Tisek/Pravonín - Čeští zemědělci to v začátcích hospodaření na vlastním po roce 1989 neměli snadné. Své o tom ví soukromý zemědělec Pavel Duda z farmy ve vsi Tisek u Pravonína na Vlašimsku, který odpovídal na otázky Aktuálně.cz. On sám to měl o něco snazší nežli jiní, neboť mohl vzít se svým otcem jako základ statek vybudovaný ve dvacátých letech jeho dědem.
Aktuálně.cz: Hospodaření rodu Dudů v Tisku má dlouhou tradici. Odkdy přibližně se dá hovořit o pravidelné zemědělské činnosti vašich předků ve vsi?
Pavel Duda: První zmínky našeho rodu v Tisku sahají do roku 1636, kdy byla zapsaná zmínka ve svobodnické knize. Některý z našich předků byl prý dokonce husitským hejtmanem.
Otec vašeho otce ve 20. letech minulého století statek zcela přebudoval a zavedl nové formy hospodaření. Jakou mělo konkrétně podobu?
Můj děda Ladislav Duda, na tehdejší dobu pokrokový a vynalézavý hospodář, přestavěl celou hospodářskou usedlost. V roce 1928 z dřevěného obytného domku postavil nový, zděný a novou stodolu a tak vznikla usedlost čtvercového tvaru ze všech světových stran uzavřená budovami. Na jedné straně chlévy, kůlna se sýpkou, stodola a obytné budovy. Nikde v okolních vsích nevídáno.
Každý začínal pod širým nebem
V roce 1990 Vám byly vráceny pozemky, zařízení a stroje, které v roce 1959 zkonfiskoval komunistický režim, když vaši rodinu přinutil vstoupit do JZD. Začátky svobodného hospodaření na vlastním byly asi dost obtížné?
Každý ve vsi začínal pod širým nebem, já měl ale prostory, kam zaparkovat například valník s obilím pod střechu. Zrovna tak stroje, které jsme dostali v restitucích, doslova vytažené z kopřiv od zdejšího JZD Pravonín. Můj otec, šikovný na řemeslo, stroje opravil a hned bylo vše kam zaparkovat pod střechu. Kůlny po dědovi byly pro tento účel ideální.
V jakém stavu byl strojní park?
Vzpomínám si, jak jsme přitáhli secí stroj. Když jsme pro něj s otcem jeli do areálu JZD Pravonín, bylo nám řečeno, že tam někde stojí, ať zapřáhneme a přijdeme do kanceláře vyřídit papíry.
Tehdy jsme ten secí stroj, který údajně byl připraven na podzimní setí, doslova hledali zarostlý v kopřivách. Samozřejmě, že nesel, byl vyřazen do šrotu, ale otec vše přes zimu opravil a zprovoznil.
Začínali jste na deseti hektarech a výměru půdy postupně rozšiřovali. Jaká je podle vás ideální výměra?
Ideální výměru čistě z mého pohledu považuji tu, kterou mohu obdělat sám se svou rodinou bez pomoci druhých. Čím dál víc se mi potvrzuje pravidlo "spoléhej se jen sám na sebe".
Český zemědělec se špatně nemá
Jak se díváte na vstup ČR do Evropské unie? Čeští zemědělci díky němu získali možnost rozsáhlé finanční pomoci a mohli přistoupit k modernizaci výroby, na druhou stranu to ale přineslo řadu problémů, jako je například konkurence z jiných zemí, kde je agrosektor dotován silněji než u nás.
S Asociací soukromého zemědělství ČR jsem projel spoustu evropských farem a mohu vám říct, jak se lidově říká, že všude je chleba o dvou kůrkách. Český zemědělec z pohledu členských států EU se ale špatně nemá.
Společná zemědělská politika (CAP)
- jedna z nejstarších, nejobjemnějších a zároveň nejkritizovanějších politik Evropské unie
- ještě v 70. letech spolkla téměř 80 procent všech výdajů EU, dnes je to okolo 40 procent
- jejím cílem je zajistit dostatečný objem produkce potravin a jejich dodávky, přiměřené ceny, stabilizaci trhu se zemědělskými produkty, vývoz v rámci EU i mimo ni, ale také rozvoj agrosektoru a venkova jako takového a zabezpečení životní úrovně zemědělců
- důraz je kladen na produkci v rámci EU a tím i omezení dovozu
- CAP je kritizována kvůli produkci komodit s vysokými náklady, vyžadujícími vysoké dotace, EU se proto snaží přímé platby zemědělcům postupně snižovat
- čeští zemědělci by měli mít v letech 2021 až 2027 z rozpočtu EU k dispozici 7,7 miliardy eur (199 miliard korun)
- platby budou od výše 60 tisíc eur omezeny a maximální hranicí bude 100 tisíc eur ( 2,4 milionu Kč) na jednu farmu
- CAP je financována pomocí Evropského záručního zemědělského fondu (EAGRD), zajišťující tzv. přímé platby zemědělcům
- součástí CAP je i tzv. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), slouží ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, zlepšení životního prostředí a krajiny a kvality života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova
- V ČR jsou z něj hrazeny projekty předkládané do tzv. Programu rozvoje venkova ČR, řízeném Ministerstvem zemědělství, za prostředkování Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF)
Evropská unie nám sice nařizuje všelijaké výmysly, ale také nám dost dává. Z mého pohledu je naše členství v EU nezbytné. Západní státy jsou o něco napřed, neboť nezažily to co my. Tím mám na mysli násilnou kolektivizaci v naší zemi a ten celý prohnilý komunismus.
