Minulý týden věřitelé kdysi největší ropné firmy v Rusku vyslyšeli výzvu správce Eduarda Rabguna, který tvrdil, že není jiné cesty než Jukos zlikvidovat. Podle Rebguna je totiž hodnota aktiv firmy jen patnáct miliard dolarů, přičemž dluží okolo 18 miliard.
Jukos se ještě snaží bojovat u štrasburského soudu pro lidská práva. Pozorovatelé mu ale dávají malou šanci na zvrácení téměř dokončeného procesu likvidace kdysi mocného ropného impéria.
Rosněfť si brousí zuby
Největšími věřiteli firmy jsou ruský stát se zhruba 13 miliardami dolarů a státní ropná firma Rosněfť s 3,5 miliardou dolarů. Státní daňové úřady v zásadě stojí za pádem firmy a Rosněfť si zase na zbylá aktiva Jukosu brousí zuby.
Pád Jukosu z vrcholu začal v roce 2003. Tehdy v říjnu zatkla policie šéfa společnosti, hlavního akcionáře a zároveň nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského. Zatčení bylo teatrální - zvláštní jednotka vtrhla na palubu miliardářova soukromého letadla a před zraky kamer a fotoaparátů jej v poutech odvedla do vazební věznice.
Tam si počkal přes rok a půl na rozsudek, který se od počátku zdál jasný - vinen v plném rozsahu z podvodu, defraudace a daňových úniků. Soud jej poslal do vězení na osm let. A trest si muž zvyklý na luxus odpykává v pracovním táboře na rusko-čínských hranicích.
"Už na počátku jsem Chodorkovskému řekl, že jej odsoudí, ať už bude proces probíhat jakkoli. Věděl jsem, že bude shledán vinným," uvedl jeden z jeho právníků Robert Amsterdam. Ten rovněž tvrdí, že soudy, úřady i věznice porušují trvale lidská práva jeho klienta. "Jednodušší by bylo jmenovat ta, která neporušily, než ta, jež ano," říká kanadský právník.
"Jen rychle: právo na spravedlivý proces u nezávislého soudu, právo na obhajobu, úplně opomenuta byla presumpce neviny. Byla uplatněna retroaktivita, Chodorkovskij byl a stále je vystaven krutému zacházení," vypočítává.
Co stálo za pádem mocného oligarchy? Pozorovatelé od počátku tvrdí, že rivalita s prezidentem Vladimirem Putinem. Chodorkovskij sponzoroval celé spektrum opozice a chystal se patrně i kandidovat proti Putinovi ve volbách. Na druhou stranu zase kolují spekulace, že Chodorkovského chování v 90. letech bylo daleko za hranicí zákona, a hovoří se i o účelových vraždách s jeho vědomím.
Padnout musí šéf i firma
Jenže zničit muže, který kdysi ovládal majetek za patnáct miliard dolarů, úřadům nestačilo.
Ještě v prosinci roku 2003 vtrhly do sídla Jukosu a začaly pečlivě prověřovat účetnictví. A postupně začaly vyměřovat daňové nedoplatky za předešlé roky. Ty se nakonec vyšplhaly až na neuvěřitelných 33 miliard dolarů.
Jukos se snažil po prohraných soudech o oprávněnost těchto nároků splácet. Nicméně soudy mu obstavily aktiva a firma nemůže disponovat ani svými účty ani dalším majetkem, který by mohla prodat, a tím dluhy splatit.
Dosud tak daňoví úředníci vyinkasovali asi 20 miliard. Největší část z této sumy přinesla nucená aukce divize Juganskněftěgaz, která se starala až o 60 procent produkce Jukosu. Nejdříve ji koupila naprosto neznámá společnost Bajkalfinansgrup, od níž pak Jugansk odkoupila již zmiňovaná Rosněfť.
Rázem se tak z menší ropné firmy stala trojka na trhu, která dokonce v tomto měsíci vstoupila jak na moskevskou, tak i londýnskou burzu a stát dal k dispozici soukromým investorům asi patnáct procent firmy. Tato primární emise akcií vynesla rekordních deset miliard dolarů, a stala se tak pátou nejúspěšnější emisí světové historie.
Theede to vzdal
Podle spekulací ruského tisku se Rosněfť nyní pokusí získat i další aktiva Jukosu, jako je těžební divize Tomskněfť. Kromě toho Jukos ještě stále vlastní 49procentní podíl na slovenské části ropovodu Družba. O ten má nyní zájem také česká společnost Čepro.
Že se loď jménem Jukos potápí, ukázal i odchod jejího šéfa Stevena Theedeho minulý týden. Rodilý Kanaďan se po uvěznění Chodorkovského chopil záchrany firmy a vzdal to až minulý týden, když správce Rebgun navrhl akcionářům, aby firmu poslali do likvidace.
Theede do poslední chvíle tvrdil, že Rebgun aktiva firmy podcenil a že kdyby firma mohla jejich část prodat, splatila by všechny své dluhy.
Příběh kdysi nejceněnější ruské firmy však happyendem nekončí.
