Než šel Wu v osudnou noc spát, pamatuje si, že zamkl dveře. Nechal ale otevřené okno. "Ani jsem se neoblékl a vyběhl jsem ven. Bylo rozsvíceno a dveře byly otevřené, i když si pamatuju, že jsem je zamykal," popisuje Wu svůj příběh kreslíři, který se pokouší z fotek batolete vytvořit současný portrét chlapce. Jejich konverzaci, stejně jako Wuovo pátrání, zachycuje dokument O muži, který hledal svého syna, který v mezinárodní premiéře uvedl festival Jeden svět.
Wu má i popis muže, který by mohl být únoscem, a poznávací značku jeho automobilu. Přesto mu policie podle jeho slov nepomohla. "Ptal jsem se jich milionkrát, nikdy nic neudělali," tvrdí.
Únosů začalo v Číně přibývat počátkem 80. let kvůli politice jednoho dítěte. Přestože o problému Peking ví, oficiální statistiky, kolik dětí ročně zmizí, nevede. Odhady se blíží desetitisícům. Mizí převážně chlapci, kteří tradičně představují záruku, že se o rodiče ve stáří postarají, zatímco dcery se budou starat především o rodinu manžela. "Lidé chtějí syna, až půjdou do důchodu. Říká se, že bez syna nemáte žádnou cenu. Je to tradice, všichni chceme syna. Bez syna nejste nic," říká v dokumentu opravář kol, se kterým Wu mluví.
Proto se Wu vydává už desátým rokem na speciálně upraveném kole v zimních měsících, kdy je méně práce, hledat svého syna sám. "Chci být schopný podívat se do zrcadla. Jaké mám další alternativy než hledat?" ptá se.
Neztratit tvář
Zatímco je pryč, čeká na něj doma jeho druhý, šestiletý syn, o kterého se v době jeho nepřítomnosti stará Wuova matka, nyní již důchodkyně. Jeho žena Nana s nimi nebydlí, odstěhovala se, aby mohla pracovat, a část roku tak její výplata představuje jediný příjem, který rodina má.
"Nezaměřili jsme se jen na jeho misi. Důležitý není start a cíl, ale samotná cesta," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Stéphane Correa, jeden z režisérů dokumentu. Společně s kolegyní Delphine Delogetovou v Číně natáčeli i přesto, že neměli povolení úřadů. "Asi šestkrát nás zastavila policie a pár hodin jsme byli na stanici. Byli k nám vždy slušní a řekli nám, že bez povolení nesmíme s lidmi na kameru mluvit. Řekli jsme, že jsme na dovolené. Byla to taková hra," popisuje. Jejich práci ocenila porota Jednoho světa cenou za nejlepší režii.
Trailer filmu O muži, který hledal svého syna:
Díky širšímu zaměření dokument odhaluje nejen další problémy, se kterými se Wu potýká, ale nabízí i bližší pohled na čínskou společnost. Wu například řeší, že mu zaměstnavatel, stejně jako jeho kolegům, už půl roku nezaplatil, a když si za ním šel stěžovat, dostal výpověď. Nebo také to, že ho jeho žena přemlouvá, aby s hledáním přestal a našel si místo toho dobře placenou práci, aby "neztratil tvář".
"Když vám unesou dítě v Evropě a budete ho hledat, lidé na vás budou koukat jako na hrdinu. V Číně vám řeknou, že to můžete zkusit, ale po nějaké době toho musíte nechat a převzít odpovědnost nejen za partnera nebo partnerku a děti, ale i za širší rodinu. Proto Wuovo hledání bylo pro jeho ženu ostuda, protože nemohla dát peníze svým rodičům," vysvětluje Correa.
Přece ho nebudete trápit
Podobný názor slyší Wu i od lidí, se kterými se na cestách potkává. "Říkejte si, že váš syn může být se svou novou rodinou šťastný. Určitě se o něj starají," říká mu na ulici postarší žena s tím, že pokud by ho našel, jen by to dítě trápilo. Touto myšlenkou se zabýval i Wu.
"Bavili jsme se o tom, co udělá, pokud ho najde. Nebyl si jistý, jestli za ním půjde a bude s ním a s jeho rodinou mluvit. Nejprve se chtěl ujistit, že je s ním všechno v pořádku. Pokud bude mít dobrý život, tak nic neudělá, protože ho nechce vystavovat stresu," popisuje režisér. "Pro něj je daleko horší, že neví, co se s ním stalo," dodává.
Wu se nakonec ve filmu - poté, co se potýká s depresivními stavy, kdy nechce s nikým mluvit - převléká za superhrdinu Spidermana a z jízdy na kole ho bolí celé tělo. A rozhodne se s hledáním přestat. Jak ale uvádí poznámka režisérů na konci snímku, po čtyřech měsících se Wu opět vydá na cestu. "Je stejně těžké pokračovat, jako je těžké to vzdát," říká muž.
