Na mušce měl mešity a také zcela konkrétního člověka - belgického virologa Marca Van Ransta, hlavní tvář proticovidových opatření.
Policie Van Ransta odvezla na neznámé místo, kde zůstal do 20. června, kdy se našlo Coningsovo tělo. Belgičan, přezdívaný "Rambo", se po nezdaru svojí mise zastřelil. V exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz hovoří Marc Van Ranst o pěti týdnech v utajení a vysvětluje, proč si extremista Conings vybral právě jeho.
Musel jste se téměř pět týdnů skrývat. Kdo vás jako první kontaktoval s tím, že vám hrozí nebezpečí?
Zavolal mi starosta Willebroeku, města, kde bydlím. Bylo to ráno 18. května. Řekl mi, že u mě za dvacet minut zastaví policie a odveze mě do bezpečí. Cestou naberou moji ženu Ernu v nemocnici, kde pracuje, a mého syna Mila, je mu dvanáct, vyzvednou ve škole. A že se víc dozvím od nich.
Co vám řekla policie, když vás nabrali?
Ukázali mi fotku Jürgena Coningse. Matně jsem si vybavil, že mi na sítích vyhrožuje smrtí. Dělo se to už několik měsíců, ale nebylo to nic konkrétního, tak jsem tomu nepřikládal důležitost. Policie mi řekla, že Conings byl u mého domu den předtím a prohlížel si okolí. Možná na mě čekal, ale něco ho vyrušilo. V té době už policie věděla, že Conings má s sebou těžké zbraně, včetně několika raketometů, protitankových střel a spousty munice.
Jaká byla vaše první reakce?
Nebyl to úplný šok. Tou dobou jsme už přes půl roku žili pod ochranou kvůli výhrůžkám smrtí. Policie patrolovala naši čtvrť i v noci, a když jsem se přesouval na nějaké veřejné místo přednášet, speciální agenti ho nejdřív prošli, jestli je bezpečné. Policejní ochranu po mně dostali další tři virologové.
Proč si Jürgen Conings vybral právě vás?
Byl členem extrémně pravicové strany Vlaams Belang (Vlámský zájem). Jsme malá země, její příznivci mě znají a nemají mě rádi. Není to ale žádná novinka, je to mezi námi už dvacetiletý vztah - veřejně Vlaams Belang kritizuji, na univerzitě jsem byl jedním ze studentských lídrů a držel jsem je mimo školu. A najednou, když propukla pandemie, jsem byl pětkrát denně v televizi, moje popularita rostla. Stal jsem se veřejnou tváří restrikcí, jsem podepsaný pod prvním lockdownem. Šel jsem proti zájmu této strany, protože mezi jejich členy a sympatizanty je hodně odpůrců očkování, jako byl i Conings.
Po práci Netflix
Být pět týdnů na utajovaném místě je docela extrémní zkušenost pro rodinu. Jak jste to prožíval?
Deptalo mě, že do toho byla vtažená moje rodina. Všechny výhrůžky dosud vynechávaly moji ženu a syna, ačkoli věděli, kdo jsou a co dělají. Erna a Milo ale naštěstí zůstali v úkrytu jen první dva týdny. Pak manželka mohla do práce a syn do školy, samozřejmě pod dohledem policie.
Byl jste po celou dobu v úkrytu v Belgii?
Můžu říct, že jsem byl celou dobu na území Belgie a vystřídal jsem za těch pět týdnů čtyři různé příbytky. Nic bližšího říct nemůžu.
Měl jste strach o svůj život nebo o život vaší ženy a syna?
Jste na utajovaném místě a dům nepřetržitě hlídají těžce ozbrojení členové speciálních jednotek. Na telefony, iPady a počítače nám byly naistalovány speciální štíty, abychom nebyli vystopovatelní podle IP adres - aby hlásily třeba, že jsme v Portugalsku. Tyhle štíty se každý den měnily a měnili jsme i adresu. Je nemožné, aby v takovém místě k něčemu došlo, takže jsme se cítili bezpečně. Já jsem mohl i relativně normálně pracovat, byť na dálku, a syn se mohl první dva týdny připojit k vyučování online. Vlastně bych to celé přirovnal ke špatné dovolené.
Špatné dovolené?
Zaplatíte za hotel neznámo kde a počasí venku je tak příšerné, že jste celou dobu zavření na pokoji. Moje žena a syn mohli jít několikrát denně na krátkou procházku, samozřejmě za doprovodu policie a odstřelovačů, ale mohli. Já ne. Musel jsem zůstat uvnitř celou dobu.
Kdo je Marc Van Ranst?
Šestapadesátiletý belgický virolog, jedna z hlavních tváří odpovědi země na pandemii nového koronaviru. Působí v Rega institutu pro lékařský výzkum v belgické Lovani a přednáší mikrobiologii mimo jiné na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Často vystupuje v médiích a covid z něj udělal belgickou celebritu. Dokonce o něm vznikla oslavná píseň a má i svůj znak ve znakové řeči ("V" palcem a ukazováčkem na znamení véčkových svetrů, které často nosí). V roce 2021 se musel několik týdnů skrývat, protože mu belgický profesionální voják a antivaxer Jürgen Conings vyhrožoval zabitím.
Jak jste trávili chvíle mimo práci?
Na Netflixu. A hrál jsem se synem hry, digitální i stolní. Tohle bylo na té zkušenosti skvělé, v běžném shonu bych na to neměl čas. A Milo hrál fotbal se členy speciálních jednotek na chodbě.
Měl jste nějaký rituál, který vás držel psychicky v pohodě?
Docela dlouho jsem žil v přesvědčení, že Coningse zítra najdou. A když ne zítra, tak pozítří. Když se překulil první měsíc, řekl jsem si: aha, možná to tak brzy nebude. Tehdy jsem se rozhodl, že musím udělat několik změn. Na univerzitě se začalo blížit zkouškové období, bylo mě potřeba. Tak jsem tam vyrazil. S celou kohortou profesionálů, ve dvou neprůstřelných autech, s týmem, který nejdříve celý prostor pročesal. Bylo to logisticky náročné, muselo to stát veřejnou kasu majlant, ale musíte nějak žít. Tahle napojení na můj dosavadní život mi pomáhala.
Útočí na mě pořád
Poté co bylo nalezeno Coningsovo tělo, jste se mohl vrátit domů. Musíte stále dodržovat nějaká bezpečnostní omezení?
Z vlastního rozhodnutí se nijak neomezuji, odmítl jsem osobní stráže. Vrátili jsme se do režimu před odchodem do úkrytu - naši čtvrť patroluje policie, a když se přesouvám, specialisté musí prohlédnout cílové místo.
V Bruselu pravidelně každou neděli demonstruje několik tisíc lidí proti restrikcím kvůli covidu. Může mezi nimi být nový Conings?
Je to možné. Tahle scéna mě obtěžuje neustále. Nejenom v momentě, kdy jsem usiloval o tvrdý lockdown. Útočí na mě i teď, kdy jsem jako první řekl, že je na čase začít uvažovat o omikronu jako o chřipce, pokud jde o závažnost průběhu nemoci a dopadu na společnost.
Belgie má vysokou proočkovanost proti covidu, 78 procent veškeré populace. Jak si vysvětlujete, že jsou přesto demonstrace proti restrikcím tak početné?
Je to malá skupinka, zároveň ale hlasitá a podporovaná belgickou extrémní pravicí. Strana Vlaams Belang, kterou ve Flandrech pravidelně volí 25 procent lidí, pořád mluví o svobodě a stát považuje za jejího utlačovatele. Poukazováním na covid jako smyšlenou věc, jako na další nástroj kontroly a omezování svobody lidí přibírá nové členy.
Jaký je obecně vztah Belgičanů k očkování?
Belgie je spolu s Finskem na čele Evropy, pokud jde o rozsah očkování dětí. Nejde přitom o povinnou vakcinaci. Belgičané tomuto způsobu ochrany zdraví věří. Procento proočkovanosti mě proto nepřekvapuje. Antivaxerská scéna v Belgii byla vždycky slabší než v sousední Francii nebo Nizozemsku.
Proč tomu tak je?
V malé zemi jako Belgie pořád můžete udržet docela homogenní vzkaz veřejnosti. Ve velkých zemích, ve Francii nebo Německu, to možné není. Belgie také nemá klasický silný bulvární deník, který by publikoval senzační nebo lživé zprávy o očkování, aby si zvýšil čtenost. Ve Flandrech je navíc silná relativně nová vlámská televize a s jejím nástupem se Vlámové přestali dívat na nizozemské kanály, které byly vůči alternativám ve věcech zdraví vždycky otevřenější. A my virologové jsme velmi aktivní. Jakmile se objeví opačný názor, třeba že očkování je k ničemu, tak já a moji kolegové Emmanuel André a Pierre Van Damme po tom jdeme a korigujeme fakta.
Vykladač pandemie
V belgických médiích vystupujete téměř výhradně vy a váš kolega Emmanuel André. Čím to je? Uzavřeli jste dohodu s médii, že vy dva budete exkluzivními vykladači pandemie?
