Jak jste vnímal spor tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana s iráckou vládou, zda se turecká armáda může, či nemůže zúčastnit dobývání Mosulu? Irácký premiér Abádí účast Turků v operaci odmítl, načež mu Erdogan vzkázal, že jako níže postavený politik nemůže dávat rozkazy jemu – prezidentovi. O co vlastně Erdoganovi v Mosulu jde?
Tomáš Laně: Bral bych to jako Erdoganovu prostořekost. Diplomatický jazyk není jeho styl. U svých voličů ale získává body právě tím, že ze sebe dělá významného politika, který si může dovolit mluvit povýšeně s partnery z jiných zemí.
Erdoganovým příznivcům to pak dává pocit, že jejich země je důležitá a veliká.
Asi to nejsou jediné Erdoganovy motivy k takovému "tvrzení muziky" v už tak dost výbušném regionu.
Samozřejmě že ne. Jeho slovník vyplývá z ambicí oživit slávu někdejší Osmanské říše, jejíž součástí byl Mosul, stejně jako dnešní Irák, který byl tehdy rozdělen na provincie Mosul, Bagdád a Basru.
Erdogan se těmito ambicemi ani netají. Po neúspěšném armádním puči se stal neomezeným vládcem Turecka. Takže i z toho pramení jeho neomalená vyjádření na adresu jiných státníků. Erdogan mimochodem neumí žádný cizí jazyk, takže státníci nemusejí vždy jeho neomalenost v překladu vnímat tak, jak by možná měli.
Blog Tomáše Laně
Turkolog, překladatel a bývalý diplomat Tomáš Laně má na Aktuálně.cz svůj blog. Komentuje v něm dění v Turecku, zahraniční události i to, co se odehrává na domácí scéně.
Uvědomme si navíc, že v Mosulu žije mix národností: Arabové, Turkmeni a Kurdové. Turecko si proto vždy činilo – a znovu činí i teď – na Mosul nárok.
Turecká touha
Opravdu je to tak, že Erdogan by si od Iráku Mosul rád "odloupl"?
Mosul je bohatý na ropu, takže by si ho Erdogan podle mě opravdu rád "odloupl". Staví to však tak, že v Mosulu žije velká turecká a kurdská menšina a že je třeba znovu řešit otázku tohoto regionu, který byl po rozpadu Osmanské říše okupován Brity a Společnost národů ho později přisoudila Iráku.
Turecko se s tím muselo smířit za desetiprocentní podíl na výnosech z mosulské ropy, který byl později změněn na jednorázové odstupné. Takže i z toho vyplývá turecký nárok na toto město, na což Erdogan samozřejmě i hraje: chce v Mosulu ochránit etnickou menšinu Turkmenů.
Tím se ovšem dostává do ostrého sporu s iráckým prezidentem, který samozřejmě trvá na celistvosti Iráku. O tom sice formálně mluví i Erdogan, avšak dobývání Mosulu mu teď dalo novou příležitost, jak oživit starou a nevyřešenou otázku kolem této oblasti z třicátých let minulého století.
A znovu připomínám: v této oblasti jsou bohatá ropná naleziště a jedná se také o strategicky důležitou oblast (turecká armáda vycvičila 3000 sunnitů a nakonec se i zapojila do pozemní a vzdušné operace v Mosulu – pozn. red.).
Mosul podle všeho – i s přispěním Turků – padne. Jaké by pak mohl Erdogan vznést požadavky?
Určitě bude minimálně usilovat o slovo při budoucím uspořádání Mosulu. Půjde až tam, kam ho při vyjednávání pustí.
Američané od toho dávají – alespoň zatím – ruce pryč s odkazem na to, že vše záleží na iráckém kabinetu. A je prý tedy i na něm, koho si pustí do koalice boje proti Islámskému státu.
Ve hře je i rozpad Iráku
To mi ovšem popisujete dost výbušný scénář...
Samozřejmě. Turecké postoje či nároky může zmírnit jen tlak Američanů, aby se Ankara nesnažila udělat z Mosulu druhý alexandrettský sandžak – tedy oblast, která byla v roce 1939 jako součást francouzského mandátního území Sýrie na základě plebiscitu připojena k Turecku, protože tam žijí Turci.
To ovšem proběhlo za souhlasu Francie a stále je to předmětem sporu mezi Sýrií a Tureckem. Zatímco na ropu bohatého Mosulu se Británie, potažmo Irák nevzdaly.
S podobnou kartou hraje mimochodem i ruský prezident Vladimir Putin, který prohlašuje, že Kreml musí chránit zájmy ruských menšin v zemích bývalého Sovětského svazu. Na východní Ukrajině či v Pobaltí, například.
Stejně tak i Turecko se už dlouho a všude považuje za ochránce tureckých menšin. Mimochodem – i krymských Tatarů na Krymu, což je jeden z neuralgických bodu sbližování Turecka s Ruskem. Mluvím tu nejen o nebezpečných ambicích Turecka, ale také o sunnitsko-šíitském konfliktu (Turci jsou sunnité, zatímco Irák je konfesně smíšený s převahou šíítů – pozn. red.).
Experti nepochybují o porážce Islámského státu. Obávají se ale, co bude potom. Jsou jejich varování namístě?
Islámský stát bude nepochybně teritoriálně poražen. To ale ještě neznamená jeho ideologickou porážku.
Islamisté se mohou rozptýlit... a možná už to i dělají. A to pomíjím další riziko: Mosul se po porážce islamistů může stát jádrem dosti vyhroceného sporu tamních regionálních zemí. Turecko se považuje za protektora sunnitů, zatímco Írán je ochráncem šíitů. No a Irák je tím pověstným zlomovým bodem.
Varujete před rozpadem Iráku?
Pokud by Turecko své ambice dál stupňovalo, tak to celistvost Iráku ohrozit opravdu může. Mnohem horší by však byla válka mezi Tureckem a Íránem.
Sunnitsko-šíitský spor je v tomto konfliktu ten nejzásadnější. Právě on totiž rozdělil Blízký východ.
Pokračování rozhovoru ČTĚTE ZDE.
