Sarajevo - Bosna a Hercegovina je zemí, v níž žije vícero národů, ale kde se přitom mnohým průměrným lidem při vyslovení slova národ zvedá žaludek.
A to přesto, že zde při fotbalových utkáních nadále propukají lokální nepokoje provázené xenofobními pokřiky.
Mimo jiné také z tohoto důvodu nedávno Rada bezpečnosti OSN prodloužila jednotkám mírových sil Evropské unie Eufor mandát.
Kontingent evropského společenství o síle 2,2 tisíc vojáků je totiž stále nejlepší a zároveň prakticky jedinou pojistkou před vypuknutím větších nacionálních nepokojů.
Vojáci ze zemí EU jsou zde přítomni už od podepsání mírových dohod v Daytonu v roce 1995.
V zemi ale zároveň neustále přibývá lidí, kteří jsou vůči nacionálním náladám imunní. To již několikrát v poslední době potvrdil i vysoký představitel mezinárodního společenství, slovenský diplomat Miroslav Lajčák.
Rozpad Bosny by totiž znamenal krach - a to nejen země narýsované kdysi v Daytonu, ale i životu statisíců lidí.
"Chceme žít normální život," řekla reportérovi BBC Soňa Pajičová cestou na výstavu fotografií z první světové války, na kterou šla se svou dvanáctiletou dcerou.
Na otázku, co tedy normálně žijící lidé jako ona chtějí, odpověděla bez prodlení. "Šanci cestovat. Bez toho, abychom na vízum čekali měsíc, prostě se jen sebrat a jet na tři dny do Rakouska," odvětila.
Miroslav Lajčák v rozhovorech, které poskytuje, říká, že "Bosna není standardní zemí". Lajčák bosenským politikům dlouhodobě opakuje, že rozpad Bosny je čirý nonsens.
Hranice nově vzniklých státních útvarů by totiž byly nenakreslitelné a Srebrenica, kde proběhla pod vedením Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče genocida Bosňáků (bosenských muslimů), by se nacházela na území Republiky Srbské.
A to by stěží někdo mohl morálně akceptovat. V existenci Republiky srbské totiž nejen Bosňáci, ale i Chorvaté, vidí přetrvávající nespravedlnost.
Podle Lajčáka je nejlepším možným řešením přetrvávající situace v Bosně orientace obyvatel na Evropskou unii a snaha o co nejrychlejší integraci do ní.
Když ten třetí trucuje…
Tomu dává za pravdu i Světlana Ceničová, bývalá ministryně financí Republiky srbské.
"Skutečnou silou, která drží tuto zemi pohromadě, je vidina budoucnosti v mezinárodním společenství a zároveň fakt, že by nikdo neuznal samostatnost Republiky srbské," řekla Ceničová pro BBC.
"Další věcí je i to, že když při hovoru mezi normálními lidmi zmíníte pojem národ, je jim okamžitě špatně a jsou otrávení, jakmile slyší něco o národních záležitostech," dodala Ceničová.
Daytonská dohoda vytvořila v podstatě konfederativní republiku složenou ze dvou celků. Jedním je zmíněná Republika srbská, druhým pak bosňácko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny, která je dále dělena na samosprávné jednotky.
Podle reportáže BBC je v poslední době problémem zejména přístup premiéra Republiky srbské Milorada Dodika, který je podle mnohých nekonstruktivní.
Dodik se na sebe totiž snaží strhnout pravomoci, které podle ústavy spadají pod celostátní vládu. Právě Dodik svým trucovitým přístupem dlouho úspěšně oddaloval podpis stabilizační a asociační dohody s Evropskou unií.
Jde to, ukazuje příklad
Vzorem pro celou zemi i samotnou Republiku srbskou je město Doboj a jeho okolí. Do školy Vuka Karadžiče sem dochází děti ze všech etnik.
Na otázku, jaké je složení žáků ve škole, nebyl ředitel schopen z hlavy odpovědět. Podle reportéra BBC se musel podívat do školních záznamů. "Pro nás to jsou prostě děti," pronesl při listování papíry.
Jeho slova o poklidném soužití potvrzuje i sedlák Nusret Delič z přilehlé obce Sevarlija. Ten je bývalým muslimským uprchlíkem, jedním z těch, kteří se vrátili do svých domovů na území Republiky srbské.Většinou se jako Delič živí farmařením. Mléko prodávají do Republiky srbské, plodiny pak do celé Bosny a Hercegoviny.
Reportáž: Bosenští uprchlíci začínají od nuly. I s českou pomocí
"Městečko i přilehlá vesnice jsou v celé Bosně raritou. Zatímco v průměru se do svých domovů v Republice srbské vrátilo okolo 50 procent muslimských Bosňáků, do města a vesnice se jich vrátilo okolo 80 procent.
Už jsem si prošel tolika věcmi, tak proč bych se dnes měl ještě rozčilovat? Kdybych nevěřil, že se věci v budoucnosti zlepší, nevracel bych se sem," řekl Delič BBC.
