Nejvyšší soud poslal nedávno firmám překvapující vzkaz - pokud máte dva zaměstnance vykonávající stejnou práci v různých krajích, musí brát oba stejně. V soudním sporu dal totiž za pravdu zaměstnanci České pošty, který si stěžoval, že bere v Olomouci méně než kolega v Praze a přitom dělá to samé.
Soud odmítl zdůvodnění pošty, že vyšší mzda v Praze byla vyplácena řidiči proto, že jeho práce je složitější, odpovědnější a namáhavější s ohledem na velikost regionu a na provoz v několika částech a budovách. Na rozhodnutí soudu upozornil deník E15.
Podle odborníků oslovených Aktuálně.cz je ale rozhodnutí soudu zbytečně přísné. "Je to další ukázka toho, jak je náš zákoník práce zastaralý a neflexibilní. Pokud firma dodržuje zaručenou mzdu, pak by její odměňovací politika měla být výhradně na dohodě zaměstnavatele a zaměstnance. Není to problém jenom regionů, ale i například toho, kdy má dva zaměstnance na stejné pozici, ale jeden je třeba výrazně zkušenější. Firmy tak musí uměle vytvářet pozice jako junior a senior, aby dodržely zákon, a je to zbytečná administrativa," míní Tomáš Surka ze společnosti Quanta Human Resources.
Je přesvědčen, že firmy nyní budou vymýšlet různé příplatky - například u pošty příplatek za práci ve velkém provozu, kde bude v interní směrnici stanoveno, že se to týká doručování v aglomeraci nad určitý počet obyvatel, a tím vlastně nařízení soudu opět obejdou.
Podobný názor má také Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup. "Rozdílné mzdy na stejné pozici v Praze a Olomouci nechápu jako diskriminační. Vyšší mzdy v Praze odrážejí vyšší životní náklady a větší konkurenci mezi firmami na trhu práce. Zároveň mi nepřijde nemravné, když mají dva lidé na stejné pozici na stejném pracovišti rozdílné mzdy, pokud má jeden vyšší mzdu proto, že je schopnější, rychlejší, spolehlivější, učenlivější a jeho šéf si ho chce udržet, protože v něm vidí potenciál do budoucna," dodává Halbrštát.
Podle personalistů je rozdílné odměňování u větších zaměstnavatelů s pobočkami ve více regionech běžnou praxí. "Regionální rozdíly ve mzdách jsou běžným jevem nejen u nás, ale i na evropských pracovních trzích. Důvodem jsou nejen rozdílné životní náklady v daných regionech, ale také obvyklá mzda a konkurenceschopnost v rámci konkrétního regionu, v případě prodejních firem pak například i kratší otevírací doba provozoven. Výši mzdy pak také určuje typ a velikost společnosti, počet volných míst v dané oblasti v regionu, jejich obsaditelnost a urgence dané pozice," říká Sándor Bodnár, ředitel společnosti Hays Czech Republic.
Výjimkou podle něj není 15 až 20% rozdíl v nabízené mzdě na stejné pozici v různých regionech i v tak exponovaných oborech, jakým je například IT.
Expertka PwC na pracovní trh a problematiku rovného odměňování Andrea Linhartová Palánová připomíná, že u kauzy České pošty je třeba zohlednit více faktorů.
"Problematika odměňování je v České republice dlouhodobě ožehavé téma a existence zákona, který ukládá zaměstnavatelům odměňovat zaměstnance za stejnou práci stejnou odměnou, je namístě. Je pravda, že řidič v Olomouci dělá stejnou práci jako řidič v Praze, je také pravda, že náklady na život jsou v každé lokalitě odlišné. Zároveň je pravda, že výdaje na to, aby každý z řidičů mohl svou práci vykonávat, se liší," vysvětluje Linhartová Palánová.
Nicméně upozorňuje, že pokud bychom dali stranou regionální rozdíly na zajištění životních nákladů, pak je třeba ve srovnání zohlednit délku praxe každého zaměstnance, úroveň dosaženého vzdělání, různé kvalifikace a absolvovaná školení, nejen počet odpracovaných hodin za měsíc, ale třeba i počet najetých kilometrů za směnu a podobně.
Podle Linhartové Palánové by proto mělo být na každé firmě, aby si nastavila vlastní systém odměňování a jasnou metodiku, která zohlední veškerá specifika tak, aby jejich zaměstnanci byli odměňováni za stejnou práci stejně. A tak se firmy vyvarují podobným sporům.
"Z toho důvodu u mnohých profesí existují různé formy příplatků, které tato specifika zohledňují. Pokud bychom analyzovali i platy a mzdy jiných profesí v různých krajích, pak jistě dojdeme k tomu, že se liší u všech profesí, ale nutně to nemusí znamenat, že jsou všichni zaměstnanci odměňovaní špatně a že firmy porušují zákon," dodává expertka.
Například ve společnosti Penny Market jsou mzdy dány kolektivní smlouvou a jejich výše zohledňuje, jak dlouho zaměstnanec v obchodě pracuje. "Základní mzda všech zaměstnanců je stejná. S ohledem na délku pracovního poměru se bez dalších příplatků pohybuje v rozmezí od 24 tisíc až do třiceti tisíc korun měsíčně," uvádí mluvčí řetězce Tomáš Kubík.
"Otrocké sledování zákona"
Právník a zakladatel webu Dostupnyadvokat.cz Ondřej Preuss upozorňuje, že zákoník práce skutečně výslovně uvádí, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Soudy toto pravidlo podle něj dlouhodobě vykládají tak, že u jednoho zaměstnavatele, i kdyby působil ve více místech, by měly být stejné podmínky pro stejné pozice.
"Nejvyšší soud ale měl zvážit argumenty České pošty a vypořádat se s objektivními důvody danými ekonomickou realitou. Pracovní právo je správně postaveno na ochraně slabší smluvní strany, tedy zaměstnance. Již v úvodu zákoník práce lpí na zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace. Je však skutečně příslušné rozhodnutí protidiskriminační? Podle mého názoru je spíše otrockým sledováním textu zákona. Naopak, může vlastně vést k diskriminaci pracovníků v regionech či místech, kde je prostě objektivně obtížnější vyjít s výplatou. Nejde o možnost navštívit operu či luxusní bar, ale prostě o možnost uhradit nájem," doplňuje Preuss.
Sám zákon přitom uvádí, že za diskriminaci se nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu. "Tam sice není výslovně uvedeno místo výkonu práce, ale širším výkladem by se v odůvodněných a objektivních případech argument mohl najít," dodává právník.
