Měla by být vyvážená, spravedlivá, nediskriminační a výhodná pro obě strany. Její vyjednání a uzavření je jedním z klíčových bodů návrhu zahraniční energetické politiky,
který předloží vysoký představitel Javier Solana a komisařka Benita Ferrerová-Waldnerová summitu EU 15. června.
Zahrnuje dále takové kroky jako usnadnění investic do plynových a ropných nalezišť a systémů dopravy, zejména v severní Africe, v oblasti Kaspického moře, na Blízkém a Středním východě.
Klade důraz na Turecko jako klíčovou tranzitní zemi pro plyn i ropu. Navrhuje vést intenzívní dialog s velkými spotřebiteli jako USA, Japonsko, Čína či Indie, hlavně o společných pravidlech chování na světovém trhu a také o energetických úsporách a životním prostředí.
Šéfové států a vlád "pětadvacítky" se energetickou politikou zabývali už na březnovém summitu, nedošli však k žádným pozoruhodným společným iniciativám; spíše bylo cítit, že by se státy nerady vzdávaly svých pravomocí v této supercitlivé oblasti ve prospěch společných postupů.
Pověřili ovšem EK, aby připravila návrhy, napřed ve vztahu vůči světu, a posléze na budování skutečného energetického trhu uvnitř Unie.
Žhavé téma
Na červnový summit bylo téma podle diplomatů zařazeno nejen proto, že je žhavé, ale také proto, že hlavní náplň schůze, řešení krize vyvolané loňským odmítnutím euroústavy v referendech ve Francii a Nizozemsku, bude zřejmě rychle vyřízena prodloužením "úvahového období".
Premiéři a prezidenti by tedy měli sdělit, zda si přejí, aby EU jménem jejich zemí jednala se světem o energii, a jaký mandát pro to jejím institucím dají.
"Není zpochybňováno legitimní právo jednotlivých členských států pokračovat v zajišťování bezpečných energetických dodávek ze zahraničí a volit vlastní energetickou skladbu," píší Solana a Ferrerová-Waldnerová.
"Vytvoření ucelené a přesně orientované vnější energetické politiky EU by nicméně posílilo její kolektivní energetickou bezpečnost, umožnilo by jí účinněji čelit možným strategiím hlavních světových dodavatelů."
Rusko je z tohoto hlediska jasnou prioritou. Podle nejmenovaného úředníka EK je třeba Moskvě neustále vysvětlovat, že prospěch plyne oběma stranám.
"Jsme a zůstaneme vzájemně závislí. Rusko naléhavě potřebuje značné investice do nových výrobních kapacit a do modernizace dopravních sítí plynu a ropy," uvedl.
Panující neshody
Obě strany si v minulých měsících vyměnily pár ostřejších slov právě kvůli vzájemnému přístupu na trhy; Rusko dalo dokonce najevo, že pokud budou evropské země bránit v podnikání jeho firmám, nabídne dodávky někomu jinému, třeba Číně, která hladově čeká.
Moskva také tvrdošíjně odmítá podepsat Evropskou energetickou chartu, která má usnadnit zahraniční, tedy evropské investice do výroby a dopravy ropy a plynu na jeho území.
Zpráva navrhuje vybudovat jednotný energetický trh uvnitř EU a pak ho rozšířit na sousední země, které by tak sdílely stejné regulační principy a dodržovaly stejná ekologická a tranzitní pravidla; specificky se vedle Turecka a Ruska píše o Norsku a Ukrajině.
EU: Otevřete trhy
Ve vztahu ke vzdálenějším partnerům by EU prosazovala reciprocitu v otevírání trhů, vzájemné respektování tržních podmínek, nediskriminaci, konkurenci a průzračnost.
Mezi deseti základními principy, které zpráva obsahuje, je dále uveden například vznik mezinárodního režimu dodávek obohaceného uranu, rozvíjení a sdílení strategických zásob ropy a plynu či prosazování obnovitelných energetických zdrojů v celosvětovém měřítku.
EK uvedla, že v roce 2004 bylo dovozy z Ruska zajištěno 24 procent spotřeby plynu v EU a 27 procent spotřeby ropy. Druhým dodavatelem bylo Norsko (13 a 16 procent). Ropa z Blízkého východu se na spotřebě EU podílela 19 procenty, ze severní Afriky jí bylo 12 procent.
Z Alžírska dovezla Unie deset procent spotřebovaného plynu. Z vlastních zdrojů byly členské státy schopny zajistit jen necelou polovinu plynu a pětinu ropy.
