Vimperk (Prachaticko) - Genové zdroje šumavského smrku jsou v ohrožení, původní a nejvitálnější smrky v národním parku téměř zmizely.
Uvedli to odborníci na genetiku stromů při návštěvě Šumavy.
Podle vedoucího katedry dendrologie a šlechtění dřevin České zemědělské univerzity v Praze Jaroslava Koblihy tyto smrky zlikvidovaly velké větrné kalamity a také přemnožení škůdců, zejména kůrovců.
Původní šumavské smrky se podle dendrologů vyznačují některými konkrétními genetickými znaky a vlastnostmi, které se v dalších oblastech Česka nevyskytují, nebo jen velmi vzácně.
"Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších klimatických podmínkách přežily, původní smrky jsou v tomto směru mnohem odolnější. Mají specifický tvar koruny, lépe odolávají námrazám a sněhu, hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám," vysvětlil náměstek ředitele parku Jiří Mánek.
Podle Koblihy nejde jen o odumírání dospělých populací smrku ztepilého na řadě cenných lokalit na Šumavě, ale hlavně o jeho další generace.
"Následná generace smrků může být ohrožena, došlo u ní k významné změně v genetické struktuře populací, k extrémnímu zúžení genetické rozmanitosti, což je základní předpoklad odolnosti populací k nejrůznějším vnějším vlivům," uvedl.
Bezzásahové pásmo není odůvodněné
Přirozená obnova lesa, která se vyvíjí v jiných podmínkách než ve zdravém lese s existujícím mateřským patrem, není podle něj zárukou genetické a tím i fyziologické stability budoucích lesů.
"Je třeba zintenzivnit program péče o genové zdroje šumavského smrku. K tomu je v první řadě zapotřebí zastavit žír kůrovce. Dále pak pro záchranu zbytků původních smrků vypracovat vědecky podloženou koncepci nakládání s genovými zdroji lesních dřevin. Nejen smrku ztepilého," dodal Kobliha.
Prohlédněte si, jak vypadá národní park v posledních dnech:
Podle Koblihy i jeho kolegů by se mělo vedení parku postarat o sérii reprodukčních výsadeb původních stromů.
Hlavním viníkem stále zůstává kůrovec. "Následkem kůrovcové kalamity odumírají rozsáhlé oblasti lesa," řekl Milan Lstibůrek z Fakulty lesnické a dřevařské.
Stanovovat bezzásahový režim pro takového kalamitního škůdce, jako je lýkožrout smrkový, však podle Lstibůrka není vědecky odůvodněné.
