Praha - Tuzemské justici, lidem i firmám může pomoci nový občanský soudní řád, který by mimo jiné umožnil v Česku podávání hromadných žalob. Společně s hnutím ANO jej chce prosadit advokát Robert Pelikán, člen nové Rady ekonomických poradců (REP), jež má bezplatně právě Babišově hnutí.

Obecně si však Pelikán myslí, že než další "legislativní smršť", je vhodnější vyhlásit nějaký "stop stav", aby se právní řád zpřehlednil a pročistil.

Více než záplava dalších zákonů by regulaci trhu pomohly fungující regulační úřady, zejména Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. "Ve vedení takového úřadu má být někdo, kdo rozumí tomu oboru, a ne politický nominant," říká Pelikán ve druhé části rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz (první část najdete zde).

Aktuálně.cz: Hnutí ANO má ve svém programu i prosazení nového občanského soudního řádu a trestního řádu, tedy základních procesních předpisů. Je podle vás potřeba přijímat je jako zcela nové zákony, byť řádově "tenčí" než občanský zákoník? Nestačila by novelizace?

Robert Pelikán: Věřím, že pokud do toho budu moci aspoň trochu mluvit, tak se nám tentokrát podaří, aby se ty zásadní předpisy připravovaly konsensuálně - tedy aby to nebylo "honem honem" a abychom ty druhé nepostavili před hotovou věc, jako se to dělo u občanského zákoníku.
Nebylo by ale na místě jít stejnou cestou jako u občanského zákoníku, tedy nenechat kámen na kameni a diskontinuálně to napsat celé znovu.
Každopádně je potřeba revitalizovat naši civilní proceduru, lépe ji napojit na nové hmotné právo, obnovit některé klasické prvky a také zavést některé moderní instituty, zejména hromadné žaloby.

Na příkladu sporu o bankovní poplatky vidíme, jak tisíce podobných žalob dokážou soudy přetížit až zablokovat. Někteří soudci pak říkají, že sem přicházejí "americké" trendy, kdy advokáti vidí příležitost právě ve výrobě údajně umělých problémů…

To přetížení soudů je ale právě důsledkem toho, že dnes v Česku neexistují hromadné žaloby. Pokud dál necháme současný stav, kdy se samostatně podávají tisíce žalob, tak nám ta justice zkolabuje. Přitom asymetričnost ekonomických vztahů tu potřebu podobných sporů skutečně vytváří, navíc internet dnes umožňuje, aby se takové skupinově podávané žaloby organizovaly a podávaly.
Umožnění hromadných žalob by pomohlo i z dalšího pohledu. Na sporu o bankovní poplatky vidíme, jak nedochází k potřebnému sjednocování judikatury - jeden soud poplatky lidem přizná, další ale ne. A nic se s tím nedá dělat, protože to jsou takzvané bagatelní spory, proti nimž neexistuje odvolání.
Když se zavedou hromadné žaloby, tak jeden spor díky tomu "sloučení" zabere méně času a zároveň půjde hezky všemi stupni soudní soustavy až případně k Nejvyššímu soudu. To považuji opravdu za naléhavou nezbytnost.

Hnutí ANO chce urychlit rozhodování sporů i tím, že prosadí lhůty pro vydání rozhodnutí. Jejich prodloužení bude možné pouze v odůvodněných případech. Chce také omezit možnost, aby odvolací soud vracel věc zpátky na soud prvého stupně… Přestože jsou soudy obecně rychlejší než před pár lety, pořád jsou často pomalé, nicméně mohou takové lhůty v praxi fungovat? Když současně chceme, aby to rozhodnutí bylo kvalitní?

Tak ony ty soudy teď zase budou pomalejší, bohužel… Jinak samozřejmě velice záleží na konkrétních případech. Například zavedení lhůt na zápis do obchodního rejstříku mělo obrovsky pozitivní efekt.  Rozhodování o předběžných opatřeních ve lhůtách má také spíše pozitivní efekt - vzpomínám na dobu, kdy soud tři čtvrtě roku zvažoval, co s tím…

Takže to má smysl u nějakých jasně definovaných typů podání…

Přesně tak - tam, kde je celkem zřejmé, kolik práce to tomu soudu může přibližně zabrat. A kde je zřejmé, že po uplynutí určité doby už to rozhodnutí stejně nemá smysl, takže pozdější, byť dobré rozhodnutí by bylo k ničemu.

