Před třiceti lety zažilo Československo útěk trestanců, který nemá obdoby svou brutalitou. Několik vězňů povraždilo v leopoldovské káznici pět strážných. Útočili a zraňovali i lidi, které při úprku náhodně potkali. Skupina kriminálníků mířila do Polska, přes které chtěla zmizet v Austrálii. Cestou se však uprchlíci opili takovým způsobem, že v chaosu nastoupili do vlaku, který je odvezl zpět.
Začátek krvavých devadesátých let v bývalé Jugoslávii, největší bitva v Evropě od skončení druhé světové války a především obrovský šok pro kontinent. Přesně před 33 lety skončila bitva o město Vukovar. Jugoslávská armáda, která už v té době hájila zájmy Srbska, v ní po 87 dnech porazila chorvatské jednotky.
Po roce bojů v Etiopii se tigrajským rebelům podařilo dobýt dvě důležitá města severně od Addis Abeby a hrozí jejich útok na metropoli. Vláda vyhlásila nouzový stav a obyvatele hlavního města vyzvala, aby byli připraveni se bránit. V zemi dochází k vraždění civilistů i etnickým čistkám. Přímo v Etiopii je i afrikanista Jan Záhořík, který region dlouhodobě sleduje a poskytl rozhovor Aktuálně.cz.
Addis Abeba se připravuje na možnost, že do ní brzy dorazí válka. V etiopské metropoli, která až dosud působila klidným dojmem, začal stejně jako v celé zemi platit výjimečný stav, přibylo kontrol i zbraní v ulicích. Řada místních ještě věří, že etiopské vojsko nad postupujícími tigrajskými povstalci zvítězí, jiní už ale počítají s tím, že se boje Addis Abebě nevyhnou. A chystají se na to.
Po roce konfliktu v africké Etiopii došlo k náhlému zvratu. Vláda s okamžitou platností vyhlásila nouzový stav poté, co vzpurné tigrajské jednotky obsadily dvě strategická města severně od hlavního města Addis Abeby. Úřady už varovaly občany, aby byli připravení bránit se vlastními silami. Povstalecké jednotky tvrdí, že dobytí metropole je jen otázkou času.
V říjnu 1941 z Alexandrie vypluli příslušníci Československého praporu 11 - Východního do libyjského přístavu Tobruk, který za druhé světové války bránili proti nacistům. Ti jim posměšně říkali "pouštní krysy". V německo-italském obklíčení vydrželi Čechoslováci spolu s Brity, Australany a Poláky až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nepřítele. Nakonec však Tobruk 21. června 1942 padl.
Když pracovala jako zpravodajka v Afghánistánu a poslouchala, jak se žije místním ženám, řekla si, že by jejich osudy vydaly na román. Nakonec podle její knihy Frišta vznikl také animovaný film Moje slunce Mad, který jde do kin 21. října. V rozhovoru pro Aktuálně.cz novinářka Petra Procházková vysvětluje, čím ji okouzlil její afghánský manžel a v čem mají Afghánky jednodušší život než Evropanky.
Přesně před 80 lety, 16. října 1941, odjel z nádraží Praha-Bubny první vlakový transport s českými Židy do ghetta v polské Lodži. Odstartoval nacistickou likvidaci přibližně 80 tisíc českých Židů, kteří zahynuli na území okupovaného Polska, Pobaltí a Běloruska. Transporty nevyvolaly větší zájem české veřejnosti. "Akce proběhla bez závady," konstatovala u jednoho z prvních pražská policie.
Život Otakara Batličky, spisovatele, dobrodruha, jakých je málo, vynálezce, sportovce, ale také výjimečného radiotelegrafisty a neohroženého bojovníka proti totalitě, ukončila 13. února 1942 dávka benzenu vstříknutá injekcí přímo do srdce. Gestapo ho dopadlo 14. října 1941. Připomeňme si obrazem život tohoto pozoruhodného muže, na jehož mistrně vypointované povídky se vždy dychtivě čekalo.
Pracoval jako zahraniční zpravodaj v Iráku i Afghánistánu a obě války jsou podle něj velkou prohrou Západu. V roce 2005 přežil sebevražedný bombový útok v Mosulu a pak se potýkal s posttraumatickým syndromem. "Když jsem konečně odjel, cítil jsem se velmi provinile. Po tom útoku jsem byl spojený s místními i vojáky, kteří tam museli zůstat," říká pro Aktuálně.cz novinář Jack Fairweather.
V letech 1935-1938 Československo budovalo opevnění tvořené betonovými bunkry různých velikostí a typů, zejména v oblasti hraničních hor. Méně známou součástí této obranné linie je tzv. Pražská čára, pás betonových pevnůstek táhnoucí se Čechami od severu k jihu. Byly jich stovky, dochovalo se jen několik. Jsou připomínkou okupace, která Československu vzala možnost se účinně bránit agresi.
Nejméně 350 209 lidí přišlo v uplynulých deseti letech o život v syrské občanské válce. Uvedl to dnes Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva. Připustil přitom, že skutečný počet mrtvých je pravděpodobně výrazně vyšší.
Poslední střela, kterou Američané v Afghánistánu vypálili, měla podle armády zabít teroristu napojeného na Islámský stát. Chtěl prý v Kábulu odpálit nálož z auta. Podle novinářů ale americký dron ve skutečnosti zabil zaměstnance neziskové organizace a devět dalších lidí, z toho sedm dětí. Přinesli i řadu důkazů.
Statisíce mladých Čechů a Češek musely během druhé světové války pracovat v zahraničí pro potřeby Hitlerovy říše. Takřka zapomenuté jsou osudy půldruhé tisícovky nuceně nasazených, kteří skončili v Norsku, kde v krutých mrazech budovali železnice, silnice, ale i betonová opevnění a ponorkové doky. Připomíná je pozoruhodný projekt "Noráci" a putovní výstava, která nyní zamířila na Čáslavsko.
Nacistickému diktátorovi Adolfu Hitlerovi se nikdy nepodařilo přimět sovětský Leningrad ke kapitulaci. Město s 3,5 miliony obyvatel, jehož blokáda trvající 872 dní skončila před 80 lety, ale zaplatilo za válku strašnou cenu. V důsledku hladu, zimy a bojů v něm zemřelo přes milion lidí.
Jemenem už přes šest let zmítá občanská válka. O život při ní přišly desítky tisíc lidí. Dalšími oběťmi mohou být i jemenské stromy. Kvůli nedostatku zdrojů stoupla poptávka po dřevě, které rychle ubývá. Místní se obávají, aby odlesňování nevedlo k rozšíření pouště. Podívejte se ve fotogalerii, jak velkému problému jemenské stromy čelí.
Na letišti jsou tisíce chaoticky pobíhajících lidí, mezi nimi prochází stovky amerických mariňáků s ostře nabitými zbraněmi a nějakým způsobem to organizují. Venku před branami se tlačí tisíce lidí a mezi branou a těmito lidmi stojí několik set Tálibánců. Tak popisuje hodiny před evakuací český velvyslanec v Afghánistánu Jiří Baloun.
Od roku 2017 Česko nenabízí tlumočníkům, kteří pro něj v Afghánistánu pracovali, možnost, že je přesune do své země. Kvůli této spolupráci jim přitom hrozí nebezpečí. Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že se nyní oprávněně obávají o své životy. Stát podle ní v jejich ochraně selhal, navíc porušil slib, který jim dal.
