Spojenci zřejmě přecenili své schopnosti ovládnout globální obchodní toky. Nijak výrazně zatím neklesl ani výkon ruské ekonomiky. Tamní statistický úřad i mezinárodní organizace uvádějí, že HDP Ruské federace klesl loni o 2,1 procenta. To ve srovnání s původně predikovaným osmi‑ až desetiprocentním propadem není žádná pohroma.
K relativně dobrému výsledku očividně pomohly - minimálně zkraje loňského roku - vysoké příjmy z exportu komodit. Ceny byly vysoko už před invazí a Evropa se od ruských energií odstřihávala jen pomalu. Mezinárodní organizace neočekávají pohromu ani letos. Podle OECD má ruský HDP klesnout o 2,5 procenta, Mezinárodní měnový fond dokonce čeká mírný růst.
V posledních týdnech také přibývá důkazů, jak si západní zboží pod sankcemi našlo cestu do Ruska. Jako hlavní překladiště pro americké i evropské počítačové čipy, lasery a další produkty s civilním a vojenským využitím slouží skupina postsovětských republik.
List Wall Street Journal z mezinárodních obchodních statistik propočítal, že vývoz zboží z USA a EU do Arménie, Gruzie, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Kazachstánu loni stoupl meziročně o dvě třetiny na 24,3 miliardy dolarů. Pětice těchto zemí společně zvýšila svůj export do Ruska loni téměř o polovinu na 15 miliard dolarů.
Podobný vývoj nabízí také pohled do tuzemské databáze zahraničního obchodu. Zatímco vývoz do Ruska těsně po loňském únoru klesl přibližně na čtvrtinu předchozích objemů, vývoz do většiny ze zmiňovaných středoasijských republik se během pár týdnů po začátku invaze vyšvihl na více než trojnásobek.
Ruští dovozci otevřeli novou obchodní stezku, která už se dokonce mezi analytiky dočkala svého pojmenování: euroasijský kruhový objezd. Stoupl také objem tuzemského vývozu do Turecka, které bylo v předchozích měsících několikrát označeno jako tranzitní země pro zboží na sankčních seznamech.
Politici dotčených zemí vesměs toto dění nijak nekomentují. Případně, jako například Turci, tvrdí, že dělají vše pro to, aby exportu Západem sankcionovaného zboží zabránili.
Příliš slabý trest za válku
Evropská unie v průběhu roku představila už deset různých balíčků ekonomických sankcí vůči Rusku. Jsou namířeny proti stovkám vlivných osob, Evropa zmrazila celou řadu účtů, v několika krocích odpojila ruské banky od mezinárodního platebního systému SWIFT, postupně omezila dovoz surovin, nejprve uhlí, pak i ropy námořními tankery. Teď chce spolu s dalšími vyspělými zeměmi úplně zakázat případné znovuotevření plynovodů, kde už nyní neproudí žádný plyn.
Opatření má být podle listu Financial Times součástí právě dojednávaného, v pořadí už jedenáctého sankčního balíčku EU, který se má primárně zaměřit na boj s obcházením sankcí. Brusel chce ukázat prstem na lidi, firmy i celé země, které pomáhají Rusku dovážet "zakázané" zboží. "Nedávno jsme byli svědky nárůstu velmi neobvyklých obchodních toků mezi Evropskou unií a některými třetími zeměmi - toto zboží pak končí v Rusku," prohlašuje šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Návrh cílí mimo jiné na několik čínských a hongkongských společností, které Evropská komise podezírá z dovozu citlivého zboží do Ruska. Jde o firmy dodávající například elektronické součástky, které by mohly být v Rusku zneužity do zbraňových systémů. Na některé z nich už dříve padly sankce ze strany USA. Brusel se dosud zdráhal přímo ukázat na Čínu a tvrdil, že žádné důkazy neprokazují, že by přímo poskytoval zbraně Moskvě. Změna postoje EU by zcela určitě nezůstala bez odezvy z čínské strany, tamní diplomaté už varovali před uvalením sankcí na čínské firmy.
Je ale otázka, jak bude podoba takových restrikcí vypadat a jak se budou vymáhat. Unie sice může přikázat evropským firmám, aby například neodebíraly ruské uhlí, ale sotva dokáže přímo zakázat firmám z třetích zemí, aby přestaly dodávat zboží do Ruska. Jednou z možností by mohla být nová pravomoc evropských orgánů zakázat či omezit prodej některých produktů do třetích zemí, pokud selže diplomatický tlak. Týkalo by se to zejména zboží dvojího užití, které lze použít pro civilní i vojenské účely.
