Drážďany - Obětí britsko-amerického zničujícího bombardování Drážďan v únoru 1945 bylo méně, než se dosud historici domnívali.
K tomuto závěru dospěla speciální komise historiků, archivářů, pamětníků i oficiálních představitelů saské metropole, která má za úkol jednou provždy ukončit dohady a vytěžování politického kapitálu z událostí roku 1945.
V první zveřejněné zprávě komise uvedla, že dospěla na základě studia archivních materiálů i výpovědí přeživších svědků k číslu 18 tisíc mrtvých. Dosavadní realistické odhady se pohybovaly mezi 25 až 40 tisíci.
Komise vznikla po volbách
Sympatizanti a apologeti nacistického režimu a v posledních letech i německá krajní pravice udávají mnohem vyšší čísla. Až 200 tisíc obětí.
Drážďanská komise vnikla poté, co se ve volbách do zemského sněmu v Sasku v roce 2004 dostala extrémně pravicová Národní strana Německa (NPD). Ta počet obětí rovněž nadsazovala a používala drážďanskou tragédii v předvolební kampani.
K zastáncům názoru o zhruba 100 tisících mrtvých patří také známý britský historik David Irving, odsouzený před třemi lety v Rakousku za popírání holocaustu.
Právě knihou o bombardování Drážďan, které označil za jeden z největších zločinů v historii lidstva, se poprvé v roce 1963 proslavil.
Oprávněnost bombardování je dodnes sporná
I seriózní historici a politici se přou o to, zda byly nálety spojenců na Drážďany v únoru 1945 dostatečně zdůvodněné a morálně ospravedlnitelné.
Podle obhájců byly Drážďany důležitým dopravním uzlem a průmyslovým centrem, které živilo nacistickou válečnou mašinérii. Podle kritiků ani jeden z těchto argumentů neplatí a z hlediska válečných cílů spojenců zničení historického města nemělo žádný smysl.
Centrum Drážďan nálety srovnalo se zemí, k devastaci přispěl i rozsáhlý požár.
Slavný drážďanský kostel Panny Marie (Frauenkirche) byl upraven do předválečné podoby a znovu otevřen v říjnu 2005.