Poptávka po rouškách a dalších ochranných pomůckách letos kvůli koronaviru mnohonásobně vzrostla, a tak stoupl i počet továren, kde se vyrábějí. Jen v čínské provincii Sin-ťiang, kde žije menšina Ujgurů, se jejich výrobě věnuje nyní 51 firem, zatímco před pandemií to byly pouhé čtyři.
Jak se ale podařilo zjistit americkému deníku New York Times, Ujgurové, muslimové dlouhodobě perzekuovaní čínským režimem, je nevyrábí dobrovolně. Jsou k tomu nuceni.
A New York Times visual investigation has found that Chinese companies are using Uighur labor to satisfy demand for PPE through a contentious government-sponsored program that experts say often puts people to work against their will https://t.co/5ZXE5sNKNv
— The New York Times (@nytimes) July 20, 2020
Z 51 firem se jich podle amerického deníku 17 přihlásilo do vládního programu na přesun zaměstnanců. V rámci něj jsou mimo jiné Ujgurové a příslušníci dalších menšin převezeni do továren často stovky nebo tisíce kilometrů vzdálených od jejich domovů. Tam musí pracovat.
Důkazy o přesouvání zaměstnanců přitom nebylo těžké objevit, poznamenává list. Čínská státní televize o nich často informuje jako o způsobu, jak bojovat s chudobou. Zástupce čínské ambasády ve Spojených státech zase uvedl, že program pomáhá "místním obyvatelům zvednout se z chudoby skrze zaměstnání, které naplňuje jejich životy". Informace o mzdách ujgurských zaměstnanců ale nejsou jasné.
Další důkazy pocházejí z veřejně dostupných dat továren nebo provincií. Ty evidují počty přesunutých zaměstnanců a zároveň zveřejňují konkrétní výši pobídek, které firmy za zaměstnání Ujgurů dostávají.
Nedobrovolně vyrobené roušky pro celý svět
Přestože roušky, které vyrobí továrny v Sin-ťiangu, putují převážně na domácí trh, americký list zjistil, že Ujgurové pracují i v některých továrnách zásobujících zahraničí. Jimi vyrobené roušky se dostaly do Evropy, Spojených států i Latinské Ameriky.
V jedné takové továrně tvoří Ujgurové až čtvrtinu všech zaměstnanců, vyplývá ze zpráv čínské státní televize. Ti podle satelitních snímků žijí odděleně od ostatních. Ze záběrů je vidět, že je obklopují pročínská hesla a třikrát týdně povinně navštěvují hodiny čínštiny. Když se právě neučí, vyrábějí roušky a další zdravotnické pomůcky, které končí za hranicemi asijské velmoci.
"Náš hlavní trh je Evropa, včetně Itálie, Portugalska a Španělska," řekl v rozhovoru s čínskou televizí zástupce firmy, která měla na začátku dubna smlouvy o dodání údajně dvaceti milionů roušek. Deník New York Times poté ověřil, že tyto roušky dostaly i pandemií velmi zasažené státy v Jižní Americe.
Dalších více než sto ujgurských zaměstnanců přijala továrna v provincii Chu-pej, vzdálená přes tři tisíce kilometrů od Sin-ťiangu. Zde se musí Ujgurové kromě povinných hodin čínštiny také jednou týdně zúčastnit ceremoniálu se vztyčováním vlajky, kde slibují věrnost komunistické straně. Jejich roušky koupila americká firma, která je nyní prodává on-line.
"Jakákoliv firma, která zajišťuje roušky nebo další ochranné pomůcky a chce se vyhnout produktům vyrobeným nucenou prací, by je neměla získávat ze Sin-ťiangu," říká Scott Nova z nezávislé organizace monitorující práva zaměstnanců Worker Rights Consortium.
Před nucenou prací Ujgurů a dalších menšin dokonce v červnu varovala americké firmy i vláda. Jak ale uvádí deník, dovoz do země stále pokračuje.
Automobily, telefony i oblečení
Na to, že program na přesun pracovníků není dobrovolný, ukazuje několik důkazů. Především existují kvóty na zaměstnance, kteří musí být do programu zaregistrováni. Na počty dohlížejí místní vlády. "Tím vzniká na úředníky velký tlak, aby takové pracovníky našli. A to zvyšuje riziko, že tito lidé nepracují dobrovolně," vysvětluje ředitelka neziskové organizace Human Rights Initiative Amy K. Lehrová.
Od roku 2017, kdy byl program spuštěn, se ho každoročně zúčastní tři miliony lidí. Mezi roky 2017 a 2019 šlo celkem o 80 tisíc Ujgurů, zjistili odborníci. Skutečné číslo ale bude pravděpodobně vyšší.
Další důkaz našli američtí reportéři ve směrnici sinťiangské místní vlády z roku 2018, která mluví o postizích pro ty, kdo odmítnou spolupracovat. Mezi nimi je například snížení skóre, kvůli kterému pak lidé nemohou cestovat, nebo dokonce politická indoktrinace. Ta často probíhá v převýchovných táborech, které Čína v provincii zřídila a kam poslala mezi jedním a třemi miliony Ujgurů.
Nucená práce přitom není pro Ujgury ničím novým. Australský think-tank Australian Strategic Policy Institute začátkem roku informoval o minimálně 83 známých světových značkách z různých odvětví, v jejichž čínských továrnách Ujgurové nedobrovolně pracují. Mezi nimi jsou i taková jména jako Apple, BMW, Nike nebo Gap.
Tato zpráva kromě povinné výuky čínštiny a slibování věrnosti straně mluví i o dalších prostředcích na ovládání pracovníků. Tím je například jejich neustálé sledování, omezení volného pohybu nebo zákaz modlení se. "To může být mezinárodním právem vnímáno jako nucená práce," dodává Lehrová.
