Pryč je doba, kdy lidé strávili u jednoho zaměstnavatele celý život. Jeden extrém teď ale nahrazuje druhý. Častá změna práce, nazývaná job-hopping, je převážně mezi mladými zaměstnanci normální. V jedné firmě vydrží pár měsíců a jdou dál. Za novým a doufají, že i za lepším.
Situace na českém trhu práce fluktuaci nahrává. Nezaměstnanost je minimální, firmy stále hledají nové kandidáty, a tak si lidé mohou z pracovních nabídek vybírat a zkoušet nové příležitosti. "Po prvním náznaku nespokojenosti se stávajícím stavem své kariéry volí mladí lidé to nejsnadnější řešení: zkusí své štěstí jinde," říká Jiří Jemelka, ředitel poradenské společnosti J.I.P. pro firmy.
Rozhodnutí změnit práci v krátkém čase je podle něj zaviněna často frustrací či nudou. "To jsou faktory, které podle dostupných dat hrají v job-hoppingu významnou roli. Lidé, kteří se v práci nudí, si častěji prohlížejí pracovní nabídky. Jenže podle zahraničních studií se pak víc než třetina těch, co práci skutečně změní, na nové pozici začne po méně než půl roce cítit znovu znuděně a frustrovaně," doplňuje Jemelka.
Problém vidí v tom, že lidé nevolí své zaměstnání na základě upřímného zájmu o danou oblast, ale podle finančního ohodnocení, společenské prestiže, reputace dané firmy nebo proto, že v dané firmě pracují jejich přátelé.
Nebudu dělat něco, co mě nebaví
Sedmadvacetiletá Julie Nosková má za sebou zatím čtyři pracovní zkušenosti. Nejprve vedla volnočasové kroužky pro pražskou základní školu. Po roce odjela pracovat jako au-pair do Velké Británie. Po návratu nastoupila přes inzerát do firmy zabývající se sanitární technikou. Vydržela 12 měsíců a podala výpověď.
"Za začátku to vypadalo zajímavě, práce byla celkem rozmanitá, jenže pak mi zadal šéf rutinní úkol, který se opakoval každý den, měsíc po měsíci, stále dokola. A to mě nebavilo. Rozhodla jsem se odejít, aniž bych měla něco jiného. Přece nebudu ztrácet čas prací, která mě nebaví," vypráví dívka.
Novou práci našla rychle přes známou. Nyní pracuje už přes rok v mediálním domě a zatím je spokojená. "Neřeším, kde budu za rok," dodává a potvrzuje to, co říkají odborníci. Práce musí mladé lidi bavit, musí v ní vidět smysl.
Job-hopping
Plusy:
- Získáte rychle různé zkušenosti z různých firem a týmů.
- Máme možnost si vyzkoušet, jak konkrétní byznys funguje.
- Mnoha zkušenostmi budete mít zaplněný i životopis, který pak může působit pro personalisty zajímavě.
- Nové zaměstnání může vést i k vyšší mzdové nabídce.
Minusy:
- Pokud dojde ve firmě k propouštění, pravděpodobně budete mezi prvními, co dostanou výpověď. Zaměstnavatel totiž může pochybovat o vaší spolehlivosti.
- Firma bude více zvažovat, zda vás přijme do týmu, když ví o vašem "přebíhání".
- Častou změnou práce nikdy neukážete zaměstnavateli, jaká má vaše práce dopad na firemní výsledky a nezažijete tedy pravděpodobně povýšení. Prý většinou dva roky trvá, než je šéf ochotný všimnout si vaší práce a povýšit vás.
- Můžete přijít o dobrá doporučení od šéfů, když v práci zůstanete jen pár měsíců.
Zdroj: The Muse - americký pracovní server
"Chtějí, aby jejich práce byla užitečná, měla cíl a nejlépe i nějaký sociální či ekologický přesah. Též chtějí vidět reálné dopady své činnosti, ale to se jim ne vždy splní," vysvětluje Jemelka.
Podle analytika pracovního trhu společnosti LMC Tomáše Ervína Dombrovského je u mladých lidí vidět velký rozpor mezi očekáváním a realitou. "Na trhu práce jsou velmi žádaní, soustředí se na ně všechny firmy, a to i přesto, že jde o dost přebranou skupinu. A právě to je podporuje v pocitu, že mají nárok na to si v práci polepšit. Proto práci mění často," říká Dombrovský.
Zároveň ale podle něj vycházejí v průzkumech trhu práce jako ti nejméně spokojení. "Nastoupí na určitou juniorskou pozici a opravdu rok dělají stejnou práci za stejných podmínek a nikam se moc neposouvají. Přestože se jim mzdy objektivně zvedají rychleji než ostatním věkovým skupinám, tak subjektivně mají pocit, že se nic neděje," dodává analytik.
