Brno - V noci na čtvrtek zemřel v 83 letech brněnský spisovatel Jan Trefulka. Od minulého čtvrtka byl ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích, řekla spisovatelova manželka Božena.

Trefulka se věnoval próze, publicistice i literární kritice. V 60. letech působil jako redaktor a později šéfredaktor známého literárního časopisu Host do domu.

Za normalizace nemohl oficiálně publikovat. Pohyboval se v disentu, podepsal Chartu 77.

Do minulého týdne Trefulka stonal doma, pak si jeho stav vynutil hospitalizaci. Příčinou úmrtí bylo selhání ledvin a zápal plic, uvedla Trefulková.

Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek 29. listopadu v obřadní síni krematoria v Jihlavské ulici.

"Jan Trefulka patřil k mimořádné generaci, do které lze řadit třeba Milana Kunderu, Ludvíka Vaculíka nebo Arnošta Lustiga. Brali spisovatelství jako poslání, jako způsob, jak podat zprávu o stavu současného světa," řekl šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík.

Trefulka: slušnost musí mít vždy přednost

Tvorba pro Trefulku nebyla jen vyprávěním příběhů a vymýšlením zápletek, dokázal se jejím prostřednictvím vyjadřovat ke společnosti a k literatuře jako takové, podotkl Balaštík.

Zároveň Trefulku označil za příklad literáta, který se angažuje ve veřejném prostoru.

Sebrané spisy Jana Trefulky vydává brněnské nakladatelství Atlantis. V létě vyšel třetí svazek, který pod titulem Doteky a posedlosti shrnuje literárněkritické, esejistické a publicistické texty.

"Každý režim musí mít své 'disidenty', kteří mu neustále připomínají, že před všemi svobodami, právy, ambicemi, závratnými kariérami a možnostmi, které se nabízejí, musí mít přednost obyčejná slušnost a přiměřená míra lidské solidarity," napsal Trefulka v úvodu ke knize.

Jeden z prvních signatářů

Jako kritik debutoval Jan Trefulka v roce 1949 nekonformními recenzemi v týdeníku Kulturní politika, jako prozaik vstoupil do literatury v roce 1962 dvojnovelou Pršelo jim štěstí, po níž následovala novela Třiatřicet stříbrných křepelek, povídkový soubor Výmysly a dvojice povídek s kriminalistickou zápletkou Nálezy pana Minuse.

V letech 1970 až 1989 nemohl oficiálně publikovat, a tak jeho díla vycházela jen v samizdatových edicích a exilových nakladatelstvích.

Šlo například o společensko-historický román Zločin pozdvižení, alegorie Veliká stavba, intimní novely O bláznech jen dobré nebo autobiograficky laděný psychologický román Svedený a opuštěný.

Sám se na vzniku literárního samizdatu aktivně podílel a patřil k prvním signatářům Charty 77.

Svým pojetím literatury se Trefulka vzdálil od popisného realismu k próze s hlubším myšlenkovým zaměřením na existenční lidské problémy.

Hrdinou jeho děl nebyl dobrodruh, který přitahuje dramatické události, ale člověk všedního dne, který nevyhledává konflikty, a přece ho ani nevýbojnost a slušnost neuchrání před kritickými střety a situacemi, jež po něm hrdinské reakce vyžadují.

Ve svých dílech často vyjadřoval zklamání svých vrstevníků, kteří se nechtěli smířit s rozpory mezi hlásáním socialistických ideálů a životní praxí.

Student estetiky i traktorista

Jan Trefulka se narodil 15. května 1929 v Brně-Králově Poli. Po maturitě začal studovat literární vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, z níž byl ale z politických důvodů vyloučen.

Následovalo období, kdy se živil jako dělník a traktorista. Posléze se sice k vysokoškolskému studiu na čas vrátil v rodném Brně, ale nedokončil je.

Od roku 1957 působil jako redaktor a poté šéfredaktor Krajského nakladatelství v Brně. V letech 1962 až 1970 byl redaktorem měsíčníku Host do domu. Poslední rok před zákazem časopisu se stal šéfredaktorem.

Po roce 1970 nesměl publikovat a živil se například jako noční hlídač nebo vazač.

Do veřejného života se vrátil po roce 1989 mimo jiné jako předseda Obce moravskoslezských spisovatelů a člen Rady České televize. Jako publicista zároveň vytrvale prosazoval moravskou samosprávu v rámci České republiky.

V roce 1996 na Brněnsku neúspěšně kandidoval na senátora za Moravskoslezskou koalici.

Za román Veliká stavba získal Trefulka v roce 1983 exilovou Cenu Egona Hostovského. V dubnu 2009 mu Akademie literatury české udělila za celoživotní literární dílo Cenu Ladislava Fukse.