USA tlačí na (skoro) úplný zákaz
Zástupci Spojených států v otázce sankcí před pár týdny navrhli jít ještě o kousek dál. Chtějí nahradit současný sektorový režim a zakázat prakticky veškerý vývoz do Ruska. Výjimky mají existovat jen pro potraviny a lékařské produkty. O návrhu se bude jednat na třídenním summitu skupiny ekonomicky nejvyspělejších zemí G7, který začíná v pátek v japonské Hirošimě.
Členové skupiny stále vyvážejí do Ruska zboží za 4,7 miliardy dolarů měsíčně, což je asi 43 procent toho, co dělali před invazí na Ukrajinu. Největší podíl zaujímají farmaceutické výrobky, stroje a mechanická zařízení, potraviny a chemikálie. "Pokud by americký návrh byl přijat, mohlo by takové omezení dále snížit vývoz G7 do Ruska zhruba o 67 procent na pouhých 1,5 miliardy dolarů měsíčně," říká Niels Graham z washingtonského think‑tanku Atlantic Council.
Na samotné Spojené státy by schválení jejich vlastního návrhu nemělo takový dopad. Jejich aktuální vývoz do Ruska je minimální. Naopak pro některé unijní země - a částečně i pro Japonsko - představuje ruský trh významné odbytiště pro jejich výrobky. Do Ruska například směřuje takřka desetina celkového lotyšského exportu. Evropská unie a Japonsko už proto daly najevo, že se jim americký návrh příliš nezamlouvá.
"Zatímco jednota EU ohledně podpory Ukrajině je stále silná, nedávné průzkumy veřejného mínění naznačují, že evropští občané se stále více obávají celkových nákladů na konflikt. Pro lídry v Bruselu může být zákaz vývozu nereálný, protože mnoho jeho členských států požaduje výjimky pro dotčená průmyslová odvětví," shrnuje Graham.
Dopředu vůbec není jasné, zda případné tvrdší sankce budou mít hmatatelný dopad. "Jakékoliv politické zásahy jsou vždy pro byznys škodlivé. Chápu situaci, že agresor by měl být vystaven tlaku, aby od své agrese upustil, ale domnívám se, že kýžený efekt to nepřinese," myslí si místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk. A ve hře je podle něj ještě další věc: "Klíčovou otázkou je, zda chtějí evropští či čeští výrobci těmto reexportům bránit, nebo je sami vyhledávají."
Z českých výrobků je podle Daňka v Rusku zájem zejména o stroje a zařízení, technicky vyspělé výrobky, čipy, luxusní zboží a pivo.
Přes Arménii s přirážkou za doručení
Moskva loni legalizovala paralelní dovoz zboží. Jinými slovy, dovozci mohou legálně dovážet produkty přes třetí země bez souhlasu původních výrobců. Wall Street Journal na příkladu moskevské společnosti Standard Group, která zajišťuje celní deklarace, popisuje, jak to probíhá. Dceřiná společnost Standard Group v Arménii nakoupí "zakázané" zboží z USA nebo Evropy. Dodávka dorazí do Arménie, kde se proclí a následně je zaplacena daň z přidané hodnoty. Náklad je poté prodán ruskému podniku, zaplacen v rublech a odeslán do Ruska.
Standard Group na svých webových stránkách dokonce uvádí konkrétní příklad. Dodávku kompresoru o hmotnosti přes 400 kilogramů z USA přes Arménii do ruského černomořského přístavu Novorosijsk. Kupujícímu se to proti běžné situaci ovšem prodraží.
Samotný kompresor vyjde na 13 900 dolarů, firma si za celní a zprostředkovatelské služby účtuje přibližně 770 dolarů a následně za doručení do Moskvy 30 tisíc dolarů. Není přitom jasné, zda v takovém případě dochází k porušení sankcí. Americké firmy neprodávají přímo Rusům a Arménie či jiné třetí země se k žádným sankcím nepřihlásily.
Financial Times při analýze veřejných dokumentů před pár dny zjistily, že jen zhruba polovina ze vzorku kontrolovaného zboží dvojího užití v hodnotě kolem dvou miliard dolarů zaslaného z Evropské unie skutečně dorazila do uvedených destinací v Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Arménii. Podstatný podíl těchto falešných vývozů odcházel z pobaltských zemí, nikdy však nedorazily do deklarovaného místa určení. A s největší pravděpodobností skončily v Rusku