V programu ANO mne zaujal i další konkrétní návrh: "Tam, kde dojde ke zneužití postavení dlužníkem (například bezdůvodné nevyplacení mzdy, nezaplacení náhrady zřejmé škody), zavedeme povinnost uhradit částku (pokutu) až do výše desetinásobku žalovaného nároku. Z toho 50 % připadne státu za "obtěžování" zbytečným soudním sporem a zbytek žalobci na náhradu škody a starostí, které s tím měl. Tím dojde k významnému počtu omezení soudních sporů." I s tímto bodem tedy souhlasíte?

Nevím, jestli desetinásobek není trochu drakonický, ale obecně sankční prvek v náhradě škody není nesmysl. Jak říkal už rytíř von Jhering v přednášce Boj o právo na konci 19. století ve Vídni: Máme absurdní systém, v němž když někdo pošlape vaše práva, musíte složitě bojovat a prokazovat, abyste na konci dostali to, o co vás on připravil.
Ale určitá sankce se už objevuje i v novém občanském zákoníku: Pokud zničíte něčí věc ze škodolibosti nebo svévole, tak musíte nahradit takzvanou cenu zvláštní obliby, vyjadřující citový vztah. Touto cestou se dá jít dál.

K regulaci trhu jsou potřeba odborníci

Jste doporučovaným odborníkem na právo hospodářské soutěže či regulaci trhu. Vítěz voleb, ČSSD, chce podle svého programu více regulovat trh. Ať jde třeba o omezení otevírací doby obchodů, nejvyšší přípustné úrokové sazby či RPSN u úvěrů, speciální regulace pro velké energetické firmy a podobně. Když se díváte na český trh, je teď potřeba víc regulace, nebo byste to nechal hlavně na trhu? Nebo jsou dosavadní předpisy v zásadě dobré, akorát regulační orgány v praxi moc nefungují?

Ano, tak ta poslední věta určitě platí. Je tu problém s fungováním minimálně některých regulačních orgánů. Někdy by stačilo začít používat ty zákony, které už máme. Někde ale bude potřeba je zpřesnit, doplnit, podívat se do ciziny…

Jak zlepšit práci regulačních úřadů, pokud je současně nechceme až příliš svazovat, a neomezit prostor na jejich uvážení?

Bylo by dobré začít tím, aby ve vedení takového úřadu byl někdo, kdo rozumí tomu oboru, a ne politický nominant. Od toho se to pak všechno odvíjí - například jsme viděli, jak po nástupu nynějšího šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže docházelo k odlivu schopných pracovníků. A výsledkem je, že tento úřad zcela selhal například v oblasti boje proti tzv. bid-riggingu, tedy podvádění v soutěžích o veřejné zakázky.

Vy sám jste dnes mohl být členem rady Českého telekomunikačního úřadu, kvůli odporu tehdejšího ministra Miroslava Kalouska jste ale na vládě neprošel. Co teď říkáte nastavení pravidel pro druhý pokus o aukci mobilních frekvencí, která má - se zpožděním - přinést i čtvrtého operátora?

Přiznám se, že jsem to nastavení podmínek pak už podrobně nesledoval.

Pro všechny strany je teď prioritou boj proti korupci. Jaké zlepšení byste navrhoval u veřejných zakázek, aby sankce od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byly opravdu účinné? Kromě zmíněného personálního obsazení…

Když teď zadavatel zakázky dostane pokutu, tak se ty peníze vlastně jen přesunou z jedné kapsy do druhé. Zadáte předraženou zakázku z veřejného rozpočtu a případnou sankci také zaplatí veřejný rozpočet. To není žádná velká hrozba.
Je potřeba obnovit sankci neplatnosti těch smluv, byť citlivě, aby byla případně chráněna dobrá víra firem, které uspěly. V zásadě by tedy smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách měly být neplatné, což potom umožňuje požadovat zpět to předražené plnění. Naše advokátní kancelář zastupuje například město Karlovy Vary ve sporu z doby, kdy tato možnost chviličku v zákoně byla. Jsem pro to, aby se do zákona vrátila.
No a kromě toho je tu možnost pokutovat ty uchazeče, pokud se předem domluví. Z nepochopitelných důvodů se vůbec nevyužívá, ačkoliv zákon umožňuje dát jim pokutu až do 10 procent jejich obratu. A prokázat to není příliš složité, někde už to dokonce policie udělala.