Za častou změnou zaměstnání ale nevidí nudu, ale naopak touhu polepšit si a prosadit se. "U mladých lidí je extrémně silná ambice prosadit se a posunout se k něčemu zajímavému. A k tomu se pak nabaluje lepší ocenění, uznání, samostatnost, tedy věci, po kterých zaměstnanci nejvíc touží. A protože spousta firem neumí s mladými lidmi pracovat na soustavnějším rozvoji, tak jediným prostředkem, jak ambice naplnit, je změna," dodává Dombrovský.
Půl roku je málo, rok už ujde
Měnit práci příliš často je ale podle Dombrovského podezřelé. "Mít dvě tři zaměstnání během roku je extrém. Takový kandidát vypadá jako nestálý a bez výdrže. Personalisté se na něj budou dívat podezíravě," doplňuje analytik. Změna po roce či roce a půl je podle něj ale už přirozená a firmy jsou s tím smířené.
Podobný názor má i personalista Tomáš Surka ze společnosti Devire. "Nedá se přesně říct, jak dlouho by měl být člověk v jedné práci, ale pokud ji mění každý rok, tak to může působit podezřele. Je tedy dobré mít k tomu rozumné vysvětlení. Na druhou stranu pro některé firmy může být zajímavé, že má zaměstnanec zkušenosti z různých provozů," dodává Surka.
Láká lepší ohodnocení a dobrý kolektiv
Za poslední rok změnilo podle aktuálního Jobindexu práci 19 % všech zaměstnanců. Mladých i těch starších. Dalších 34 procent je ochotno si poslechnout případnou nabídku. Jedenáct procent zaměstnanců aktivně hledá nové uplatnění. Nejaktivnější jsou lidé ve věku 25 až 34 let, "rozpohybovala se" ale i skupina 35 až 44 let. A důvody fluktuace?
Lidé, kteří byli spokojení, a přesto dali výpověď, šli nejčastěji za lepší finanční nabídkou. Dále za zajímavější náplní práce a lákala je i lepší dostupnost práce. Naopak lidé, kteří byli nespokojení a dali výpověď, hledali podle Jobindexu u nového zaměstnavatele především slušnější přístup k lidem. Pak lepší kolegy a nakonec i tu vyšší mzdu.
Nejvyšší míru fluktuace vykazují podle serveru Profesia.cz obory jako marketing, reklama a PR či cestovní ruch a gastro. "Firmy v současné době nabírají každý měsíc nové zaměstnance, často se jim tak sotva daří dorovnat počet těch, kteří ze společnosti odcházejí. Některé, například call centra, se potýkají s téměř 100% obměnou lidí. Nábor nových zaměstnanců a jejich zaškolení pro firmy není jednoduché ani levné. Navíc se tak odčerpává část prostředků, které by mohly investovat do inovací a rozvoje," míní Michal Novák z Profesie.
V IT mění práci každý pátý
Obtížná situace je také v oboru informačních technologií. "Průměrná fluktuace se pohybuje kolem 15 %, v některých technologických firmách je však často přes 20 %. Pokud IT firma roste třeba jen o 10 % ročně, tak to při týmu o velikosti 100 lidí znamená nabrat 30 expertů ročně, tedy skoro tři měsíčně," říká Illya Pavlov, ředitel společnosti Acamar.
Když firma lidi najde, musí počítat s tím, že nějakou dobu potrvá, než se zapracují a budou odvádět odpovídající výkon. Zároveň jen málo firem skutečně ví, jaké náklady s tím má spojené. Většinou dosahují několik desítek tisíc korun na jednoho zaměstnance.
"U nás se vyšší míra fluktuace týká zejména pozic na provozní úrovni, menší naopak v administrativě. Vnímáme i regionální rozdíly: v Praze je vlivem širší nabídky pracovních pozic fluktuace vyšší v porovnání s oblastmi severních Čech či Moravy. Na druhou stranu je pro nás díky vyšší koncentraci pracovní síly snazší pokrýt pozice v Praze než v krajích," říká Radoslav Kavulič, personální ředitel SSI Group.
Jeho firma se snaží lákat zaměstnance na větší nabídku benefitů a možností vzdělávání. Zároveň ale dodává, že v dnešní době už nejde o nic originálního. "Jsme česká rodinná firma, a tak sázíme i na rodinnou atmosféru, kterou se snažíme přenášet ke všem 2500 zaměstnancům," dodává.
Pro zaměstnavatele je tak v současné době výzvou zaměstnance si udržet. "Nepůjde totiž jen o to nabídnout slušný výdělek, ale především o to udržet své pracovníky motivované a zapojené," radí Jiří Jemelka.
