Československo měla chránit linie opevnění Pevnosti chránily nejohroženější úseky
Rostoucí agrese politiky nacistického Německa po nástupu Adolfa Hitlera k moci vedla československou vládu v roce 1935 k rozhodnutí vybudovat trvalé opevnění země. Hlavní inspirací přitom byla Maginotova linie budovaná ve Francii.
Československé modernější pevnosti ji však v mnoha směrech předčily. Vzhledem k místním podmínkám – zejména příliš dlouhé hranici, kterou bylo třeba chránit, či kvůli finančním a časovým omezením – byly od začátku vybírány nejohroženější úseky.
Samotná koncepce opevnění se během předválečných let několikrát změnila, což například od roku 1937 znamenalo sázku na budování objektů lehkého opevnění známých jako „řopíky“ a to podle zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, jež určovalo detaily konkrétního budování pevnostní linie. Nejmohutnější vojenské stavby (dělostřelecké tvrze a pěchotní sruby) rostly v předválečných letech na pohraniční linii od Bohumína po Krkonoše. Celkově se projektovalo téměř 1300 těchto těžkých objektů, ale reálně jich vzniklo 262.
Konec nadějím na účinnou obranu, při níž se počítalo se zásahem spojenců, představovalo 29. září 1938. Tehdy byla v Mnichově dojednána dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení československého pohraničí obývaného německou menšinou ve prospěch hitlerovského Německa.
Příklad bunkru BřezinkaV době mobilizace byl plně vyzbrojen
Velmi kvalitně uchovaným příkladem jedné části pevnostního systému je pěchotní srub Březinka u Náchoda. V době mobilizace 1938 byl plně vybaven a vyzbrojen. Po válce chátral, ale od roku 2000 je po rekonstrukci opět ve stavu na úrovni roku 1938, a to zásluhou Klubu vojenské historie Náchod.
Současná podoba Březinky odpovídá ideálu, jak by vypadala, pokud by bylo dost času československé pevnosti kompletně dokončit a vybavit vším potřebným. V září 1938 se nicméně jednalo o nedávno vybetonovaný, a tudíž jen obtížně obyvatelný vlhký srub, v němž se voda srážela i na jeho kulometech či kanonu, které pak vojáci museli často konzervovat. Nacisté navíc ze srubů vytrhali pancéřové zvony, takže ty dnešní jsou jen kopie. A jinde tomu nebylo většinou jinak.
Březinka a desítky dalších - místními nadšenci opravených - srubů je přesto pozoruhodnou ukázkou technického umu našich předků i jejich odhodlání bránit svou vlast. A též ukázkou obdivuhodné snahy současníků tyto památky i hodnoty zachovat pro příští generace.
S námi srub Březinka můžete navštívit pomocí panoramatických snímků.
čtěte více