Sarajevo - Je všední den kolem poledne a sarajevská kavárna s bosensko-anglickým názvem Obala Meeting Point praská ve švech.
Někdo si tiše ťuká texty do notebooku, jiný se zase halasně baví o nejnovějším cédéčku výkvětu bosenského popu, několik slečen znuděně vyfukuje kouř z cigarety. Všichni mají ale jedno společné: jsou to vysokoškolští studenti.
"V Sarajevu je vlastně nuda. Na skoro půl milionu obyvatel tři fungující kina, živé hudby minimum, divadla hrají jen párkrát do měsíce," vypočítává Vildana Drljevičová. Zlatá éra bující klubové scény Sarajeva konce 80. let, kterou ve svých filmech zaznamenal absolvent pražské FAMU Emir Kustrurica, je nenávratně pryč.
"Většina lidí vysedává tady nebo večer v nějakém baru, pokud nesedí doma v obýváku s rodiči," popisuje Vildana.
Její případ to ovšem není. Z holandského grantu totiž před rokem založila s přáteli sarajevskou pobočku nadace Kriterion, jejímž základem je filmový klub.
V kinosále Obaly, který se jinak každoročně v srpnu proměňuje v ústředí sarajevského filmového festivalu, Kriterion odpromítal četné nezávislé snímky, ale také třeba Formanovy Lásky jedné plavovlásky.
Kriterion sice nemá vlastní sál a prozatím se může pochlubit jen dvěmi projekcemi měsíčně, pro mladé filmové nadšence ale znamená mnoho. Práce pro Kriterion je totiž jednou z mála možností, jak si jako student přivydělat.
Nadace totiž nejen promítá filmy, ale také shání jejich kopie, jedná se sponzory a píše nové a nové granty - to vše v pětičlenném týmu. Projekt tak v malém učí podnikavosti a samostatnosti, kterou jednou mladí Bosňané určitě zužitkují.
I to byl důvod, proč Kriterion dostal podporu také v rámci tzv. malých lokálních projektů, které dotuje přímo česká ambasáda.
PODÍVEJTE SE na strukturu rozvojové spolupráce v Bosně
"Měli dobře zpracovaný projekt a nějakou vizi, což u zdejších studentů není zdaleka běžné," chválí projekt tajemnice českého velvyslanectví v Sarajevu Irena Götzová.
Bosňané už jsou v Olomouci
Mladá diplomatka by chtěla ve větším rozjet stipendijní program pro bosenské studenty na českých univerzitách, kterých je zatím všehovšudy šestnáct. V tomto semestru například v Olomouci studuje šest Bosňanů, kterým škola přispívá měsíčně asi pět tisíc korun.
Doma v Bosně by tomu bylo naopak. Magisterské studium se totiž platí a přijde ročně v přepočtu na téměř třicet tisíc korun, což je při průměrném platu necelých 9 tisíc Kč a kvalitě nabízeného studia pro mnoho rodin zbytečně drahý luxus.
Kromě úskalí v podobě zvládnutí češtiny je často největším problémem odchod do ciziny, kde se musí člověk spolehnout především sám na sebe. Vazby bosenských studentů na rodiče jsou přitom mnohem silnější než u nás.
Přijdou na řadu "praški studenti"?
"Na informativní schůzku o možnostech studia v Česku dokonce přišlo několik zájemců s rodiči. Musela jsem je nechat za dveřmi, protože chci vědět, jestli je zájem skutečně především na straně studentů," vypráví Götzová.
A nejen ona, ale i mnoho bosenských navrátilců věří, že "praški student" bude zanedlouho stejným pojmem jako před válkou: totiž synonymem solidního vzdělání a spolehlivosti.
| Tento článek byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR |
