Washington - Hodiny ukazovaly krátce po páté ráno, když trojice policistů ve městě Milwaukee ve Wisconsinu vpadla do domu dvaadvacetiletého Adama Trammella. Policisté našli mladého muže v koupelně. Nahý a zmatený stál ve vaně.
Tehdy loni v květnu na tísňovou linku zavolala jeho sousedka. Adama, který trpěl schizofrenií, zrovna popadl záchvat, což v případě jeho diagnózy nebylo nic neobvyklého. Sousedka v telefonu uvedla, že muže zahlédla nahého na chodbě, jak mluví o ďáblovi.
Adam nebyl ozbrojený ani se nechoval násilnicky. Jenže neuposlechl policii, když ho žádala, aby vystoupil z vany. Policisté na mladíka vytáhli tasery, které použili celkem patnáctkrát. Muž se v důsledku elektrošoků začal ve vaně svíjet a křičet. O chvíli později zemřel.
Mladík je jen jedním z řady postižených nebo psychicky nemocných, kteří zemřeli při zásahu policie. Policisté v USA podle statistik každoročně zastřelí stovky lidí s postižením. Za nejasných okolností umírají i lidé tmavé pleti.
Letos nejméně 136 mrtvých
Podle údajů listu The Washington Post a analýz lokálních médií v amerických státech policisté letos zabili nejméně 136 lidí s mentálním nebo fyzickým postižením. Ve skutečnosti to může být ještě více.
Zpravodajská stanice BBC, která o tomto problému přinesla rozsáhlý materiál, píše, že v dalších stovkách případů se nepovedlo prokázat, jestli zabitá osoba skutečně trpěla nějakou formou postižení. Některé případy se pak podle BBC možná ani nepodařilo dohledat.
Přesné údaje je složité sehnat. Americké státy si žádné společné statistiky nevedou. Novináři a další, kteří se o tyto případy zajímají, se tak musí spoléhat na místní zdroje v jednotlivých státech. V roce 2016 například americká nezisková organizace Nadace rodiny Rudermanových odhadovala, že třetina až polovina lidí, které policie v USA zabije, trpí zdravotním postižením.
"Nepředstavoval žádné nebezpečí"
Incident, při kterém Adam zemřel, zachytily policejní kamery. Jeho matka Kathleen Trammellová se na to dokázala podívat jen stěží.
"Byl prostě ve svém domě, neprocházel se někde po ulicích, neměl žádnou zbraň. Neměl na sobě dokonce žádné oblečení, byl ve sprše. Kde bylo to bezprostřední nebezpečí? Nikde žádné nebylo. Tohle si opravdu nezasloužil," říká žena v slzách.
Stanice BBC přinesla další dva příběhy velmi podobné tomu Adamovu. Mezi nimi i ten šestadvacetiletého Ethana Saylora, který se narodil s Downovým syndromem. V únoru 2013 vešel do sálu kina v Marylandu bez vstupenky. Přivolaná policie, které pomatený muž tvrdil, že je agent zpravodajské služby CIA, ho v poutech vyvedla ven a hrozila mu zbraněmi. O několik minut později se Ethan sesunul k zemi a přestal dýchat. Pitva ukázala, že zemřel na následky zadušení.
O život přišel i pětatřicetiletý Magdiel Sanchez z města Oklahoma city. Před jeho dům přijela policie, která se mylně domnívala, že má u sebe zbraň a řvala na něj, aby ji odložil. Nakonec ho zastřelila. Magdiel byl přitom hluchý a příkazy slyšet nemohl.
The @BBCNorthAmerica investigation “Don’t Shoot, I’m Disabled” releases today. Here’s why you should check it out:https://t.co/Rg9CwWj7fT
— BBC North America (@BBCNorthAmerica) October 4, 2018
"Poznal nás, měli jsme uniformy"
Ani v jednom z trojice případů nebylo s žádným policistou zahájeno soudní řízení. Policie své chování hájí a tvrdí, že by stačilo, kdyby se muži řídili jejich instrukcemi. Často argumentují také tím, že o nemoci dotyčných lidí nevěděli.
"Nikdo nepopírá to, že sousedi křičeli, že (Magdiel Sanchez) neslyší. Ale poznal, že jsme policisté. Proto také nosíme uniformy, aby to bylo jasné," hájil práci policistů William Citty, policejní šerif v Oklahoma City.
"Nedělali to proto, že chtěli Adamovi ublížit. Je to přesně naopak, rozumíme si? Chtěli mu pomoct z té situace," je přesvědčený americký prokurátor John Chisholm, podle nějž Adam nezemřel na následky elektrošoků.
Jenže postižení lidé nemusí danou situaci umět rozpoznat. "Když se setkají s policistou, je to pro ně děsivá situace. Sami sebe se možná ptají, kdo je ta osoba se zbraní?" vysvětluje pro BBC Candace Colemanová, která se v americké organizaci Access Living soustředí na pomoc postiženým lidem, zejména těm s autismem a schizofrenií.
Stejně tak je podle Colemanové může rozhodit, když na ně někdo začne sahat nebo jim říká, aby zůstali na místě a nehýbali se. "Když na něco takového nejsem zvyklý, odpovím na to vzdorem," přibližuje přemýšlení postižených lidí Colemanová.
S tím souhlasí i otec zesnulého Adama Trammella. "Byly chvíle, kdy jste se Adama nemohl dotknout. Někdy se hodně uzavřel do sebe nebo byl naopak rozrušený. Věděl jsem, že v takových situacích se musím držet v pozadí a nechat ho mluvit. Kdybych za ním šel, využil autority otce a řekl mu: 'Musíš udělat tohle,' to by prostě nefungovalo," vysvětluje Larry Trammell.
