Sovětská raketa Korabl-Sputnik 2 odstartovala směrem k oběžné dráze 19. srpna 1960. O den později se zapsala do dějin. Na palubě byli Strelka a Belka, první živí tvorové, kteří přežili návrat z vesmíru.

Vybraná zvířata musela splňovat několik požadavků. Jedním z nich bylo, že nešlo o domácí mazlíčky, ale o psy, kteří jsou zvyklí přežívat v extrémnějších podmínkách. Psi, kteří se dostali do tréninku na budoucí kosmonauty, proto pocházeli z ulice.

"Vyvstala otázka, jak je chytit. Došlo na bizarní scény, kdy členové vesmírného programu honili po moskevských ulicích vhodné psy a přesvědčovali je, aby se nechali chytit," popisuje kurátor londýnského vědeckého muzea Doug Millard britské stanici BBC. "Chtěli, aby byli psi zdraví, a tak se k nim nemohli špatně chovat," dodává ilustrátorka dětských knih o psech ve vesmíru Vix Southgateová.

"Ulovení" psi poté procházeli přísným tréninkem, kdy je vědci například zavírali do stále menších beden, aby si zvykli na stísněný prostor. Museli umět dlouho sedět v klidu na místě, protože při letu byli připoutáni. Zkoušeli si také letecké simulátory a nosili na sobě vesmírné obleky včetně helmy, aby si na vybavení zvykli.

Vhodnější byly kvůli klidnější povaze a menšímu vzrůstu feny, píše časopis Wired. Ze psů, kteří se výcviku zúčastnili, byly nakonec do programu Korabl-Sputnik 2 vybrány právě dvě feny - bílá Strelka s hnědými fleky a čistě bílá Belka. Obě vážily do šesti kilogramů a nebyly v kohoutku vyšší než 35 centimetrů.

Každá fenka poté dostala jinou barvu vesmírného obleku - jedna měla červenou a druhá zelenou. Spolu s nimi podniklo cestu na oběžnou dráhu i 42 myší, dvě krysy, šedý králík, pár květin a octomilky. Dění na palubě sledovala kamera. 

Z tuláků psími celebritami

"Odpálení rakety proběhlo v pořádku a všechna zdravotní data, která přicházela ze skafandrů, byla v pořádku a v normálu," vypráví Southgateová, co se po vzletu rakety dělo. "Jenže od chvíle, kdy se psi dostali na oběžnou dráhu, se ani jeden z nich nepohnul," dodává. To se změnilo až při čtvrtém obletu Země, kdy Belka začala zvracet a oba psi se opět rozhýbali.

"Na videu z kabiny je vidět, že se pohybovali a štěkali, a zdravotní data ukázala, že byli klidní a nepříliš vystresovaní," dodává Southgateová.

Když loď dokončila svou cestu, vrátila se zpátky na Zemi. Poté vědci kapsli se zvířaty otevřeli a vyprostili zdravé psy z jejich helem a bezpečnostních pásů. Na záznamu, který zachytil opětovné shledání psů s lidmi, je vidět, že zvířata vypadají v pořádku a nadšeně vědce vítají.

To, co následovalo, je srovnatelné se životem hollywoodských hvězd. Belka a Strelka se objevovaly v novinách a jako hosty je zvali moderátoři televizních show. "Jejich sláva se rozšířila po světě - byly na známkách, pohledech, naprosto všude. Šlo o fenomén," líčí Southgateová. 

Související

Lajku vybrali Rusové na vesmírný let bez návratu, protože byla hezká. Od startu uplynulo 60 let

Jejich obliba a průlom, ke kterému díky misi došlo, se projevily také v osnovách sovětských škol. Podle britského deníku The Guardian se žáci nově učili, jak se chovat k pouličním psům. Zároveň se zdvojnásobila cena psů od rodičů různých ras.

O Belce a Strelce vzniklo i několik knih a v roce 2010 ruský animovaný film. Jejich příběh si mohou lidé připomínat dodnes v Muzeu kosmonautiky v Moskvě, kde jsou vycpané vedle kapsle, ve které se do vesmíru podívaly.

Štěně, které zastavilo válku

Tím ale příběh psích kosmonautů nekončí. Později se do Bílého domu dostalo jedno ze Strelčiných štěňat.

Když se ve Vídni setkali zástupci dvou mocností soupeřících ve studené válce, americký prezident John F. Kennedy a sovětský vůdce Nikita Chruščov, zavedla americká první dáma Jackie Kennedyová řeč na vesmírné psy. Chruščov se zmínil, že Strelka měla štěňata, a ona odvětila, že jí musí jedno poslat, vysvětluje pro BBC historik z amerického Muzea prezidentských domácích mazlíčků Andrew Hager.

"O několik týdnů později se jedno ze štěňat objevilo u Bílého domu s malým ruským pasem," doplňuje historik. Pushinku, jak se štěně podle pasu, který můžete vidět v přiloženém tweetu, jmenovalo, následně zkoumal federální úřad FBI. Američané se báli, že by mohlo mít odposlouchávací zařízení. Když žádné nenašli, nastěhovala se Pushinka k rodině amerického prezidenta.

Fenka, které domácky říkali Fluff, měla následně štěňata s druhým prezidentským psem Charliem. "Rád si to představuji jako romanci za studené války," říká Hager.

Podle historika byl dárek v podobě potomka vesmírného psa důležitým diplomatickým krokem, který podle něj pomohl předejít další světové válce a vybombardování Moskvy. K tomu se schylovalo kvůli karibské krizi, kdy Sověti umístili na Kubu jaderné rakety. 

Po zastřelení Kennedyho změnila Pushinka majitele a zůstala u místního zahradníka. Později měla ještě jeden vrh štěňat, Hagerovi se ovšem nepodařilo vypátrat, jaký je potkal osud. "Je možné, že máme ve Spojených státech stále potomky ruských vesmírných psů," říká.

Od Lajky ke Gagarinovi

S posíláním psů do vesmíru začal Sovětský svaz už v 50. letech minulého století. Nejznámější psí kosmonautkou je dodnes Lajka, která se v roce 1957 stala vůbec prvním živým tvorem ve vesmíru. Kvůli přehřátí a panice však fena nepřežila déle než sedm hodin, odhalily v roce 2002 do té doby utajované dokumenty. Vláda přitom dlouho tvrdila, že Lajka přežila celý týden.

Celkově vyslal Sovětský svaz do vesmíru 50 psích misí, poslední v roce 1966. V té době do vesmíru létali už i lidé.

První člověk se tam podíval jen osm měsíců poté, co se z oběžné dráhy vrátily Belka se Strelkou. Jurij Gagarin se poté v žertu podle amerického deníku New York Times ptal, zda je "prvním člověkem ve vesmíru, nebo posledním psem".

Video: Cvičení psů na rozpoznávání nemoci covid-19

1:24

Cvičení psů na rozpoznání covidu-19 | Video: Reuters