Londýn - Jedno procento nejbohatších lidí bude v roce 2030 kontrolovat dvě třetiny světového bohatství. Vyplývá to z analýzy, kterou si nechala vypracovat knihovna britské Dolní sněmovny.
Její autoři varují, že pokud bude pokračovat současný vývoj, kdy se bohatství čím dál více akumuluje v rukou těch nejmajetnějších, vyvolá to ve společnosti napětí. Frustrace a zloba se budou hromadit zejména u nejchudších vrstev.
Nastolený trend se přitom prohlubuje od celosvětové finanční krize z let 2007-2008, uvedl server The Guardian.
Počínaje rokem 2008 se hodnota majetku jednoho procenta nejbohatších osob každým rokem zvyšovala o šest procent. Zatímco u zbytku světové populace to byly pouze tři procenta.
Bohatí mohou koncentrovat nejen bohatství, ale i moc
Znamená to, že ti nejbohatší budou v roce 2030 mít ve svých rukou majetek v hodnotě 305 bilionů dolarů (více než šest biliard korun). Nyní vlastní necelou polovinu, zhruba 140 bilionů dolarů (téměř tři biliardy korun).
Koncentrace majetku v rukou horního jednoho procenta je podle analýzy důsledkem několika faktorů, například vysoce rozdílných příjmů nebo nesrovnatelně lepších možností uspořit peníze na straně těch nejbohatších. Mnoho výhod získali bohatí i díky tomu, že mohli ve velkém investovat.
Průzkum agentury Opinium navíc poukazuje na to, že obavy ohledně koncentrace bohatství v rukou několika vyvolených ve společnosti existují už nyní. Více než jedna třetina dotazovaných se obává, že extrémně bohatí lidé budou nabývat na politické moci a že společenská nerovnost povede i k nárůstu korupce.
Zlomový bod
Zadavatel průzkumu, poslanec Liam Byrne, se přitom domnívá, že globální nerovnost se dostala do "zlomového bodu".
Britský labourista před časem pomáhal organizovat konferenci OECD o tzv. inkluzivním růstu, který usiluje o vytvoření rovnocenných podmínek a zapojení všech segmentů společnosti do ekonomického růstu. Tím chce bojovat například proti chudobě.
"Pokud nic nepodnikneme a nezměníme pravidla toho, jak funguje naše ekonomika, odsoudíme sami sebe k budoucnosti, která bude znamenat zásadní nerovnost jednou provždy," citovala Byrneho agentura Reuters. "Je to špatné z morálního hlediska. A z ekonomického hlediska to představuje katastrofu, neboť hrozí exploze nestability, korupce a chudoby."
O něco méně dramatičtěji vidí situaci poslanec za britské vládní konzervativce George Freeman.
"Zatímco lidstvo nikdy nezažilo takovou nerovnost v příjmech, je také pravdou, že nikdy nezažilo tak rychlý nárůst životního standardu," upozorňuje Freeman. "Po celém světě jsou dnes lidé vytrhováni z bídy nevídaným tempem. Výjimečná koncentrace bohatství však představuje vážnou výzvu."
Britští poslanci se zároveň obrací na představitele nejrozvinutějších zemí světa G20, kteří se v listopadu sejdou na summitu v Buenos Aires. Žádají, aby podnikli zásadní kroky, které pomohou navýšit příjmy méně majetných lidí.
42 nejbohatších
K podobným závěrům jako Britové dospěla také mezinárodní charitativní organizace Oxfam, podle níž 82 procent bohatství vyprodukovaného loni ve světě, skončilo v kapsách jednoho procenta nejbohatších.
Mezi příčinami narůstající nerovnosti uvádí Oxfam daňové úniky, snižování nákladů práce a omezování zaměstnaneckých práv.
Podle organizace v tuto chvíli kontroluje 42 nejbohatších lidí na zeměkouli stejný majetek jako polovina nejchudších lidí na z celého světa.
"Ať se na to podíváte, z jakého úhlu chcete, jedná se o nepřijatelnou úroveň sociální nerovnosti," citovala v lednu BBC výkonného ředitele Oxfamu Marka Goldringa.
Ten ale dodává, že tvorbu podobných statistik, jaké sestavuje Oxfam, ztěžuje řada okolností. Nejbohatší lidé se mnohdy snaží zatajit údaje o svém majetku a v řadě nejchudších zemí světa tamní vlády potřebná data vůbec neshromažďují.
S názory Oxfamu ovšem nesouhlasí některé neoliberální think-tanky, jako je kupříkladu Ústav pro ekonomické záležitosti, sídlící v Londýně, podle něhož je tato organizace "posedlá bohatými lidmi".
"Vyšší zdanění a redistribuce zdrojů chudým nepomohou," tvrdí generální ředitel institutu Mark Littlewood. "Bohatí lidé jsou také vysoce zdanění. Tím, že snížíme jejich bohatství, nezaručíme jiný způsob přerozdělování."
S tím souhlasí šéf výzkumného týmu Institutu Adama Smithe Sam Dimitriu, podle kterého se globální nerovnost v uplynulých několika desetiletích naopak snížila.
"Když Čína, Indie a Vietnam přijaly neoliberální reformy, snížily regulaci a povzbudily hospodářskou soutěž, nejchudším lidem zeměkoule se masivně zvedly příjmy," uvedl Dimitriu.
