Sofie - Studená válka byla plná pokusů o umlčení nebo odstranění lidí na západní straně železné opony.
Řada případů je vyřešena, ale jedna vražda stále ne. Ta, která se odehrála 11. září, ale už v roce 1978. A nikoliv v New Yorku, ale v Londýně.
Bulharský emigrant a disident Georgi Markov zemřel čtyři dny poté, co si začal stěžovat na prudkou bolest v noze. Neznámý muž jej na autobusové zastávce bodl deštníkem a s omluvou odkráčel pryč.
Lékaři jako příčinu smrti uvedli otravu ricinem. Ačkoliv málokdo pochyboval o tom, že jde o akci bulharské tajné služby nařízenou samotným bulharským komunistickým vůdcem Todorem Živkovem, pozadí vraždy a konkrétní pachatel zůstávají záhadou.
Ještě devatenáct let po pádu komunistického režimu v Bulharsku a po otevření části archívů ani britští, ani bulharští vyšetřovatelé nemají zdaleka jasno.
Případ Markov se nápadně podobá jinému úmrtí, ke kterému došlo rovněž v Londýně o osmadvacet let později. Bývalý agent ruské zpravodajské služby FSB Alexandr Litviněnko byl v roce 2006 otráven radioaktivním poloniem.
Markov byl známý spisovatel, který emigroval v roce 1969. Stal se redaktorem bulharského vysílání BBC, byl nazýván "bulharským Solženicynem".
Stal se nebezpečným ve chvíli, kdy oznámil úmysl vydávat opoziční časopis a pašovat jej do Bulharska.
Ačkoliv dnes podle bulharských zákonů vypršela třicetiletá promlčecí lhůta, Národní vyšetřovací úřad v Sofii pátrání prodloužil o dalších pět let. K tomu vyzvala Bulhary i britská strana, která chce případ konečně objasnit.
"Vyšetřování bude dál pokračovat. Vyčleníme na to další lidi. Je velmi důležité odkrýt pravdu," uvedl šéf úřadu Bojko Nadenov.
Výročí bulharského 11. září letos doprovází kniha investigativního novináře Christo Christova, nazvaná Dvojí život agenta Piccadilly.
Autor se dostal k dosud nepublikovaným materiálům z archivů bývalé bulharské tajné policie Ďaržavna Sigurnosť i k jiným zdrojům.
Podle něj jsou správná předchozí podezření, že vraždu nařídil Živkov a věděla o ní i sovětská KGB. Ta prý už dříve Bulhary školila v technice používání jedovatých látek pro likvidaci nepohodlných lidí.
Potvrzuje také dřívější úvahy o tom, že samotným pachatelem byl dánský občan italského původu Francesco Gullino. Ten byl údajně zadržen v Bulharsku jako pašerák starožitností a dostal na výběr: spolupracovat s bulharskou tajnou službou, nebo jít do vězení.
Zvolil to první a po důkladné přípravě to byl on, kdo Markova otrávil. Před devíti lety byl zadržen a vyslýchán v Kodani, pak jeho stopa zmizela.
Protichůdná jsou mínění expertů, co se týká samotného provedení vraždy. Podle některých byl incident s deštníkem jen divadlem na odvrácení Markovovy pozornosti a jed mu byl podán jiným způsobem.
Jiní nepochybují o tom, že smrtelná dávka se do těla disidenta dostala špičkou deštníku.
Emigrantův bratranec Ljubin Markov obviňuje bulharskou justici, že nemá zájem pozadí události odhalit. Podle něj všude vládne korupce a v Bulharsku jsou stále na vlivných postech lidé, které by pravda mohla ohrozit.
"Nemám ve vyšetřovatele žádnou důvěru, chtějí vše co nejvíce protahovat, až dokud veřejnost neztratí zájem a na případ se nezapomene," prohlásil u příležitosti dnešního výročí.
Cokoliv o vraždě věděl sám někdejší vůdce komunistického režimu Todor Živkov, to si vzal s sebou do hrobu. Zemřel před deseti lety.
Nepromluvil ani k atentátu na papeže Jana Pavla II. v roce 1981, z jehož zosnování byly rovněž společně podezřelé sovětská a bulharská tajná služba.
