci zakázaly a odůvodnily to obavami z šíření koronaviru. Jeden z organizátorů, Lee Cheuk-yan, se proto rozhodl masakr na náměstí Tchien-an-men připomenout jinak.
Pokusil se zorganizovat on-line videokonferenci o čínském vlivu ve světě. Jako platformu si vybral Zoom, který je dostupný i v pevninské Číně. Nedokázal se ale přihlásit ke svému účtu.
Na stejný problém narazili i čínští aktivisté žijící ve Spojených státech. Jedním z nich je bývalý vůdce studentského demokratického hnutí Wang Tan, který se brutálně potlačené demonstrace na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 sám zúčastnil. Už od 90. let žije v USA, když se ale chtěl zúčastnit několika mezinárodních konferencí o Číně, platforma Zoom je zrušila.
Jak se později ukázalo, na přímou žádost Pekingu.
Společnost Zoom přiznala, že několik videokonferencí k připomínce výročí masakru na náměstí Nebeského klidu zrušila a aktivistům zablokovala účty. "Čínská vláda nás informovala o čtyřech velkých veřejných vzpomínkových setkáních 4. června na Zoomu. Také nás informovala, že tato činnost je v Číně nezákonná, a požadovala, aby Zoom schůzky i hostitelské účty zrušil," sdělila firma.
Zoom tehdy zkontroloval IP adresy účastníků konferenčních hovorů. Pokud se na ně připojil někdo z Číny, celou konferenci ukončil. Aktivisté to označili za cenzuru, firma Zoom se brání tím, že jen respektuje zákony země, ve které své služby nabízí.
Americká firma s čínským původem
Americký deník Washington Post v souvislosti s tím píše, že připomínky masakru na náměstí Nebeského klidu sice v Číně podléhají přísné cenzuře, ve skutečnosti ale neexistuje žádný zákon, který by takovou akci výslovně zakazoval. Čína se spíš chová tak, jako by se na náměstí nic nestalo, a události z června 1989 v podstatě vymazala z dějin.
Kvůli novému incidentu proto rostou obavy z toho, jak velký vliv má Čína v rychle se rozvíjející americké firmě. Úspěch softwarové společnosti Zoom se navíc odehrává na pozadí horšících se vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.
Eric Yuan ji sice založil v Kalifornii na západě USA, ale pochází z Číny. Tam také žije a pracuje skoro třetina jeho zaměstnanců. Na rozdíl od jiných platforem typu Facebook, přes který se dá volat, funguje i v pevninské Číně.
Sám Yuan cítí, že jeho čínský původ i to, že velká část jeho zaměstnanců pracuje z Číny, může být problém. Nedávno proto zdůrazňoval, že je Američanem (občanství získal v roce 2007) a firma Zoom je rozhodně americká. Na stránkách společnosti vydal prohlášení, ve kterém zdůrazňuje loajalitu Spojeným státům a odmítá, že by jeho software mohl sloužit jako platforma pro čínskou špionáž.
Příliš rychlý úspěch
Zoom funguje už devět let, do letošního jara o něm ale věděl málokdo. Až pandemie koronaviru ho zpopularizovala a ukázala, jak moc chod světa závisí na službách podobných firem. Donedávna málo známá aplikace se stala symbolem pro pracovní schůzky pořádané z domova nebo videohovory s přáteli.
Začal ji používat i britský premiér Boris Johnson. V karanténě po prodělané nemoci covid-19 přes ni vedl jednání britské vlády. V dubnu se pak na Zoomu konala konference mezi palestinskými aktivisty z Pásma Gazy a Izraelci. V květnu odsoudil nejvyšší soud v Singapuru k trestu smrti muže, který obchodoval s drogami - opět přes Zoom. Odsouzený seděl v cele, zatímco jeho obhájce, žalobci a soudce se účastnili slyšení na dálku.
Eric Yuan se tak zařadil mezi těch několik málo lidí, kteří na pandemii vydělali. Jeho jmění se podle amerického think-tanku Institute for Policy Studies (IPS) zvýšilo o miliardu dolarů (asi 24 miliard korun). V dubnu se na videokonference na Zoomu připojilo každý den 300 milionů lidí. To je třicetkrát víc než před pandemií.
Pro Zoom to znamenalo velkou výzvu v oblasti zabezpečení dat, která s ním uživatelé sdílejí. Jak rostla jeho popularita, objevovaly se problémy. Například ještě předtím, než Zoom zavedl povinnost registrace před každým videohovorem a schvalování jednotlivých účastníků, se objevoval fenomén zvaný "zoom bombing". Útočníci vstupovali do cizích videohovorů jen pomocí odkazu a narušovali je.
V dubnu se zase ukázalo, že datový přenos mezi uživateli procházel přes servery v Číně. Některé společnosti a vládní agentury na Tchaj-wanu, v USA, Austrálii, Německu nebo Velké Británii proto varovaly své zaměstnance před využíváním Zoomu.