Ne, žádná dohoda neexistuje. Bylo by to neetické a média by na to nepřistoupila.
Tahle pandemie je ale tak velká, že na začátku, když jsem pochopili její rozměr, jsem řekl Emmanuelovi: pojďme být novinářům k dispozici, abychom měli fakta o covidu v médiích alespoň trochu pod kontrolou. Ty si vezmeš frankofonní část země, já vlámskou. A to se stalo, proto vidíte nás dva.
Co znamená být k dispozici médiím z vašeho pohledu?
Že člověk musí znát zákon uzávěrky. Mnozí moji kolegové vědci často volajícímu novinářovi řeknou: zavolejte mi v osm večer, zítra, za týden. Já vím, že to takhle nefunguje. Během dne je několik deadlinů a vy je musíte respektovat, abyste sdělili, co potřebujete sdělit, a dostali vzkaz k divákům, posluchačům. V mém případě novináři už pětadvacet let vědí, že mi mohou zavolat a já se jim vždycky ozvu zpátky. Vrací se pak ke mně, když objeví nějakou novou informaci o covidu, a takhle se daří držet ty největší hoaxy mimo informační mainstream.
Kolik času věnujete komunikaci s novináři?
Několik hodin každý den. Naučil jsem se ale být efektivní, mám pod sebou laboratoř. Místo tiskové zprávy, kterou by někdo musel napsat a já zkontrolovat, dávám sám základní data na Twitter a na Facebook.
Belgii silně postihla první vlna covidu-19 na jaře 2020, kdy zaznamenala jedno z nejvyšších nadúmrtí (odchylka počtu zemřelých oproti dlouhodobému průměru za určitý čas) v Evropě na počet obyvatel. Teď to vypadá, že je situace pod kontrolou. Co se změnilo?
V první vlně covidu jsme trpěli hlavně na to, že jsme měli (kvůli složitému federálnímu systému Belgie, pozn. red.) osm ministrů zdravotnictví. Napůl žertem jsem tehdy prohlásil, že sami ministři by nebyli schopní vyjmenovat zbývajících sedm. Chytla se toho média a ukázalo se, že opravdu nevěděli. V téhle konstelaci bylo skoro nemožné dostat rychle nějakou informaci tam, kam bylo potřeba. Bohužel jsme ztratili čas a v důsledku toho tehdy v domovech pro seniory zemřely tisíce lidí.
Osm ministrů zdravotnictví má Belgie pořád. Proč je to teď víc pod kontrolou?
Ta mašina je lépe promazaná. Nový federální ministr zdravotnictví je mimořádně kompetentní, ve Franku Vandenbrouckeovi jsme získali de facto extra virologa a vzdálenost mezi námi je krátká. Jen za dnešek jsme si už čtyřikrát volali. Mezi mnou a premiérem také bylo dřív několik pater dalších lidí a nikdy jsem se k němu nedostal včas. Teď mi stačí vytočit číslo a předseda vlády Alexander De Croo za pět minut volá zpátky.
Česko by mělo mít povinné očkování
Belgický parlament začal projednávat povinné očkování proti covidu. Jste pro?
Nemám v tom úplně jasno. Teď, když je přes 90 procent rizikových skupin Belgičanů očkovaných, je dodatečný přínos povinné vakcinace relativně malý. Pro antivaxerskou komunitu by to byl naopak ten největší dárek, protože od začátku tvrdila, že "systém", stát, vás nakonec stejně donutí dát se očkovat. Negativní dopad povinné vakcinace by mohl převážit nad jejím přínosem.
V jakém smyslu přesně, když je scéna odpůrců očkování v Belgii malá, jak jste sám řekl?
Ano a já ji chci i nadále udržet malou. Kdyby získala na síle, mohlo by to mít dopad i na očkování dětí. Povinná vakcinace u dětí platí ve všech částech Belgie jen u dětské obrny. Ostatní běžné dětské vakcíny, jako proti zarděnkám, spalničkám nebo příušnicím, jsou ve frankofonní části země povinné, ve Flandrech ale jen důrazně doporučované. Přesto se poměrně hodně očkuje. A byla by fatální chyba, kdyby odpor vůči covidové vakcíně odskákalo očkování proti těmhle nebezpečným dětským onemocněním. Jaký je teď stupeň proočkovanosti v Česku?
Necelých 63 procent populace má ukončené očkování.
V tom případě bych v Česku propagoval povinné očkování proti covidu, protože přínos u vás jasně převažuje nad negativy. V Belgii si tím nejsem jistý.
