Praha - Patří ženy-vojačky do bojových akcí moderních armád? A uvidíme v budoucnu ženské tváře na záběrech z válek častěji?
Z těch amerických pravděpodobně ano, jelikož Pentagon letos zrušil osmnáct let trvající zákaz účasti žen v malých bojových jednotkách.
Česká armáda se s tou americkou samozřejmě nedá srovnávat, a to rozpočtem a výzbrojí počínaje a počtem bojových nasazení vojáků ve světě konče.
V jednom směru se jí ale rovnat může - v zastoupení žen ve svých řadách. Z 1,4 milionu Američanů v aktivní vojenské službě tvoří ženy čtrnáct procent.
Armáda České republiky zaměstnává 22 tisíc vojáků z povolání, z toho 3000 vojaček. Ženy tedy tvoří v českých ozbrojených silách 13,5 procenta osob (to je v porovnání s jinými evropskými zeměmi NATO vysoké číslo, v německé, polské či slovenské armádě slouží mnohem méně žen).
Jednou z nich je kapitánka Hana Koďousková. Jako zdravotní sestra prošla od poloviny devadesátých let celkem osmi misemi. Od bývalé Jugoslávie přes Irák po Afghánistán.
Absolvovala i odborný vojenský výcvik. Střeleckou, chemickou, topografickou i ženijní přípravu. Nevidí vůbec žádný důvod k tomu, proč by ženy měly být z jakékoliv pozice v ozbrojených složkách vyloučeny.
"Není to o pohlaví. Kdo splní všechny fyzické, psychické i odborné požadavky, tak není důvod, proč by mělo v této rovině hrát roli. Je to hodně taková společenská otázka. Před několika lety bylo nemyslitelné, aby se muži starali o malé děti nebo byli na mateřské. Dnes je to normální. S ženami ve válce je to podobné," říká kapitánka, která je profesionální vojačkou od roku 2001.
V české armádě na rozdíl od americké není co rušit. Žádný zákaz žen účastnit se bojových operací neexistuje.
"Nasazení českých žen v takzvané první linii při bojových operacích není obvyklé, ale není vyloučené. V Armádě České republiky neplatí žádná norma, která by to zakazovala. Rozhodující je, aby žena pro danou pozici splnila požadované podmínky včetně fyzických," řekla Aktuálně.cz plukovnice Jana Růžičková z Generálního štábu Armády České republiky.
V českých uniformách létá například pilotka vrtulníku několikrát nasazená v Afghánistánu, pilotka letadla L-159 nebo pilotka nákladního letounu CASA.
V řadách americké pěchoty se vyskytly názory, že pro ženy jsou problémem dlouhé přesuny s velkou zátěží, a proto by určitá omezení měla platit.
"V armádním prostředí jsou ženy přirozeně na manipulaci se zátěží připravovány a cvičeny. Například sestry v civilních nemocnicích často manipulují s pacienty, kteří představují velkou zátěž, a na rozdíl od vojákyň na to připravovány nejsou," tvrdí Hana Koďousková.
Z armád ve světě se výcviku žen věnuje především izraelská. Vzhledem k situaci je tam základní vojenská služba povinná i pro ženy. Do akcí jsou nasazovány například ve "smíšeném" praporu Karakal na jižní hranici země. Stále se ale v Izraeli vede debata, zda je správné posílat vojačky do akcí, kde je velké riziko upadnutí do zajetí.
Hana Koďousková tvrdí, že ani zde nevidí velký rozdíl. "Je to o psychické odolnosti, ať jste muž, nebo žena. A co se týká znásilňování v zajetí, tak jsou znásilňováni i muži," říká kapitánka.
V Armádě České republiky je podle údajů generálního štábu asi tisíc vojaček, které dosáhly důstojnické hodnosti. Tři z nich jsou plukovnice, vyšší hodnost žádná Češka momentálně nemá.
Jeden z argumentů amerických vojákyň proti zákazu účastnit se bojových operací byla skutečnost, že jim to brání v povýšení.
Hana Koďousková se nedomnívá, že by vojáci-muži měli s vojačkami v operacích zásadní problém. "Nikdy jsem se s tím za svoji kariéru nesetkala. Samozřejmě se asi někdo najde, komu to vadí nebo kdo s tím nesouhlasí, ale jsou to spíš jednotlivci," říká původním povoláním anesteziologická sestra, která několikrát působila v Afghánistánu.