Můj otec chtěl v roce 1980 postavit vedle statku na zahradě rodinný dům. Nedostal stavební povolení, neboť se mohlo stavět jen ve střediskových obcích, jako byl Pravonín. Musel tedy koupit parcelu a stavět tam. Když se nad tím dnes zamyslím, je to k pláči, to by se na Západě nikdy nestalo.
Čím konkrétně přispěly evropské a státní dotace v rámci Programu rozvoje venkova k vašemu hospodaření? Jak se to projevilo na modernizaci statku, jaká zařízení a stroje jste si mohli pořídit?
Z Programu rozvoje venkova jsem postavil skladovací halu na brambory a vlastní bramborárnu na celoroční uskladnění brambor.
Experti na agrosektor uvádějí, že bez dotací by na tom české zemědělství bylo dost špatně. Souhlasíte s nimi?
Dotace, to je jedno velké, všemi diskutované téma. Když ke mně přijde někdo a začne mi tvrdit jak zemědělci jsou největší příjemci dotací a že on ve své živnosti žádné dotace nebere atd, dotyčného odbudu jednoduchou tázací větou: Víš, proč zemědělec bere dotace? No přece, aby tě nestál chleba 100 korun, ale jen těch 30 Kč. Toto je odpověď na vše.
Jak se díváte na Společnou zemědělskou politiku (CAP) Evropské unie všeobecně? Zřejmě budete souhlasit s tím, že ji provází spousta zbytečné byrokracie a papírování…
Jak už jsem zmínil, navštívil jsem různé evropské farmy a diskutoval s farmáři o jejich pohledu na EU. Například nedávno mi jeden holandský farmář při takovém všeobecném rozhovoru řekl: Nám Evropská unie nenařizuje, ale doporučuje.
Tehdy jsem pochopil ten správný smysl, jim Unie doporučuje, ale nám nařizuje. To jsou dva odlišné termíny. A s tím souvisí byrokracie a papírování, které je takto nesmyslné asi jen u nás v ČR. Nad tímto by se měl zamyslet státní úředník…
Škodlivá řepka?
Věnujete se mimo jiné pěstování některými tolik kritizované řepky. Jsou velké výměry řepky opravdu takovým zlem?
Řepku pěstuji jako každý zemědělec. Mezi lidmi běží fáma o žlutých lánech, jak je řepka škodlivá a kdesi cosi. Je to hloupost.
Řepka je zlepšující plodina a výborná předplodina pro potravinářskou pšenici. Její sklizní se do půdy v podobě posklizňových zbytků vracejí zpět živiny. Kvetoucí porost je pastvou pro včely.
Velké celoplošné lány řepky to je však věc jiná a tím jsme opět u toho. Malý sedlák má kousek řepky, vedle je pšenice či ječmen oddělený mezí. Velký podnik má stohektarový lán řepky s půdní erozí. Který hospodařící subjekt je pak lepší pro krajinu?
Postupně jste upustili od živočišné výroby. Nestýská se vám po ní?
Ke svému podnikání mám ještě všelijaké aktivity. Jsem místostarostou Pravonína, spravuji 120 hektarů obecních lesů. To zabere spoustu času. Chováme tak jen drobné domácí zvířectvo pro svou potřebu. Zrušili jsme jen výkrm býků, ke kterému se mohu kdykoliv vrátit, prostory jsou stále k dispozici.
Jak se na vašem hospodaření podepsalo letošní sucho? Neobáváte se opakování letošního stavu? Nejteplejší v historii měření bylo ostatně posledních pět let.
Letošní sucho bylo opravdu kruté. Nezávidím kolegům, co mají živočišnou výrobu, právě u nich se to podepsalo nedostatkem píce. U mě v rostlince to odnesly jařiny, které zaschly v odnožování. Jinak pšenice a řepka byly v průměru. Brambory jsou ještě na poli, ale něco tam bude.
