Praha/Kladno - Přes dvacet let řešila policie a následně soudy krach kladenských hutí, které v roce 1993 koupil architekt Vladimír Stehlík. Ten v privatizaci s nabídku 1,75 miliardy korun takřka o miliardu přebil ostatní zájemce o podnik, který zaměstnával na dvacet tisíc lidí.
Jenže hutě následně zkrachovaly a Stehlík na podzim roku 1996 skončil ve vazbě. A státní zástupce jej následně obžaloval z několika trestných činů se škodou více než 200 milionů korun.
Nyní, dvacet let poté, soud vynesl verdikt. Stehlíka uznal vinným - ovšem jen v menší části. A celkovou škodu soudkyně Naděžda Bittnerová spočítala na "pouhých" 592 tisíc korun. Tu způsobil, když nezákonně založil společnost Poldi Steel, které bezúplatně pronajal majetek hutí.
Naopak neodvádění zdravotního a sociálního pojištění či poskytování bezúročných půjček pro další jeho společnost Bohemia Art v celkové výši 92 milionů korun nebylo podle ní trestným činem.
Byla složitá doba
"Nelze přehlédnout složitost doby. Byl v obtížné situaci, dělal, co mohl," uvedla soudkyně Bittnerová, když poukázala na stav privatizovaných hutí. "Trest neukládáme, protože podléhá amnestii," připomněla sporný krok prezidenta Václava Klause krátce před koncem jeho mandátu počátkem roku 2013.
Kdyby amnestie nebyla, připadal by podle ní v úvahu nejspíše peněžitý trest. "Jde však o akademickou debatu," podotkla.
Spolu s Vladimírem Stehlíkem byl obžalován i jeho syn Marko a ekonomický ředitel hutí Luboš Pejpa. Obžaloba dorazila na soud již v roce 2005. Pejpa mezitím zemřel, Marko Stehlík si v roce 2008 vyslechl prvoinstanční verdikt, který jej poslal na čtyři roky do vězení, ale soud další stíhání zastavil kvůli jeho zdravotnímu stavu. Když toto zastavení zrušil Nejvyšší soud, přišla amnestie prezidenta republiky.
Mimochodem: Marko Stehlík byl loni v listopadu pravomocně odsouzen v jiné kauze - za krácení daní při prodeji cigaret dostal tříletý podmíněný trest spolu s advokátem Jiřím Teryngelem.
I případ Vladimíra Stehlíka se vlekl kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Na rozdíl od svého syna však následně amnestii odmítl a trval na projednání. Soud však jen mohl konstatovat vinu, ale ne již uložit trest.
Největší škodu způsobil Stehlík podle obžaloby tím, že majetek hutí vložil do nově založené společnosti Poldi Steel. Žalobce ji spočítal na 117 milionů korun. Soudkyně ale došla k sumě 592 tisíc korun.
Výroba od počátku ztrátová
Podle Bittnerové nejde odhlédnout od kontextu doby, kdy hrozila velká nezaměstnanost.
"Je třeba si uvědomit, ve které době se to stalo," uvedla a poukázala na špatné zákony. A také na značné politické souvislosti, které provázely privatizaci.
"Ze znaleckého dokazování vyplynulo, že výroba byla ztrátová, neměla na náhradu nákladů, hledalo se, co jako nezbytné uhradíme," popisovala Bittnerová v odůvodnění rozsudku s tím, že některá porušení zákona jako například paragrafu o zneužití informací v obchodním styku byla logická. Při odůvodňování jí ale chvílemi bylo špatně rozumět, protože mluvila tiše a někdy i nezřetelně.
A podle ní se tak snažil Stehlík udržet hutě v chodu za každou cenu, protože jinak by hrozilo propuštění tisíců lidí.
Pomohl i chaos v účetnictví
Krácení sociálního a zdravotního pojištění ve výši 25 milionů korun či poskytování bezúročných půjček další Stehlíkově společnosti Bohemia Art ve výši 67 milionů (z nich mimo jiné hradil splátky úvěru, za který hutě koupil) tak trestnými neshledala. Přiznala že i kvůli chaosu v účetnictví, kdy se různé sumy započítávaly navzájem a nešlo zjistit, co se započetlo vůči čemu.
"Nelze tak dospět k závěru o naplnění podstaty trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku," poukázala Bittnerová.
Případ ale v žádném případě nekončí. Vladimír Stehlík na místě prohlásil, že se proti verdiktu odvolá. "Je mou povinností dál pokračovat," uvedl.
Část zkrachovalých hutí konkurzní správci postupně rozprodali. Některé z nástupnických společností se ale i nyní potýkají s problémy a svým zaměstnancům platí se zpožděním.
