Analýza - Česká koruna je k nezastavení. Víkendový pohyb k 23,00 korunám za euro byl sice pouhou anomalitou na nelikvidním asijském trhu, ale i úrovně v okolí 25 korun za euro české měně příliš nesluší.
Proč? Před rokem jsme euro nakupovali za 28 korun, a na dnešních úrovních je tak česká měna o 12 procent nominálně a neskutečných 15 procent reálně silnější. Takové zhodnocování lze jen stěží vysvětlit domácími fundamenty.
Posilování koruny je sice přirozeným procesem, ale všechno má své meze. Pojďme postupně rozmotávat klubko příčin a začněme od faktorů, které koruně dlouhodobě hrají do karet.
| Souvislosti: Koruna má nový rekord. Euro bylo jen za 23 |
Za dlouhodobým zpevňováním české měny stojí růst domácí produktivity, v které zaostáváme za našimi vyspělejšími západoevropskými sousedy (zhruba 70 procent Evropské měnové unie).
Koruna dorovnává platy
Rychlejší růst produktivity by měl být doprovázen i doháněním cen a mezd, které jsou u nás také nižší. Vždyť za hodinu práce dostane český pracovník v průměru po přepočtu na eura pouze třetinu toho, co v Německu.
Vzhledem k tomu, že reálné mzdy u nás v posledních letech spíše zaostávaly za rostoucí produktivitou práce, tak dorovnávání cenové a mzdové úrovně zůstalo na bedrech posilující české měny.
Rostoucí produktivita práce se odráží v nárůstu reálných exportů a celkovém zlepšování vnější rovnováhy české ekonomiky, které žene korunu dál a dál. Česká měna by ale reálně měla přibližně kopírovat zlepšování produktivity práce. Pokud posiluje příliš rychle, může poškodit cenovou konkurenceschopnost našeho vývozu.
Česko ostrůvkem ekonomického růstu
Těmito teoretickými rozbory ale korunu těžko oslabíte. Krátkodobě jsou všechny rovnovážné modely kurzu ať více, či méně sofistikované lichým indikátorem budoucího vývoje. Za prudkými zisky koruny na začátku roku 2008 stojí totiž do velké míry faktory odtržené od reálného vývoje domácí ekonomiky.
Prudký propad dolaru na globálních trzích vyvolaný americkou hypoteční krizí a poklesem amerických úroků vyvolal hromadný úprk globálních investorů od dolaru.
Česká ekonomika spolu s Polskem zůstaly jedním z mála ostrůvků na světě, kde ekonomika dál šlape velice dobře a úroky na začátku roku mířily vzhůru. Středoevropský region se tak stal ideálním prostorem k zaparkování přebytečné dolarové likvidity.
Právě velké nákupy zahraničních investorů v období slabého dolaru stáhly českou měnu až k současným úrovním.
Velký propad očekávat nelze
Na stůl se dostává klíčová otázka. Můžeme čekat negativní korekci, nebo už česká koruna bude pouze dál s menšími zastávkami posilovat?
Patřím ke skupině těch, která argumentuje ve prospěch dočasné korekce. Pokud přijmeme teorii, že za prudším zhodnocením české měny v prvním kvartále stál příliv zahraniční krátkodobé likvidity z dolarů, můžeme v budoucnu počítat také s jejím odlivem. K tomu by mohlo dojít ve chvíli, kdy se zastaví globální ztráty dolaru a americká měna zase získá zpět část ztracené důvěry investorů.
K tomu je ale zapotřebí, aby americký Fed přestal dál uvolňovat měnové šrouby a alespoň zmírnil agresivní tempo snižování úrokových sazeb.
S dramatickým zhoršením nálady na českém devizovém trhu i tak počítat nelze. Za dveřmi je totiž rozjezd nových proexportních výrob (např. Škoda a Hyundai) a úrovně v okolí 26 korun za euro budou lákat k zajištění velkou část domácích výrobců.
| Jan Bureš, analytik finanční skupiny ČSOB |
