Bosenští uprchlíci začínají od nuly. S českou pomocí

Blahoslav Hruška
30. 10. 2007 10:15
Česko obnovuje elektřinu v zapadlých bosenských osadách
Štít domu v bosenském Nujiči. Vše, co zbylo z války
Štít domu v bosenském Nujiči. Vše, co zbylo z války | Foto: Blahoslav Hruška

Sarajevo (od našeho zpravodaje) - Za okny se převaluje sychravá mlha, ale ve stavení Ivy Nuijičové je příjemné teplo. V kamnech praská oheň a na elektrické plotýnce se hřeje káva.

Každodenní idyla venkovského života to ale není. V severobosenské osadě, které dal rod Nuijičů jméno, je to po dlouhých letech poprvé, co je něco takového možné. Paní Iva patří stejně jako několik jejích sousedů k válečným navrátilcům, jejichž život dodnes určují dozvuky války.

Podobně jako ostatní, i ona našla po návratu ze zahraničního exilu svůj dům v žalostném stavu. Z velkého stavení zůstal stát jen čelní štít a jako by zázrakem část kuchyňského okna s obklady z modrých kachlů. Z gruntu, na kterém Nuijičové hospodařili po staletí, zbylo rumiště, pole zarostla vysokým bodláčím.

Co nerozjezdila těžká vojenská technika, to překrylo neprostupné houští trnitých keřů. Taktiku spálené země si v bosenském Posáví u chorvatských hranic vyzkoušeli všichni - Chorvaté, Bosňáci i Srbové.

Foto: Aktuálně.cz

Před občanskou válkou, která skončila pod patronací mezinárodního společenství v roce 1995, přitom tamější horské osady měly dobré autobusové spojení s okresním městem Derventa, asfaltové silnice i veřejné osvětlení.

"Letos mám premiéru: konečně je tu proud, a tak se nebojím zůstat tu i přes zimu," říká paní Iva a přikládá do sálajících kamen. Malá trafostanice a několik set metrů vedení byly postaveny za české peníze. O projekt v gesci ministerstva průmyslu a obchodu tu pečuje českobudějovická nadace Svět jako domov.

"Elektřina je to úplně zásadní. Bez ní není dlouhodobý návrat uprchlíků myslitelný," říká Naďa Dvořáková, vitální šéfka nadace, která by si ve svém věku mohla dopřávat spíše dovolenou u teplého moře než trmácení po blátivých cestách bosenských hor.

Ne všichni ale mají fungující zásuvky a svítící žárovky v síni. K několika domkům patřícím rozvětvené rodině Peričů, kteří se usadili v údolí pod statkem Ivy Nuijičové, ještě projekt skrývající se pod kolonkou "udržitelného návratu válečných uprchlíků" nedorazil.

...a tamhle na proud zatím čekají marně. Iva Nuijičová (na snímku) má větší štěstí: v zimě už nemusí svítit perolejkou.
...a tamhle na proud zatím čekají marně. Iva Nuijičová (na snímku) má větší štěstí: v zimě už nemusí svítit perolejkou. | Foto: Blahoslav Hruška

"Na trafostanici peníze zatím nejsou, snad příští rok," krčí rameny Jure Džeba, který má elektrifikaci na starosti, a zamyšleně se dívá na smotané dráty na nejbližším sloupu.

V rámci rozvojové spolupráce poputuje na elektřinu do bosenského Posáví do roku 2010 ještě asi osm milionů korun, což vystačí na připojení zhruba osmi dalších osad.

Ve srovnání například s Američany, kteří v rámci rozvojové agentury USAID zaplatili jen za obnovení elektrické sítě v severobosenském Doboji dva miliony dolarů, to není mnoho.

V osadě, kam je to k nejbližšímu autobusu deset kilometrů po cestách plných děr a kamení, je ale česká pomoc v podobě rozsvícené žárovky viditelným symbolem návratu.

Foto: MZV
Tento článek byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR
 

Právě se děje

Další zprávy