Soudcokracie? Střelba do vlastních řad

Bývalý prezident Václav Klaus viděl nebezpečí v takzvané soudcokracii. Není naopak dobře, že soudci rozhodují nezávisle a více odvážněji, více podle vlastního uvážení než třeba před deseti, patnácti lety, kdy převažovalo až příliš formální posuzování podle doslovného textu zákonů, takzvaný právní pozitivismus?

S podivným termínem soudcokracie myslím přišel přímo Václav Klaus a velice jsem se kvůli němu rozčiloval. Ve skutečnosti nejde o nic jiného než i dělbu moci, která je základem právního státu. Takže tuhle takzvanou soudcokracii samozřejmě vítám. To, že soudy rozhodují o věcech, ke kterým jsou příslušné, je dobře.
Mrzí mne útoky, které jeden pilíř státní moci vysílá na ty ostatní pilíře. To by v civilizované zemi vůbec nemělo být, to je neslušné, aby moc výkonná útočila na jinou rovnocennou složku, která jí přece není podřízená. Je to pak střelba to vlastních řad.
Soudy si za to ale bohužel mohou trochu i samy. Čas od času vydávají rozhodnutí, která jsou tak strašná, že se pak nemohou divit, že jejich autorita je tím oslabována.

Kdybyste měl jako "poradce poslanců" další čtyři roky na koncepční práci, přiklonil byste se k další "legislativní smršti", nebo spíše k pročištění, zpřehlednění? Jak upozorňuje například předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, máme už příliš mnoho zákonů. Místo aby obecně stanovily mantinely, tak zbytečně konkrétně upravují každou jednotlivou situaci, čímž se právo stává nepřehledným a paradoxně je pak lze také snadněji "obcházet"…

Ano, myslím, že než další "legislativní smršť", by bylo nejkrásnější vyhlásit nějaký "stop stav", třeba že deset let nepřijmeme žádný nový zákon. Nebo princip "zákon za zákon".
Jde hlavně o to, že se pořád, příliš často mění. Přitom právo, to nejsou jenom zákony. Obecně platí, že chyby v jednotlivých bodech toho systému jsou korigovány praxí, rozhodnutími soudů, a pokud necháte ten systém působit, tak je právo stabilní a opravuje svoje vlastní chyby, "zalepí se". Ale chce to čas, aby se s tím stihla seznámit praxe, aby se zamysleli odborníci, aby to stihlo dojít k soudům…
Když místo toho jsme netrpěliví a jakmile vidíme, že je tam nějaký problém, tak hned přijmeme změnu, tak se pak soudy po letech vyjadřují vlastně už jen k dějinám práva, jejich rozhodnutí pak není obecně použitelné pro aktuální zákony.

Ideálem je tedy jakési zpomalení legislativy…

Ano. Přál bych si tedy, abychom do zákonů sahali jenom tam, kde je to opravdu nezbytné, kde se to "samo" opravit nedokáže nebo ne včas.
Mimochodem, tady došlo ke strašnému zhoršení kvality legislativní práce. Když porovnáte období 1990 až 2000 proti 2000 až 2010, tak je tam výrazný nárůst chyb. Jakmile se to dopíše, tak už se počítá s tím, že tam jsou chyby a je potřeba to hned opravit - to by si před deseti lety nikdo nedovolil.

Jak se - i v této souvislosti - díváte na závazek, který před lety museli podepsat poslanci Věcí veřejných a nyní také hnutí ANO, že budou hlasovat podle stanoviska poslaneckého klubu, nikoliv podle svého svědomí, jak jim ukládá ústava?

Tady došlo k nějakému pojmovému zmatení. To, co podepisovali poslanci Věcí veřejných, nemá nic společného s tím, co podepisovali v ANO. Poslanci hnutí ANO přijali etický, zdůrazňuji to slovo etický, kodex. Tedy ne něco právně závazného, ale něco závazného mravně. Řekli tedy právě: je věcí našeho svědomí, že budeme hlasovat v souladu se závazným stanoviskem klubu, pokud bude přijato, a pokud by pro nás nebylo akceptovatelné, sdělíme to předsedovi klubu.
To mi přijde naprosto v pořádku, neboť to odpovídá vůli jejich voličů, stejně jako všechny ty ostatní věci, které v etickém kodexu najdete. Mimochodem, ten kodex je z velké části převzat ze staršího kodexu klubu ČSSD a měl by být samozřejmým etickým minimem každého poslance z jakékoliv strany.