Zápy u Prahy - V Česku chybí morální autorita. Kdyby tu byla, lidé by byli víc ochotni jeden druhému pomáhat.
"Já naštěstí bydlím od čtvrtka do neděle v Německu, takže já mám Joachima Gaucka," odpoví Michal Rybář na otázku, proč tedy pomáhá on. Hned vzápětí zmíní kromě respektovaného německého prezidenta ještě papeže Františka.
Úspěšný byznysmen a vynálezce přitom podporu těch, co tolik štěstí jako on neměli, považuje za samozřejmost. "Nedovedu pochopit lidi, kteří vydělávají více peněz a nikam nepřispívají," říká.
Jeho peníze pravidelně putují kupříkladu na účet organizace Pestrá společnost, která zajišťuje výcvik asistenčních psů pro handicapované lidi. Zadáním platebního příkazu pro něj ale "filantropie" nekončí. Naopak - vždycky chce poznat klienty, kterým jednou bude pes patřit. A sleduje i to, jaké dělají zvířata pokroky.
Pestré společnosti navíc pomáhá rozjet sociální podnikání. Hlavně díky tomu se letos dostal mezi finalisty ceny pro individuálního dárce, kterou každoročně uděluje Nadace VIA.
Mimochodem: to, co dělá, prý není žádná filantropie, ale prostě jen morální povinnost.
V suterénu bádá, v patře vyrábí a šéfuje
Michal Rybář vydělal peníze na inovativním systému, který přináší do domova to, čemu se říká tepelná pohoda.
Cena VIA BONA pro filantropy
Nadace VIA ve spolupráci s velvyslanectvím USA oceňuje každý rok jednotlivce a firmy, kteří pomáhají svému okolí. Přečtěte si inspirativní příběhy roku 2015.
Recept na bezdomovectví existuje. Našel ho muž, který říká: Stačí tisícovka a měsíc střecha zdarma
Restartovat život lze, i když je v troskách. Firma nabízí bezdomovcům v Česku roční pracovní smlouvu
Vnuk jí onemocněl leukemií, rozhodla se proto pomáhat. Za 19 let našla tisíce dárců kostní dřeně
"Lidi pořád chladí, topí a to vše stojí energii, a tedy peníze. My máme akumulační kotel a systém kapilár ve zdech, stropu a podlaze, v nichž má voda pořád 22 stupňů. Funguje to jako u pračlověka v jeskyni. Ten tam měl tedy asi jen 12 stupňů, ale také pořád, ať bylo venku třicet nebo minus deset," popisuje inovaci, za niž získal řadu ocenění.
Firma Infraclima, která mu patří, je svět sám pro sebe.
Ve sklepě má velkou halu, která simuluje rozlehlé bytové prostory. Tady vynalézá.
Všude kolem jsou hadice, trubky, klouby, kolíky a kohoutky... tady sám montuje a testuje inovační postupy. "Tady jsem po nocích a bádám a zkouším. Když nemám nějakou součástku, nahoře v dílnách mi ji vyrobí. Ostatně jako všechny součástky do poslední matičky, které pro náš systém potřebujeme," vysvětluje.
Místo pro každého
"Ahoooj!" nese se halou s běžícím pásem, kde zmiňované součástky vznikají. "Ahoj Martínku," odpovídá majitel firmy jednomu ze zdejších handicapovaných zaměstnanců.
A hned ho posílá, aby ukázal medaile z plaveckých závodů. "My jsme tady všichni kamarádi a tykáme si," říká Michal Rybář.
Když se Martínek pyšně vrátí s medailemi, jeho šéf dodává: "Dříve jsme se o něj museli kompletně starat. Ale když se dá těmhle lidem šance a pocit, že v této společnosti mají své nezastupitelné místo, dějí se s nimi hotové zázraky. Funguje to... jen stát to nějak nechce slyšet," dodává.
Martínek je dnes zcela samostatný. Stejně jako ostatní, kteří po práci nemají kam jít, bydlí v ubytovně v areálu firmy. I tu provozuje majitel Firma Infraclima. "Nic nám to nevydělává," tvrdí. "Ale aspoň ti lidé mají kde bydlet," konstatuje s uspokojením a úsměvem.
Mám vyděláno, kvůli penězům to nedělám
Zbytečné bariéry ze strany státu vidí Rybář nejen v sociální oblasti. Naráží na ně prý také v podnikání.
"Divili byste se, jak náročné je dostat sem lidi, aby si aspoň poslechli, že není třeba ani topit, ani chladit. Všechno zašlapává energetická lobby. Takže to nechtějí slyšet politici, úředníci ani novináři," povzdechne si v další místnosti, konferenčním sálu, kde visí množství ocenění a medailí za technologické inovace.
Kromě předváděcí místnosti v Zápech u Prahy má i celý předváděcí penzion v Německu. Nikoho nechce přesvědčovat.
Zájemce nechá v penzionu o víkendu zdarma bydlet, ať si vše vyzkoušejí a pak se sami rozhodnou - na základě pocitů a osobní zkušenosti. Většinou odjíždějí s tím, že Rybářův systém chtějí.
Jeho společník nyní navíc odlétá do Dubaje. I tam se rýsuje možnost zakázek.
"Takže já mám dávno vyděláno a kvůli byznysu a penězům to nedělám. Já nechci za své patenty žádné peníze. Je mi jen líto lidí, že jsou přivázáni trubkami a dráty k elektrárnám, plynárnám a vodárnám a ročně jich dvě stovky zbytečně umírají na otravu oxidem uhelnatým," vysvětlí, když se ho zeptáte, proč tedy podnikání - minimálně tady v Česku - dávno nevzdal.
"Taky jsem získal nějaké geny po dědovi, známém lékaři a zakladateli sanatoria v Kladrubech Viktoru Schillerovi. Němci ho popravili, když jsem se narodil, ale cítím jistou povinnost ty geny nepromrhat a něco trochu posunout dále a lepším směrem," uzavírá.
___
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Hlasujte pro nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Svůj hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!
