Tripolis - Západ se v Libyi dlouho nemohl rozhodnout k akci. Odhodlal se k ní až poté, co Muammar Kaddáfí dobyl většinu měst, která předtím ovládli povstalci.
Váhání spojenců libyjskému vůdci umožnilo ponechat si kontrolu nad většinou ropných polí. A hlavně obsadit přístavy, z nichž je surovina vyvážena do Evropy.
Teď je bude libyjská opozice jen těžce získávat zpět. Scénář rozdělení země na dvě poloviny tak ani zdaleka není z kategorie utopistických.
Spojené státy a západní Evropa se v libyjském konfliktu chovají velmi pragmaticky. O černé zlato jde totiž ve válce proti režimu plukovníka Kaddáfího na prvním místě od samého začátku.
"Je pozoruhodné, že právě ty národy, které nyní zmužile bombardují Libyi, ze země stále vyvážejí ropu," upozornil v pořadu televizní stanice ZDF německý ministr pro rozvojovou pomoc Dirk Niebel.
Jeho země se při rozhodování v Radě bezpečnosti, na jejímž základě byla nad Libyí minulý pátek ustavena bezletová zóna, zdržela hlasování a vzdušných útoků spojenců se neúčastní.
Bojové operace a embargo vyhlášené mezinárodním společenstvím proti vládě v Tripolisu srazily libyjskou produkci suroviny na čtvrtinu. Ropa se dnes vyváží jen z terminálů na východě země kontrolovaném povstalci.
Největší zásoby v Africe
Kaddáfího jednotky postupně ovládly přístav Zavíja s terminálem o denní kapacitě 200 000 barelů ropy, Sider, ze kterého před započetím konfliktu odcházelo téměř půl milionu barelů denně, i Rás Lanúf, kde se den co den přečerpávalo do tankerů 195 tisíc barelů suroviny.
Povstalcům se na druhé straně nepodařilo dobýt ropná pole v okolí zálivu Velká Syrta. V současnosti mají pod kontrolou jen terminál Tobrúk a naleziště Sarír a Misla ležící asi pět set kilometrů na jihovýchod od jejich hlavní bašty, přístavu Benghází. Kaddáfí tak má stále v rukou čtyři pětiny libyjských zásob.
Ty odhaduje Mezinárodní agentura pro energii (IEA) na 41,5 miliard barelů. Jsou největší na černém kontinentu. Libye těžila před válkou 1,6 milionu barelů suroviny denně.
Ropu vyvážela především do Evropy: čtvrtina exportu končila v Itálii, dalších čtrnáct procent v Německu, deset procent ve Francii a devět procent ve Španělsku.
Zeměmi, které minulý pátek nejhlasitěji volaly po zřízení bezletové zóny nad Libyí, byly ale evropské mocnosti Francie a Británie.
Začnu ropu prodávat Číně
Kaddáfí okamžitě po zahájení vzdušné operace spojenců namířené proti jeho jednotkám Západu pohrozil, že v případě svého vítězství zruší stávající kontrakty a začne ropu prodávat "spřáteleným zemím", jako je Čína, Indie či Brazílie, které se do libyjského konfliktu zatím nijak nevměšují.
To sice zatím vzhledem ke zbrojnímu a ekonomickému embargu uvalenému na Libyi nehrozí, nikdo ale nemůže předpovědět, jaký bude mít válka proti plukovníkově režimu konec.
Již pouhý milion barelů libyjské ropy, o který se v březnu snížily dodávky do Evropy, dokázalo vyhnat cenu směsné ropy Brent na dvouapůlleté maximum. Surovina z Libye je nejenom kvalitní, nýbrž na rozdíl od té nigerijské či angolské leží nedaleko od evropských břehů.
Jedním z prvních kroků, které Kaddáfí po převratu z roku 1969 udělal, bylo, že se zmocnil produkce ropy.
Ceny černého zlata si jsou dobře vědomi i libyjští povstalci. Poté, co Rada bezpečnosti na základě rezoluce z 19. března nechala zmrazit aktiva libyjské centrální banky i státního ropného koncernu LNO, vytvořili v Benghází nejenom vlastní bankovní ústav, nýbrž také společnost zabývající se těžbou a vývozem ropy.
Slepá ulička, do níž konflikt v Libyi čím dál více zabředá, tak může vyústit v rozdělení země na východní a západní část podél linie probíhající západně od Benghází. Na té nyní ustrnula válečná fronta.
