Kassel - Německo dokončilo výstavbu plynovodu OPAL. Z nejdelšího německého plynovodu bude čerpat surovinu i Česká republika.
Skupina OPAL NEL Transport, která bude plynovod provozovat, o tom informovala na svých internetových stránkách.
Plynovod měří 470 km a do Německa ročně přivede až 35 miliard metrů krychlových (bcm) surovimy.
"Rádi bychom, aby první plyn začal téct už v říjnu letošního roku," uvedl Bern Vogel, generální ředitel OPAL NEL Transport.
Hlavním akcionářem skupiny je německá skupina Wingas, menšinový podíl drží E.ON Ruhrgas. Cena plynovodu se pohybuje okolo jedné miliardy euro.
Konstrukce OPALu započala v roce 2009. Plynovod křižuje 172 silnic, čtyři dálnice, 27 železničních tratí a 39 řek.
Na OPAL se napojuje česká Gazela
OPAL povede od Baltského moře do Meklenburska-Předního Pomořanska, Brandenburska a Saska. Na hranicích Německa s Českem se napojuje na plynovod Gazela s maximální kapacitou 30 bcm ročně.
Za provoz Gazely, která má délku 166 km, zodpovídá česká společnost NET4GAS. Ta na svých stránkách informuje, že ke spuštění plynovodu dojde koncem roku 2012.
Hotová část Gazely ale na OPAL navázala již v listopadu 2010, nedaleko hraničního přechodu Rozvadov/Waidhaus.
OPAL se spojí s Nord Streamem
Odebírat plyn bude OPAL z Ruska. Nedaleko německého Greifswaldu se totiž napojuje na Nord Stream, který vede po dně Baltského moře.
Stavbu Nord Streamu zahájily Německo a Rusko v dubnu 2010. První část plynovodu začne Evropu zásobovat na podzim 2011.
Nord Stream bude mít celkem dvě větve, každá z nich zvládne dodat až 27,5 bcm plynu ročně. Surovinu bude čerpat z pole Južno-Ruskoje, z nalezišť na poloostrově Jamal nebo ze Štokmanského pole.
Plynovod začíná v Ruském Vyborgu, který se nachází zhruba 100 km od St.Petersburgu, a vede přes vody Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa do Greifswaldu.
Plynovod obejde tranzitní země
Nord Stream je považován za klíčový projekt hlavně proto, že do západní Evropy poprvé přivede plyn přímo a ne přes tranzitní země.
Doposud Rusko využívalo pouze plynovody, které vedou přes Ukrajinu nebo Bělorusko. S těmito zeměmi se přitom několikrát dostalo do sporů, které mnohdy vyústily v přerušení všech dodávek.
Důvodem byla nejčastěji neochota Ukrajiny a Běloruska platit stejnou částku jako zbytek Evropy. V prvním desetiletí po rozpadu SSSR totiž Rusko těmto zemím dodávalo plyn spíše za symbolické ceny s tím, že surovina postupně zdraží.
Například v roce 2005 odebírala Ukrajina ruský plyn za 50 USD za 100 m3, zatím co země EU platily za stejné množství zhruba 235 USD.
Sbližování cen se obě východoevropské země brání a Ruskem ohlášené zdražení obvykle nerespektují, dokud nedojde k plynové krizi, do které se zapojí i zástupci EU.
